Kráska v nesnázích

Houpoučká červená knihovna, ovšem neuvěřutelně silná v kramflecích, co se vizuální stránky týče. Poměr dějových (ukecaných) a nedějových (obrazových) pasáží je přibližně 50:50 a nutno podotknout, že ty druhé jsou doslova dechberoucí. Aňa není špatná, Abrhám a Brejchová jsou skvělí, Schmitzer vydělává, Roman Luknár je zde spíše do počtu, Vašáryová je bohužel nesnesitelná. Filmu by rozhodně prospělo rychejší tempo. Nicméně Hřebejk to ustál se ctí. PS: Geislerová JE krásná! (20.09.2006)

DVD/// Obsazení 8/10 Děj 6/10 Hudba 8/10 Kamera 6/10/// PLUS: herecky skvěle zahrané (Brejchová,Vášáryová), sexuálně odvážné (Luknár, Geislerová), stejně tak i ostatní herci předvádí možná své maximum, romantika mezi Geislerovou a Abrhámem krásně funguje, líbilo se mi jak v závěru Abrhám převezl Macháčka s Hrušínským a také jsem se občas zasmál MÍNUS: najdeme tu výrazně negativní postavy a celková atmosféra je nepříjemná/// Shrnutí: Na tento film jsem si strašně těžko zvykal. Většina postav je krajně nesympatických. Ona Kráska v nesnázích má spíš smůlu na rodinné vztahy a manžela. Děti, kteří jsou v tom nevinně a přitom to nejvíc odnášejí. Do toho je tu kontrast skoro pohádkové bytosti (Abrhám - jako bych se v něm našel) a strýce (Jiří Schmitzer), jehož postava je asi ta nejhorší, co jsem v české tvorbě viděl - fakt nechutnej, slyzkej parchant, kterého musí trpěl celá rodina, protože ho trpí jeho družka (maminka Krásky). Prostě houšť negativních a záporných postav na daleko menší skupinku těch kladných nebo normálních. Závěr končí otevřeným happendem a Abrhám má stále své kouzlo./// Celkem 68%/// (23.05.2020)

Hřebejk je takový typický středoproudař, jehož filmy jsou kvalitní nenáročnou zábavou. A tak Kráska v nesnázích potěší tím, že se autoři pokusili film obohatit o hlubší smysl. Ukazují věčnou pravdu o tom, jak s dobrákama každý zamete a že v naší zemí žije pěkných pár hajzlíků. Kráska v nesnázích tak tímto skepitckým tónem navazuje na vydařené Horem pádem a řadím je mezi autorovy silnější filmy. K dokonalosti snímku schází snad jen větší konzistence a údernost. Ale film má celou řadu silných stránek. Geislerová dokazuje, že si prostě zaslouží být jednou z nejobsazovanějších českých hereček, protože je prostě, podobně jako dříve Jirásková, či Bohdalová, excelentní. Například milostné scény ve filmu, jinde pouhý líbivý přívěsek, zde klíč k pochopení hrdinky, jsou zahrány tak bravurně, že vlastně vysvětlují veškerou motivaci hlavní postavy. Názorně demonstrují věčný konflikt rozum versus pudy. A protože hraní takových scén asi není nejpříjmnější, zaslouží si za herečka uznání za to jak dobře vtiskla věrohodný charakter své postavě i během těchto scén. Jíří Schmitzer září, nechápu kde tolik sympatický člověk jako je on, mohl vyčarovat tak slizkého hajzlíka. Za dobrý nápad považuji použití hudby Radůzy. Tato zpěvačka má spustu tklivých skladeb a stačí jen pát tónů, abych měl husí kůži. A tak si myslím, že měli film vybavit hlavně jejími skladbami, čímž by tvůrci docílili osobitějšího rázu. Písniřky G. Hansarda, ač pěkné se prostě k filmu nehodí tolik, jako ry Radůziny. (29.10.2008)

Z tohoto filmu plyne pár věcí: A) Ženský jsou nepoučitelný. B) Radůza je jen průměrná zpěvačka. C) Celý film stojí na Schmitzerovi. Oprávněný český lev. Naopak nevím, kde ho nabrala Geislerová. Ale budiž. Závěr: Film zachraňuje především výše zmíněný Schmitzer. Jinak je to dost průměrný snímek. Škoda. (23.09.2008)

„Je to nemocnej člověk.“ – „To máš sice pravdu, ale ten parazit nás všechy přežije.“ Režisér Hřebejk a scenárista Jarchovský patrili k mojim obľúbeným českým tvorcom (Pupendo), bohužiaľ v posledných rokoch začínajú rozprávať čudné príbehy. Ako Medvídek, i Kráska v nesnázích nie je príliš vydarený, dobrý film (napriek niekoľkým výborným scénam) a ani u nej sa nedá zrozumiteľne vysvetliť, prečo. Geislerovú pokladám za kvalitnú herečku len ak hrá kladné postavy. Akonáhle dostane záporné, nejde jej to (v Slámovovom Šťastí bola na zabitie). Tentokrát stvárňuje nesympatickú ženu, ktorej prioritou sú deti, kvôli čomu vyzerá ako vypočítavá a malicherná potvora, ktorá s ľuďmi nehrá čistú hru a zalieča sa každému, od koho niečo potrebuje. Nevravím, že to tak v živote nefunguje, práveže často funguje, ale pozerať sa na to vo filme ma irituje. Ani ostatné postavy nie sú dobré (najlepší mi pripadali Luknár, Macháček a Abrhám v podporných roličkách), postavy oboch matiek sú dokonca odporné. Vrcholom bizarnosti je Jiří Schmitzer, u ktorého som čakal, kedy všetkých podreže alebo aspoň znásilní (scéna „nebudete žrát mé diabetické sušenky“ by obstála aj v horore). Tvorcovia dokazujú, že sa vyznajú v ľuďoch (ako sa voči vám zachová človek, ktorému urobíte službu? Naozaj to bude vďačnosť?). Mali odvahu ukázať, že zdravotne postihnutí ľudia tiež môžu byť hajzli a dialógy odsýpajú („Co tady s tím pláckem budete dělat?“ – „Rekreovat tady budeme.“). Ale tentoraz je to celé oveľa vážnejšie a hoci v skutočnom živote tiež nikto nie je iba dobrý/zlý, film by sa mal predsa len vyjadrovať troška „filmovejšie“, aby sa nestalo, že postava je prezentovaná ako kladná, aby v druhej scéne spravila svinstvo a následne sa zachová ako zásadový človek. Keďže filmy Hřebejka a Jarchovského sú skôr o postavách, než o príbehu, mal som z Krásky v nesnázích negatívne pocity. (09.12.2009)