Desať Božích prikázaní

Pôsobivo sprostredkovaný biblický námet Exodusu Izraelitov z Egypta pod Mojžišovým vedením. Jeho život je ukázaný ako strhujúce dobrodružstvo viery a vášne. Príbeh s univerzálne platným posolstvom je spracovaný tradičnou formou lineárneho plynutia v čase. Príťažlivosť filmu je založená okrem témy samotnej najmä na ohromujúco veľkolepej výprave, vynikajúcej práci s farbami a skvelých hereckých výkonoch. Prílišný dôraz na túto veľkoleposť však zároveň spôsobil niekoľko hluchých miest. Okrem limonádovej jednoduchosti sa prejavia v nadbytočnom prológu režiséra v úvode, zdĺhavej pateticko - burácavej hudbe záveru a preexponovanej dĺžke filmu. (01.11.2006)

Viděl jsem obrovskou spoustu všech možných adaptací Exodu, minimálně desítku Mojžíšů, ale na Charltona Hestona nedám dopustit. Určitě film působí jinak na ateisty, jinak na křesťany a už úplně jinak na židy, ale svoji sílu a působnost bezesporu pořád neztrácí, ať se na něj díváte slavíce Pesach, Vzkříšení anebo jenom tak. (24.03.2005)

Jeden z vrcholů biblických velkofilmů aneb sandálů pro věřící. Rozpohybované biblické obrazy, které mají jediný účel - aby skrze ně bylo odříkáno to, co všichni už znají nazpaměť. Jednání postav a chování davů nemá podklad v uvěřitelné motivaci a logickém vývoji, ale v biblickém textu. Než aby režie předvedla nějaký zajímavý nápad, spoléhá na masy a monumentální scény a v pár momentech (např. smrt prvorozených) film doslova chcípne. Uznávám, že tyhle příběhy a pojetí mají v kultuře své místo, neboť křesťanům po staletí nestačilo k interpretaci pouhé slovo a především pro ně jsou takové filmy určeny. O téhle potřebě svědčí i fakt, že se jedná o režisérův vlastní remake stejnojmenného filmu z r. 1923. Ale pevně doufám, že i věřící se nad podobným způsobem interpretace budou jednou spíš usmívat. (24.04.2006)

Klasický americký velkofilm své doby, nicméně ve srovnání s  jinými (Kleopatra, Ben Hur..) až příliš sevřený biblickou schematičností a divadelnickou pózou. Přitom první část příběhu  s Mojžíšem jako princem egyptským si určitý nádech lidského příběhu ještě drží. Jakmile ale promluví hořící keř, je po legraci. Jak totiž známo  monoteisté nemají obecně smysl pro humor , moralizují a  sex provozují jen za účelem plození dětí, a  to je prostě materiál, z něhož se nedá připravit příběh, který by chytl za srdce.   Jahveho  kouzla ale rozhodně potěšila a pobavila, kobra žere kobry, deset ran egyptských, hořící tornádo i rozestoupené moře, to už dneska neumí ani Copperfield, to se musí ocenit.  Čtyři hodiny za čtyři hvězdy (09.10.2023)

Film s příchodem přestávky výrazně mění polohu. Zatímco první část je hollywoodským velkofilmem klasické éry (přestože ke geniálnímu Benu Hurovi jen vzhlíží), v části druhé je až příliš akcentovaná starozákonní věrouka. Nevadí mi filmy s jednostranně orientovanou náboženskou tematikou (dnes už se něco takového netočí, protože doba se ubrala jiným směrem a navíc by kdekdo měl plnou hubu nedostatečné vyváženosti), nicméně postava Mojžíše je od setkání s Bohem na Sinaji neuvěřitelně plochá a slouží již jen k deklamování pohrůžek a prorockých frází. Nejsem dopodrobna seznámený s textem Bible, ale je až příliš znát, kde se filmaři opírali výhradně o ni. V útržcích vyznívá film až neuvěřitelně heslovitě. Rovněž nekompaktně působí absence nadpřirozených úkazů v první části a jejich samozřejmost v části druhé. Přesto se jedná o monstrózní projekt hodný vidění, zejména pro příznivce dlouhých historických eposů. (665., 1. VIII. 2011) (03.08.2011)