Naboso

,,NEJDŘÍV MI JÍ BYLO LÍTO. CELÝ MŮJ ŽIVOT NESTÁL ZA NIC, JAKO TEN JEJÍ. ALE TY TŘI DNY, KTERÉ JSEM S LEILOU STRÁVIL, BYLY TY NEJKRÁSNĚJŠÍ V CELÉM MÉM ŽIVOTĚ.…“ /// Til Schweiger tentokrát na téma ,,MŮJ ŽIVOT S BLÁZNEM“. Naivní příběh se zvláštní romantikou. A možná to prej má bejt i komedie. Pravděpodobnost konání postav je … – nebo mi snad chcete říct, že jste schopní sebrat holku z Bohnic a … aha, tak jo, na chování postav seru… Ale ta NAIVITA! Navíc tohle kurva není role pro Johannu Wokalek. (Není!) Připadá mně v týhle postavě jako ufon ztracenej v galaxii. Taky to jejich ,,přátelství“ mě vůbec nerajcuje. Ani, když hraje srdcervoucí cajdák a Leila prožívá nejkrásnější den svýho života. Ta podbízivost divákovi je hnusná! Možná kdybych byl víc holka… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ještě nejsem úplně přesvědčenej, že ta holka z Bohnic by mohla bejt tou pravou. 2.) Jsem romantik. Za každou cenu! 3.) Thx za titule ,,Sermonizer“ a ,,iqtiqe“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (26.11.2013)

Til Schweiger pečlivě okoukal režijní styl při natáčení Klepání na nebeskou bránu, půjčil si pár obrazových filtrů od Jeana-Pierra Jeuneta, náhodně postahoval pár romantických songů a pustil se do natáčení vlastního kusu a překvapivě to je až na pár plytkých prvoplánových vtipů docela zábava. Na dvě zábavné večerní hodiny po náročném dni lze jen doporučit. (31.10.2010)

Tak přesně tenhle typ filmu přímo nesnáším. Utopie na entou. Postraumatická stresová porucha není taková pohodová, s jakou se tváří u Leily. A s příhlédnutím, že údajně 19 let ji doma věznila matka, opravdu těžko uvěřitelné a reálné, aby mohla fungovat na tomto světě s malou pomocí Nicka. Těsně před odpadem. (04.03.2009)

Tenhle film mě dostal. Neobvykle romantická komedie s překrásným hereckým výkonem Johanny Wokalek. Její Leila byla zranitelná a nevinná malá holčička objevující poprvé opravdový svět, zakletá v těle devatenáctileté dívky. Někdo tu zmínil, že chemie mezi ní a Til Schweigerem nefungovala – s tím nemůžu ani trochu souhlasit. Leilino vyznání lásky k Nickovi na konci filmu se u mě zařadilo do mého žebříčku nejromantičtějších filmových momentů...“Tančili jsme. Koupili jsme si spolu lístky na autobus. Jedli jsme zmrzlinu. Spali jsme ve stejné posteli. Koukali jsme na měsíc. A slyšela jsem tlukot jeho srdce...“ (20.10.2008)

Pro mě osobně nevýrazný a zbytečný film, ve kterém mi skoro všechno přišlo protivné - herecké obsazení, postavy a jejich dialogy, mdlá režie i hudební doprovod (vyjma velmi pěkné ústřední melodie). Za sebe nemám problém napsat, že hezounek Til Schweiger je všechno, jenom ne dobrý herec - och bože, koukat na jeho stále stejný obličej by snad muselo uspat i mrtvého. Spíše nepěkná - než naopak - Johanna Wokalek mi pro změnu vzhledově strašně připomínala jednu moji kamarádku, což samozřejmě není její chyba, ale osobně mě to hrozně vyvádělo z míry. Obecně ale za největší slabinu filmu považuji scénář, který je... och bože, prostě tak nějak podivně splácaný ze všeho, místy nakročený ke komediální rovině, místy k vážné, aby ve výsledku nebyl ani jedním - film je to zoufale nevtipný i nedramatický - dvouhodinová stopáž je zde skoro bez konce. Film mě mě nadchl pouze krásnou - ale vážně KRÁSNOU - kamerou, díky níž se dalo vydržet na to v dnešní ranní kocovině koukat (ne že by nedělní válení v posteli u filmu nemělo něco do sebe, ale zrovna v tomto případě z toho mám dost pocit promarněného času). Kdybych film viděl v lepším rozpoložení - a hlavně v kině a v původním německém znění s titulky - asi bych hvězdu přihodil. Takto za mě slabé tři hvězdy. (26.10.2014)