Obchodník so smrťou

Lord of War chytí už od úvodných titulkov a nepustí po celú stopáž. Cesta nábojnice od výroby až po spotrebu však nie je jediným nápadom oživujúcim toto dielko – dočkáte sa blokovacieho cinkania pokladnice pri streľbe z Kalašnikova, ale aj Čajkovského Labutieho jazera na pozadí prednášky o AK-47.A na pozadí týchto čiernohumorných zábaviek sa odohráva Yuriho príbeh. Príbeh, ktorý je pravdebodobne nablýskanejšou verziou reality čierneho obchodu so zbraňami, i keď titulok „inšpirované skutočnými udalosťami“ skôr znamená, že to nejak takto chodí, ako to, že Niccolovi sa vyspovedal niektorý zo súčasných warlords. Niccol už Gattacou ukázal, že vie točiť inteligentné filmy a LoW túto jeho schopnosť len potvrdil. Kamera je síce ultracoolová a miestami už pôsobí gýčovo, vzhľadom k nadsázke celého filmu to však nepovažujem za mínus. Herci sú bez výnimky výborní. čo na mňa vo filme pôsobilo ako nedostatok je predvídateľnosť niektorých častí a kostrbaté preskakovanie z roviny obchodnej na rovinu rodinnú, pretože neverím, že by v reáli existovala tak zásadová postava ako Ava. Celkovo LoW vyťahuje jeho atmosféra a jeho schopnosť zanechať diváka v nemom úžase z bizardných situácií pri obchode so zbraňami. Záverečné menovanie stálych členov BR OSN ako garantov bezpečnosti sveta a zároveň najväčších exportérov zbraní filmu nasadzuje pomyselnú korunu a podľa môjho názoru zároveň vyvracia podozrenia z ryžovania popularity na vlne módneho antiamerikanizmu. 9/10 (31.10.2006)

Thriller jako Dexterův skalpel nebo jako čepel Zorrova kordu. Film, který je postavený na vynikajícím scénáři, vychází volně z osudů skutečného "hrdiny", kšeftaře mezinárodního formátu Viktora Buta, který začal působit v Angole a zbohatl zejména na zbrojních dodávkách pro západoafrické diktatury a kvazidemokracie. Není důležité, že filmový kšeftař,skvěle zahraný Nicolasem Cagem, se v mnoha detailech i zásadnějších věcech od svého vzoru liší (rodinné zázemí Buta bylo úplně odlišné a šlo o muže, který se vypracoval jako občan Sovětského svazu coby instruktor Sovětské armády působící u spřátelených režimů. Řada historek zobrazených ve filmu se ostatně nestala jemu, ale přesto mají naprosto konkrétní základ ve skutečných střetech pašeráků s Interpolem. Scénárista vlastně jen sebral řadu skutečných příběhů, obalil je omáčkou, doplnil řadou černých sarkastických hlášek a předal režisérovi, který natočil thriller založený ne na zobrazené akci, ale na atraktivitě tématu a napínavém životního příběhu jednoho dobrodruha. Už úvodní záběry připomínají Fincherův režijní rukopis, kdy divák sleduje "život" jedné kulky od jejího zrození v neurčité zbrojní fabrice, cestě za zákazníkem až do momentu, kdy skončí uprostřed čela jednoho žoldnéře. Film, který nedává divákovi nic zadarmo, i ve chvílích, kdy se divák směje, tak mu ze zobrazené situace zároveň zamrazí v zádech. Hlavní hrdina je obchodník, který vše podřizuje svému byznysu a je hrdý na to, že je ve své branži jedničkou, bez ohledu na krvavou stopu, kterou za sebou zanechává. Celkový dojem: 100 %. (29.11.2008)

V době, kdy nejvýnosnějším byznysem je terorismus, jsou takovéto umělecké pokusy potřeba jako sůl. Andrew Niccol opět dokázal, že je vnímavým inteligentním tvůrcem, který ví moc dobře, o čem vypráví. Lord of War sice nesděluje nic nového, ale s velkou dávkou ironie glosuje současnou mezinárodní situaci, plnou válečných konfliktů především v zemích "třetího světa" a podává spoustu bystrých a výstižných postřehů ("Není nic dražšího pro obchodníka se zbraněmi než mír" --- "OK, zapomeň na to. Prodáme to na Balkán, když oni řeknou, že bude válka, tak bude válka."). Škoda jen, že film občas zbytečně sklouzává do rodinného melodramatu. Nad Cageem jsem před pěti lety už lámal hůl, ale v poslední době je jakoby polit živou vodou a jde z jedné zajímavé role do druhé. Jen tak dál. (02.03.2006)

Cage zase jednou není pro smích, ale naopak, na poplácání po zádech a vřelý obdiv. Už samotným tématem (ZBRANĚ) mě tento film bral za slinu, a tak jsem rád, že nezklamal. Velmi dobře dívatelných a po svém vlastním oduševnělých 120 minut, které vám snad malinko dokreslí představu, jak to ve velkém světě chodí. A případně i spláchnou pár hovínek naivity. Já chci taky zlatej kalašnikov. (24.07.2011)

A pak, že se dokument nedá natočit zajímavou a zábavnou formou. Andrew Nicol je pro mě mnohem zajímavější ve scénách, které s tématem obchodu se zbraněmi vůbec nesouvisely a filmově mnohem přesvědčivější jako dokumentarista se zajímavými nápady než jako posel míru. Na výsledném dojmu se podílel možná i fakt, že danou tematikou mě dokáže mnohem lépe vtáhnout nejen dobře napsaný článek v tisku, ale dokázal to tentokrát i film o filmu. (28.07.2006)