Cesta za vítězstvím

Kdo má rád basketball tak vám říkám a rozkazuju se na tohle kouknout. Je to úžasný film o černých hráčích, kteří to neměli v životě lehký a hlavně v té době. Proto hrají za team Texas Western. V tomhle roce jsou ti černí hráči nejdříve ukazování jako podřadná rasa a to v té době bohužel byly. Ale později se všichni z teamu zblíží černí a bílí začnou spolu mluvit, tančit a pouštět si písničky v autobuse místo toho, aby se uráželi kvůli barvě. Tihle černí hráči ani nevěděli, že přepíšou historii v basketballu a jsem zato kurva rád, že ji přepsali, neboť kdybych se měl dívat furt na nás bílí jak to hrajem jenom mi tak nevim jestli by mě to třeba i přestalo bavit. Naštěstí ji přepsali a černí hráči v basketballu, dávají basketballu úžasný nádech. Dámy a pánové film Glory road je úžasnej filma a proto mu dávám 5 hvězd. 9/10 (14.08.2017)

Řekněme že když sem já začínal s basketem tak sem měl situaci trochu jednodušší.. su bílej, takže sice neskáču 4 metry do vzduchu, ale nikdo neměl rasové narážky.. tak jak to bu bylo v omto filmu, kterej je samozřejmě trochu sfanatizovanej, ale na kráse mu to nějak výrazně neubírá.. popisuje nám situaci ze 70tých let kdy černoši poprvé začali pronikat do souteží a veřejnosti se to ale vůbec nelíbilo..naštěstí jako v každém správném americkém filmu dobro zvítězilo a černoši mohli hrát a díky tomu dnes můžeme vidět basketball jaký je.. sice situace je přesně opačná, ale nikdo to už nikomu nezakazuje.. (01.11.2008)

Bílí muži neumějí skákat… a natáčet kvalitní sportovní dramata. Cesta k vítězství je natočena přesně tak, jak byste od průměrného filmu mapujícího vzestup prvního (z podstatné části) černošského basketbalového týmu čekali. Mladý a vítězství chtivý trenér chce dát dohromady univerzitní tým snů = shánění těch zdánlivě nejlepších hráčů po celých Státech a přesvědčování těch méně ochotných. Následuje tvrdý trénink a první úspěchy. Brzy je cíl již zcela jasný a cesta k vysněnému titulu stejně jasně nalajnovaná. Navzdory rasistickým narážkám, kterými je texaský vzduch 60. let prosycen, si jde tento tým odhodlaně za svým, koncentrace patosu se nebezpečně zvyšuje a k přelomovému vítězství zbývá jenom poslední krůček. Za celý film jsem nebyl tvůrci ani jednou jedinkrát něčím mile (či alespoň nemile) překvapen, vše se odvíjí dle tolikrát obehraného schématu, že začínám mít podezření ohledně jedné verze „sportovně-dramatického“ scénáře, jenž je obměňován pouze na základě aktuálního sportu. Je libo baseball, fotbal, americký fotbal, basketbal? Není problém, stejně to v angličtině všechno končí na ball. Z mnohých dialogů jsem měl dojem, jako by je scénárista narychlo sepsal v náhlém inspirativním pohnutí mysli těsně před usnutím. Po probuzení a zjištění, jak neoriginální jeho včerejší zápisky jsou, pak pravděpodobně zkonstatoval, že nemá smysl to přepisovat, že takový film stejně brzy zapadne a ani ochrnutý pes se vzteklinou po něm neštěkne. Měl pravdu – tento film by ani s dobrým scénářem nebyl dobrý. Josh Lucas připomíná mladší verzi Kevina Costnera a stejně jako Kevin Costner není moc dobrým hercem. Debutující režisér James nedokázal patřičnými vizuálními hrátkami oživit žádný z mnoha zápasů a navíc je o něm na netu tak málo informací, že jsem měl problém zjistit, zda-li náhodou sám není černochem a tím pádem můj vtípek z úvodu postrádá smysl. Podle jedné malé fotky je to zhruba padesátiletý běloch, ale to už skutečně není podstatné. 60% (10.11.2007)

Filmy ze sportovniho prostredi jsou pro mne vzdy necim pritazlive a jeste k tomu se jedna o basket. Vyvazeny film o nejvetsim prelomu v basketbalove historii a zapojeni cernosskych hracu do hry. Zadne prehnane pouzkazovani na minulost a jak to meli cerny hraci tezke a na druhou stranu kvalitni sportovni zabery. (27.09.2006)

( POZOR !! OBSAHUJE SPOILERY !! ) "Máte radši, když vám říkají barevný nebo černý ?? - Vypadáme snad jako hromada prádla ??" ;) James Gartner pod hlavičkou studia Disney stvořil vcelku schematicky typický, na první pohled průměrný, sportovní film, byť hlavní zápletku vytváří všudypřítomný rasismus, o jednom z nejdůležitějších zápasů v historii univerzitního basketbalu, když ve finále soutěže legendární trenér Horníků z Texasu Don Haskins nasadil tým složený pouze z černošských hráčů, což se v šedesátých letech zdálo nepředstavitelné !! Zdá se mi, že stejně jako zmiňovaný Don Haskins v podání kupodivu příjemného Joshe Lucase, jemuž tu povahu nezměrného dříče a buldoka prostě uvěříte, vsadil na týmové pojetí a hru odzadu, tak i Gartner svůj snímek bez výraznější herecké hvězdy, když pomineme veterána Jona Voighta, postavil na umírněnosti a pak zejména skvělé kameře, svěžím střihu a geniálním soundtracku Trevora Rabina, což jej činí snadno čitelným, jak se na správnou žánrovku tohoto typu sluší, i svižně atraktivním !! Zejména pak hudbě Jihoafričana Trevora Rabina, který má se sportovními akcemi veliké zkušenosti, především pak při závěrečných scénách není absolutně co vytknout, posouvá pak Glory Road do vyšších kvalitativních pater.. Pamětnické rozhovory se skutečnými aktéry nezapomenutelné sezóny při závěrečných titulcích už k těmto hollywoodským záležitostem prostě neodmyslitelně patří, osobně je mám moc rád !! Stejně jako mám rád basketbal i příběhy o velkých, nejen sportovních, vítězství !! A tak zamrzí jen naprosto nevyužitá sexy Emily "Kůstka" Deschanel.. (17.07.2013)