Pilát Pontský, onoho dne

Solidní TV inscenace, která ale příliš nepřekračuje obvyklé standardy. Nadprůměrné jsou herecké výkony Luďka Munzara, Ondřeje Vetchého a Jaromíra Hanzlíka, naopak rušivě bizarně až násilně působí například Pilátova koupel i některé jiné poněkud toporně naaranžované scény, které by asi vyzněly lépe v opravdovém filmovém podání. U tohoto divadelně inscenačního pojetí bych upřednostnil víc metaforické náznaky, než snahu o občasné až příliš polopatické "vylepšování" scénického provedení, což vyznívalo místy až jako karikatura. Propracované a zajímavé dialogy tak způsob inscenování někdy spíš rušil, než aby je umocňoval. Víc minimalistické čistoty by podle mě celkovému vyznění naopak prospělo. (18.09.2020)

Jedna z lahůdkových televizních inscenací období pozdní normalizace a prvního polistopadu. Špičková historická dramatika a posléze i režie nedoceňované Daňkovy osobnosti byla vždy pastvou pro znalce a ambrózou i nektarem pro diváka. Současná témata vnímaná na historickém pozadí - v exilu s úspěchem tuto metodu uplatňoval Ferdinand Peroutka (mj. román POZDĚJŠÍ ŽIVOT PANNY) - umožňují přístupy a pohledy, které v současné pohledu jsou buď obtížně, nebo vůbec neuplatnitelné. Že to je vždy i vynikající příležitost pro skutečně dobré herce, kteří mohou zapomenout na mizerný scénář a věnovat veškerou pozornost detailnímu propracování svých rolí, se rozumí samo sebou. To všechno tato inscenace v sobě obsahuje, to všechno režisér Daněk prokázal. I po letech mu do nenávratna, kam před časem proti své vůli odešel, děkuji. Z hloubi srdce. (26.08.2007)

Uznávam, že bol dobrý nápad adaptovať iba časť Bulgakovovho románu pre potreby televízie. Uznávam, že Luděk Munzar, Jaromír Hanzlík, Ota Sklenčka a ďalší boli dobre vybraní a tiež sa dobre zhostili svojich úloh. Uznávam, že problém s dekoráciami mohol mať finančný dôvod. Napriek všetkému uznaniu nemôžem dať viac ako tri hviezdičky, pretože okrem zaujímavého rozprávania sa prakticky nič viac nedialo. A v takom prípade ja radšej siaham po Bulgakovovi. (10.05.2011)

Inscenace Oldřicha Daňka jsou důkazem, že hlavní myšlenka, umění dialogu a prvotřídní herci stojí nad veškerou nákladností zpracování, efekty a jiné berličky (alespoň v mém případě určitě). Zde si Daněk z Mistra a Markétky vybral tu intimnější dějovou linii a natočil nadčasovou úvahu o lidském svědomí. (17.09.2012)

Excelentní Munzar coby Pilát, který je zde zpodobněn jako muž, co dohlíží důsledků činů vlastních i cizích. Pokusí se soudu s jedním pomateným pouličním filosofem využít v osobním sporu s veleknězem Kajfášem, ale i když dosáhne svého cíle, svého podílu na věci se nezbaví. Dobrá látka, ale já osobně bych dal přednost apokryfu Čapkovu, konkrétně tomu nazvanému Pilátovo krédo: "Když jsem s ním mluvil, viděl jsem, že za nějaký čásek budou jeho žáci křižovat jiné; ve jménu jeho jména, ve jménu jeho pravdy budou křižovat a mučit všechny jiné, zabíjet jiné pravdy a zvedat na ramena jiné Barabáše. Ten člověk mluvil o pravdě. Co jest pravda? Vy jste divný národ, který mnoho mluví. Máte samé farizeje, proroky, spasitele a jiné sektáře. Každý, kdo udělá nějakou pravdu, zapovídá všechny ostatní pravdy. Jako kdyby truhlář, který udělá novou židli, zapovídal sedět na ostatních židlích, které kdo udělal před ním. Jako by tím, že se udělá nová židle, byly zrušeny všechny staré židle. Konečně je možno, že nová židle je lepší, krásnější a pohodlnější než ty ostatní; ale proč, u všech všudy, by si člověk unavený nemohl sednout na kteroukoliv mizernou, červotočivou nebo kamennou židli? Je unaven a zlomen, potřebuje oddechu; a tu vy ho zrovna násilím taháte ze sedátka, na které klesl, aby se přestěhoval na to vaše. Nechápu vás, Josefe." (16.08.2016)