Desať Božích prikázaní

Cecil B. DeMiller natočil remake svého vlastního 33 let starého filmu přesně v duchu velkolepých historických podívaných, které byly začátkem 60. let velice v kurzu. Nemá cenu se rozepisovat o ději, jelikož příběh Mojžíše zná určitě každý. Co se týká výpravy, tak ta je vskutku velkolepá a některé "davové" scény vypadají neskutečně i teď. Film však trpí tím, čím většina starých historických spektáklů a to je přílišná délka a ploché herecké výkony v čele s polonahým Hestonem. (04.05.2009)

Ačkoliv jsem ateista a k náboženství (v jakékoliv podobě) mám vztah veskrze záporný, musím konstatovat. že filmy s náboženskou tématikou nebo alespoň podtónem bývají občas velmi povedené. Desatero přikázání je hodně zajímavý snímek s Charltonem Hestonem v roli Mojžíše a může posloužit alespoň částečně jako obrazová verze Starého zákona. Cecil B. DeMille je klasický režisér klasických filmů a tímto snímkem to jen potvrdil. Výpravná podívaná se spoustou tehdy známých jmen se tak stala určitě jedním z nejpoutavějších filmů s biblickým námětem. (09.04.2003)

Tak především nechápu, jak tohle dílko mohlo dostat Oscara za speciální efekty. Jak proboha musely vypadat ty filmy co onoho Oscara nedostaly? - Ale k věci. Desatero přikázání není tak špatný film, jaký jsem očekával po smysl nedávajícím proslovu Cecila B. Milla, který se vyskytuje v úvodu. Ale rozhodně to ani není film nijak zvlášť dobrý. Spíš průměrný každým coulem - od námětu (tisíckrát již omletého), přes naprosto konvenční scénář, až po nevýrazné herectví všech zúčasněných. A do toho ta šílená rozvleklost! Nevím, já na tyhle magafilmy nejsem. Na druhou stranu, snímky jako Scottův Gladiátor dokazují, že i tenhle žánr jde pojmout velmi nápaditě. Což ale bohužel není případ Desatera přikázání. (27.10.2005)

Dvě poznámky: Desatero samozřejmě vznikalo desítky let předtím, než do filmu vtrhly realistické digitální triky. Obří davové scény se točily tak, že se postavily gigantické dekorace (mnohdy následně použité ještě v dalších filmech) a před nimi pobíhali statisté v tisícových počtech. Říkám to proto, že tyto scény vypadají i po desítkách let často LÉPE, než epické kamerové přelety přes záplavy CGI klonů. No a pak jsou tu triky, nad nimiž se musí každý filmařinou oblouzněný nadšenec rozplývat - přestože už dnes nemají moc společného s přesvědčivostí, je na každé jejich sekundě vidět, jak bylo náročné je vyrobit a nakolik pečlivě jsou implementovány do scény. Zásadní scéna Desatera, kdy se rozestupuje moře, je monumentální a působivá dosud. (18.12.2014)

Svého času celospolečenská událost. Brána v potaz inflace a vývoj měny, je ´Desatero přikázání´ se svými téměř 900 miliony tržby 5.nejnavštěvovanějším filmem v amer. kinech všech dob (mimochodem na prvních dvou místech je ´Sever proti jihu´ a ´Star Wars´). Bohužel klasik Cecil B.de Mille se asi zapomněl v němé éře. Celý film má jakousi statickou divadelní stylizaci, i při dlouhých scénách se kamera nehne ze stejného místa a nechává herce strojeně odříkávat dialogy, plné nepřirozeného patosu. Po téměř 4 hodinách projekce už tenhle strnulý patos a mizivá režijní invence, která by film trochu osvěžila, začíná být poměrně úmorná. Přesto dávám 4*, snad za tu auru starého svůdně megalomanského Hollywoodu, která celým filmem prostupuje. Ta přehršel špičkových studiových kulis a interiérů skoro až bere dech. A triky? Udělený Oscar za speciální efekty byl, myslím si, zasloužený. Animované zadní projekce, které vypadají velkolepě a vůbec ne nepatřičně (jako bylo v té době obvyklé) a triková sekvence pochodu přes Rudé moře je na svojí dobu naprosto úchvatná a ojedinělá (i dnes působí velmi sugestivně). Vizuální stránce opravdu nejde nic vytknout, ale i vzhledem k přemrštěné stopáži si tenhle epicky pojatý starozákonný „výlet“ podruhé už těžko zopakuji. (23.03.2008)