Blbec na večeru

Nu ano, není to tak šarmantní jako Veberova francouzská předloha, je to jí spíše jen inspirováno než coby ryzí remejk, je to prostě jiné - americké - a je to dobré! I když má film pár slabých a zbytečných scének a místy je děj tak trošku >na houpačce< , scénář je promyšlený a zbytečně se nepodbízí, herci hrají v mezích žánru výtečně civilně a jestli dát americkým diváckým >blbcům< komedii s pointou, tak d.m.s.n. právě takto. . . . A ty mausí >mrtvé obrazy< ? Geniální! Za ně ta čtvrá hvězda... - - - - - (Poprvé viděno v lehce stádněsvátečním dobrém rozmaru 8.5.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/, hodnocení 3249., komentář zde dvěstědesátý - 9.5.2013) (09.05.2013)

Dinner for Schmucks není doslovným remakem Veberovy komedie (případně divadelní hry). Inspirace zde spočívá v základní kostře námětu a částečně převzatých dialozích. Navzdory tomu je to opravdu zábavná komedie, jejíž originalita spočívá v sérii humorných akčních scének, které v předloze nenajdete. Carellova titulní postava mi přijde zvládnutá možná až na výbornou, což jsem opravdu nečekal. Vytvořil hrozně zvláštní charakter, který ani nemám ke komu přirovnat. Člověk by možná očekával nějakou rychlokvasnou atrapu Pierra Richarda či Rowana Atkinsona. Ale Carell? Ten chlap snad ani neumí přehrávat. Je sice komický, ale vůbec ne jako absurdní figurka z podobných komedií. Působí na mě hodně autenticky a dokonce i reálně. A jde z něj občas i strach. 72% (Závěr filmu je už poměrně slabší.) (19.10.2011)

Snímek je prostě jen remake velmi povedené francouzské komedie a jako takový prostě není tak vtipný. Nemluvě o tom, že se Steve Carell musí pitvořit, aby byl vtipný. Jacques Villeret tohle nepotřeboval, ten byl směšný tak nějak přirozeně. Ale ne hloupý. Carell takový je, ale scénář mu chce dát víc. Nefunguje to. (14.07.2017)

Komedie s nejpodivnějším humorem, jaký jsem za poslední dobu v komediích viděl. Snad všechno mně tady přišlo hodně zvláštní, počínaje zálibou hlavního hrdiny ve vycpávání myší a konče podivnou až nefunkční kreací Zacha Galifianakise v roli muže ovládajícího mysl. A než dojde na onu zmíněnou večeři s nejedním blbcem, tak to nějakou chvíli trvá a divák se musí prokousat tunou velmi svérázného humoru, který se sice dá s obtížemi vstřebat, ale protože má film slušné tempo a charismatického Steva Carella v roli roztomilého "blbce" a Paul Rudd je schopný nahrávač, tak film poměrně příjemně plyne k firemní večeři, jejíž součástí je soutěž o největšího blbce či spíše exota, Nevadilo mně, že film se uchýlil k poměrně lacinému moralizování, a ani to že měl spoustu dějových odboček, až jsem nabyl dojmu, že snad k té stěžejní scéně s večeří ani nedojde, ale to hlavní, co jsem nepochytil bylo, že mně nebylo vůbec jasné, o co filmu vlastně šlo. Hlavní úmysl filmu mně zůstal skryt a neberu vysvětlení, že se každý rád zasměje neštěstí toho druhého, ale ono to opravdu tak vypadá, že film na hlubší myšlenkové poselství opravdu neměl. Faktem však zůstává, že Steve Carell se vzhledem maximálního mimoně a Lucy Punch v roli umanuté svůdnice se stali největšími tahouny velmi zvláštní komedie, která v mnoha momentech chrlí velmi originální styl humoru, na který nejsem běžně připravený. (24.01.2011)

Mě tyhle komedie, kde někomu znepříjemňuje život nějaký looser, moc nebaví (např. Due Date). Ano, cizí utrpení vždy potěší, ale musí se to umět natočit (např. Smolař s Funèsem a Bourvilem). Takže oproti francouzské nehorázně vtipné verzi, byl tenhle remake dost trapný, dlouhý a ani trochu tak nápaditý. Napřed jsem to vypnul po 20 minutách, po pár týdnech jsem se prokousal první hodinou (připadalo mi to jako zdlouhavá trapná kopie originálu) a řekl jsem si, že to vydržím. Vtipy bych spočítal na prstech jedné ruky, a nakonec jsem byl zklamaný, že i zbytek nebyla kopie, protože by nebylo tolik vtipů zabito. Ztráta času. # příběh 4 | hudba ? | humor 2 | akce 0 | napětí 0 | pustil bych si znovu 3 (25.09.2011)