Cesta za vítězstvím

Pro někoho to bude film, který už viděli, který neboří hranice žánru a nepřináší nic extran nového. Ale i přes to je film s velice silným příběhem, který se získá asi každého sportovního fanouška a v některých momentech mě samotný děj opravdu mile překvapil. Takže pokud hledáte sportovní drama, do kterého je přimíchána velká špetka černošského (kvalitního) humoru, Glory Road pro vás bude jasná volba. (03.08.2006)

Hodně jsem se těšil na tento film, především proto, že jsme se s klukama často bavili o tom jednom finálovém zápase NCAA 1966 a řikali si, jak rádi bysme u toho byli.. :-) No, takže nostalgie určitě působila, ale hodnocení neovlivnila... FIlm je pravda plný scénaristických klišé, které uvidíte v každém sportovním filmu - bez nich to totiž upřímně řečeno moc dobře nejde... A i s tématikou rasismu, které se nemohl vyhnout, se vyrovnává úspěšně - žádný zlom, ale pro mě 85% (09.02.2008)

Cesta za vítězstvím obsahuje snad všechna myslitelná klišé sportovních snímků a v to v takovém množství jako snad žádný jiný film s podobnou tématikou. Navíc vzhledem k vybrané látce se nedalo vyhnout tématu rasismu. Proto celkem příjemně překvapí, že se to celé sleduje docela dobře. James Gartner sice zápasy neokořenil nějakým vlastním stylem, který by je odlišil od ostatních filmů, ale aspoň si dobře vybral herce. Tedy až na jednoho - Joshe Lucase. Vzhledem k tomu, že na něm by měl celý film stát, tak je až zarážející, že on tak herecky vděčnou roli odehrál děsivě nemastně-neslaně. Celkově jde o další z nekonečné řady amerických sportovních filmů o outsiderech na cestě za "nečekaným" úspěchem. Tento není ničím vyjímečný či zapamatovatelný, ovšem je příjemně koukatelný, když již nic jiného. Byť je Glory Road poněkud bez šťávy a hlavně charismatického trenéra. (10.08.2007)

Film je natočen podle skutečných událostí. Docela se povedlo vybalancovat dva hlavní faktory filmu - rasismus a basketbal. Obojího je tak akorát, vzájemně se to doplňuje a film nikde nedře. Pravda, chvílema trochu nudí (ale jen mírně) a některý pasáže mě připadaly zbytečně lacině efektní. Stejně tak celej film trochu zaváněl lehkým manipulováním diváka. Což ale přesně sedí na film producenta Jerryho Bruckheimera. Jelikož jsem prošvih první asi dvě minuty filmu, tak to, že to produkoval jsem zjistil až na konci. A celkový vyznění filmu jeho stylu celkem odpovídá (natočíme to tak, aby to diváka bavilo a emoce z něj vytřískáme za každou cenu). Nakonec proč ne... (09.07.2011)

Ztělesněné sportovní klišé. Ale opravdu, Glory Road je přesně dělaný podle nějaké šablony tohoto žánru a jak mě to jinak tolik nežere, tady mi to opravdu vadilo. Coach Carter měl alespoň neuvěřitelně charismatického Jacksona, tady se o žádné výraznější a sympatické postavě nedá mluvit. Téma rasové nesnášenlivosti v šedesátých je zde až hříšně nevyužité. Což je škoda, protože jediné zajímavé momenty, které stály za to, se týkaly právě toho. Ale bylo jich až příliš málo. Tři hvězdičky víceméně jen za kluky z týmu, alespoň bylo na co se koukat :)) (27.09.2012)