Desať Božích prikázaní

Pôsobivo sprostredkovaný biblický námet Exodusu Izraelitov z Egypta pod Mojžišovým vedením. Jeho život je ukázaný ako strhujúce dobrodružstvo viery a vášne. Príbeh s univerzálne platným posolstvom je spracovaný tradičnou formou lineárneho plynutia v čase. Príťažlivosť filmu je založená okrem témy samotnej najmä na ohromujúco veľkolepej výprave, vynikajúcej práci s farbami a skvelých hereckých výkonoch. Prílišný dôraz na túto veľkoleposť však zároveň spôsobil niekoľko hluchých miest. Okrem limonádovej jednoduchosti sa prejavia v nadbytočnom prológu režiséra v úvode, zdĺhavej pateticko - burácavej hudbe záveru a preexponovanej dĺžke filmu. (01.11.2006)

Dvě poznámky: Desatero samozřejmě vznikalo desítky let předtím, než do filmu vtrhly realistické digitální triky. Obří davové scény se točily tak, že se postavily gigantické dekorace (mnohdy následně použité ještě v dalších filmech) a před nimi pobíhali statisté v tisícových počtech. Říkám to proto, že tyto scény vypadají i po desítkách let často LÉPE, než epické kamerové přelety přes záplavy CGI klonů. No a pak jsou tu triky, nad nimiž se musí každý filmařinou oblouzněný nadšenec rozplývat - přestože už dnes nemají moc společného s přesvědčivostí, je na každé jejich sekundě vidět, jak bylo náročné je vyrobit a nakolik pečlivě jsou implementovány do scény. Zásadní scéna Desatera, kdy se rozestupuje moře, je monumentální a působivá dosud. (18.12.2014)

Po formální, výpravné a celkově technické stránce se jedná o jeden z nejlepších počinů ze sekce nekonečně dlouhých a předražených hollywoodských bombaspektáklů 50. a 60. let. Naneštěstí je však vše zakryto nemilosrdným stínem fanatického blábolení, které nám, divákům, bohulibě vysvětluje, co je správné a co správné není. Děkuji, nechci. Ale podívaná to byla vskutku pompézní. 5/10 (06.01.2020)

Viděl jsem obrovskou spoustu všech možných adaptací Exodu, minimálně desítku Mojžíšů, ale na Charltona Hestona nedám dopustit. Určitě film působí jinak na ateisty, jinak na křesťany a už úplně jinak na židy, ale svoji sílu a působnost bezesporu pořád neztrácí, ať se na něj díváte slavíce Pesach, Vzkříšení anebo jenom tak. (24.03.2005)

Svého času celospolečenská událost. Brána v potaz inflace a vývoj měny, je ´Desatero přikázání´ se svými téměř 900 miliony tržby 5.nejnavštěvovanějším filmem v amer. kinech všech dob (mimochodem na prvních dvou místech je ´Sever proti jihu´ a ´Star Wars´). Bohužel klasik Cecil B.de Mille se asi zapomněl v němé éře. Celý film má jakousi statickou divadelní stylizaci, i při dlouhých scénách se kamera nehne ze stejného místa a nechává herce strojeně odříkávat dialogy, plné nepřirozeného patosu. Po téměř 4 hodinách projekce už tenhle strnulý patos a mizivá režijní invence, která by film trochu osvěžila, začíná být poměrně úmorná. Přesto dávám 4*, snad za tu auru starého svůdně megalomanského Hollywoodu, která celým filmem prostupuje. Ta přehršel špičkových studiových kulis a interiérů skoro až bere dech. A triky? Udělený Oscar za speciální efekty byl, myslím si, zasloužený. Animované zadní projekce, které vypadají velkolepě a vůbec ne nepatřičně (jako bylo v té době obvyklé) a triková sekvence pochodu přes Rudé moře je na svojí dobu naprosto úchvatná a ojedinělá (i dnes působí velmi sugestivně). Vizuální stránce opravdu nejde nic vytknout, ale i vzhledem k přemrštěné stopáži si tenhle epicky pojatý starozákonný „výlet“ podruhé už těžko zopakuji. (23.03.2008)