Bláznivá olympiáda

Ten kněz ve zpovědnici byl z opravdu velmi radikální církve, zřejmě konvertuji.. Přišlo mi, že pohodový The Ringer si spíše utahuje z těch, co sami přízemně vtipkují na účet mentálně postižených a ukončil to očekávaným závěrem, nad kterým by jistě zaplesalo rytmem fair-play bijící srdce Sport Billyho.. Knoxville prokazuje svou zajímavost, i když zrovna nejezdí z kopce v nákupním vozíku, či nedostává kulečníkovými koulemi do genitálií. (15.06.2009)

Tohle ničím nepřekvapuje, je to do puntíků nalité do všech klišé - počáteční problém - jeho řešní, katarze, osvícení, dojemný konec. Tvůrci se lekli dosti kontroverzního tématu a tak se z daného prostředí moc netěží, spíše se jedná o lehké naťukávání. Škoda, že těch vtipů tady moc není. Ale jako vata, na jeden večer to stačí, plus tak krásná bloncka v hlavní ženské roli. (03.07.2007)

Některý fóry mě dohnaly k fakt hlasitýmu smíchu, ale děj jasně směřuje do jednoho jediného závěru. Přestože to může vypadat, že film si dělá šoufky z mentalů, je to právě naopak - ukazuje to jejich pravou stránku a jak dokážou být zákeřně roztomilí, když jim o něco jde. Johnny Knoxville hrál Jeffyho znamenitě (no, on to žádnej krasavec není, takže do ksichtu postiženýho nemá daleko), ale i své skutečné filmové já hrál sympaticky. Rozsudek ode mě není rozsudek smrti, ale krásného 60letého života. (26.05.2008)

Tři je málo ne s ohledem k postiženým spoluobčanům, ale k připomenutí (nakopnutí) formou virtuální facky nám (ne)normálním, jak se má doopravdy žít a ne živořit. Bála jsem se, aby příběh nějak neujel nežádoucím směrem, ale nestalo se tak. Naopak parta milých prostoduchých opravdových lidiček se chovala přirozeně při zachování sebe sama, což převést do herectví musí být hodně těžké. Nevím, čím to je, ale bylo mi v jejich společnosti tak nějak lehčeji a velmi příjemně, což není nic nového, ale stejně se nejde nezamyslet nad tím, co (kdo) je vlastně DNESKA normální?! (06.05.2013)

Typická a ohraná komedie o přetvářce, tentokrát na paraolympiádě, která si nezaslouží více než pouhou jednu hvězdu. To, že mě tyto nehorázně ohrané a podprůměrné komedie, u kterých se snad nikdy nezasměju, i přesto baví, stejně tak jako všechno s Johnnym Knoxvillem a Katherine Heigl, za to už bohužel nemohu :D. (20.09.2010)