Cesta za vítězstvím

Mám rád sportovní dramata dle skutečných událostí a každé takové drama mě velmi potěší. Narazil jsem na Cestu za vítězstvím a marně pátrám v paměti jestli jsem již viděl nějaké takovéto sportovní drama z basketbalového prostředí. Byl jsem tedy dvakrát tak spokojen a Cesta za vítězstvím nezklamala. Samozřejmě je film podle skutečných událostí, tak musí nutně obsahovat silný příběh. Zde jde o pronikání "černochů" do NCAA. Bál jsem se, že Gartner bude sázet především na jasně definovanou rasovou linii snímku. Díky bohu je v popředí zájmu samotná hra a jednotlivé problémy hráčů. Film jsem si tedy užil, jelikož podobných sportovních dramat pro mě není nikdy dost. (10.07.2011)

Komu připadají sportovní dramata již ohraná, vypovídající stále o tom samém a jako přehnaný americký sen, toho to zkrátka nadchnout nemůže...Ostatní si ale přiznají, že se jedná většinou o příběhy inspirované skutečnými událostmi a že to tedy není pouhým snem - ono se to skutečně může povést a povedlo. A i když to je mnohdy až příliš sladké a neuvěřitelné, proč o tom nevyprávět? Odjakživa se psaly hrdinské eposy, apod. Je-li to záznamu hodné, není divu, že to někdo zaznamená...A tento film je zkrátka v rámci daného žánru dalším povedeným snímkem, který nemůžeme podhodnotit pouze na základě averze k dané škatulce. (20.03.2011)

Cesta za vítězstvím obsahuje snad všechna myslitelná klišé sportovních snímků a v to v takovém množství jako snad žádný jiný film s podobnou tématikou. Navíc vzhledem k vybrané látce se nedalo vyhnout tématu rasismu. Proto celkem příjemně překvapí, že se to celé sleduje docela dobře. James Gartner sice zápasy neokořenil nějakým vlastním stylem, který by je odlišil od ostatních filmů, ale aspoň si dobře vybral herce. Tedy až na jednoho - Joshe Lucase. Vzhledem k tomu, že na něm by měl celý film stát, tak je až zarážející, že on tak herecky vděčnou roli odehrál děsivě nemastně-neslaně. Celkově jde o další z nekonečné řady amerických sportovních filmů o outsiderech na cestě za "nečekaným" úspěchem. Tento není ničím vyjímečný či zapamatovatelný, ovšem je příjemně koukatelný, když již nic jiného. Byť je Glory Road poněkud bez šťávy a hlavně charismatického trenéra. (10.08.2007)

Naprosto klasicky vystavěné sportovní drama, které nepřináší vůbec žádnou inovaci. Už tolikrát viděný příběh o podceněném sportovním družstvu, které navzdory nespočtu překážek (osobní spory, nepřízeň "mocných", sportvoní neúspěchy) vždy dovede najít cestu ven z těchto zapeklitých situací. Není to vyloženě špatný film, už jen kvůli problematizaci rasismu a vlastně vykreslení nových trendů v basketbalu. Film obsahuje hodně témat. Jenže není prvním a přiznávám, že nemám basketbal v oblibě. Čistě subjektivní zabarvení, ale je tomu tak, na basket se nevydržím koukat ani v televizi a vykreslování "amerického snu pomocí sportovního dramatu mi také nepřijde zrovna jako nejšťastnější řešení... (13.05.2007)

Film je natočen podle skutečných událostí. Docela se povedlo vybalancovat dva hlavní faktory filmu - rasismus a basketbal. Obojího je tak akorát, vzájemně se to doplňuje a film nikde nedře. Pravda, chvílema trochu nudí (ale jen mírně) a některý pasáže mě připadaly zbytečně lacině efektní. Stejně tak celej film trochu zaváněl lehkým manipulováním diváka. Což ale přesně sedí na film producenta Jerryho Bruckheimera. Jelikož jsem prošvih první asi dvě minuty filmu, tak to, že to produkoval jsem zjistil až na konci. A celkový vyznění filmu jeho stylu celkem odpovídá (natočíme to tak, aby to diváka bavilo a emoce z něj vytřískáme za každou cenu). Nakonec proč ne... (09.07.2011)