Desať Božích prikázaní

Uvarte si dve kávy, alebo plný hrniec čierneho čaju, pretože Cecil De Mille vám ide predviesť jedno z vrcholných diel monumentalizmu, trvajúce bezmála 4hodiny. Obrovské kulisy, nekonečné množstvo komparzistov, biblický pátos a heroické herecké výkony. Na rozdiel od Bena Hura mi ale tieto 4 hodiny neubehli ako voda, občas som sa mierne nudil a mám z filmu pocit, že natočeného materiálu bolo podstatne viac a De Mille musel plakať pri producentskom strihu. Keď som sa tak pozeral na Hestona, ako stojí nad červeným morom a rozostupuje jeho vody, skúsil som si predstaviť niektorú zo súčasných megahviezd, ktorá by mi pritom nepripadala trápne. Pri každom nápade mi prešiel metrosexuálny mráz po chrbte. Holt klasický monumentalizmus je už dávno "odviaty vetrom". (16.07.2012)

Popravdě jsem docela váhal, jestli se do toho málem čtyřhodinového eposu mám pustit, navíc když biblické spektákly, které jsem dosud viděl, byly celkem dost nekoukatelné. Ne tak Desatero přikázání, ve kterém se dobré střídá se skvělým a jen málo stačí k tomu, aby to bylo za pět hvězd. Navíc tenhle film není ani tak o křesťanství, ale o Židech. A plešoun Yul jako Ramses je skvělý! (29.10.2011)

Cecil B. DeMiller natočil remake svého vlastního 33 let starého filmu přesně v duchu velkolepých historických podívaných, které byly začátkem 60. let velice v kurzu. Nemá cenu se rozepisovat o ději, jelikož příběh Mojžíše zná určitě každý. Co se týká výpravy, tak ta je vskutku velkolepá a některé "davové" scény vypadají neskutečně i teď. Film však trpí tím, čím většina starých historických spektáklů a to je přílišná délka a ploché herecké výkony v čele s polonahým Hestonem. (04.05.2009)

Velkolepe filmove divadlo s nadhernymi kulisami, ktoremu po formalnej stranke mozno vytknut prave az prilisnu divadelnost. Zdalo sa mi, akoby herci spolu nekomunikovali, len vyriekavaju slova namierene publiku, no je mozne, ze to bolo cielom. Tento postup je este badatelnejsi v druhej "nabozenskej" polovici filmu, pri sledovani ktorej som mal fakt pocit, ze sledujem divadelnu hru. K obsahu sa vyjadrovat nejdem, pretoze ten je vsetkym znamy a je na kazdom z nas ako sa staviame k pribehu dobrotiveho a spravodliveho boha, ktory za pomoci epidemii, hladomoru a obdobnych laskyplnych veci, presvedci tyranskeho faraona prepustit ten spravny, nim vyvoleny narod z fyzickeho otroctva, aby mu odovzdal fundamentalne pravidla spravania sa. 3,5/5* (01.06.2011)

Jedno je isté, takýto film už dnes určite nevznikne. Také davové scény si už dnes nikto nedovolí, počítač to urobí lacnejšie. Prvá časť veľkofilmu bola hlavne o súperení dvojice Mojžiš a Ramses a to je najsilnejší článok filmu. Druhá časť sa už venuje viac Bohu a Mojžišovým zázrakom a sila filmu mierne opadla... Boh spísal desatoro na kamennú dosku a jedno z najdôležitejších prikázaní hlása -Nezabiješ. Napriek tomu sme svedkami ako z Božej vôle umiera každý prvorodený syn, vrátane toho Ramsesovho, v mori utopí všetkých jeho bojovníkov a pohromu zoslal i na otrokov, ktorý pili a tancovali pod horou 40 nocí. Tak sa len tak nenápadne pýtam, Boh môže zabíjať?...Inak film po všetkých stránkach skvelo zvládnutý, navyše vzhľadom na rok výroby mi triky nepripadali smiešne, skôr im vzdávam obdiv. Desatoro si nemusíš pamätať, hlavne treba podľa neho žiť... "Tak budiš psáno, to budiš vykonáno..." 80%. (03.01.2013)