Réžia:
Michael CurtizKamera:
Arthur EdesonHudba:
Max SteinerHrajú:
Humphrey Bogart, Ingrid Bergman, Paul Henreid, Claude Rains, Conrad Veidt, Sydney Greenstreet, Peter Lorre, Dooley Wilson, Joy Page, John Qualen (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Jeden z najkultovejších hollywoodskych filmov všetkých čias sa odohráva počas II. svetovej vojny na neokupovanom území Maroka, v Casablance. Tá sa stala prestupnou stanicou pre utečencov a členov odboja, ktorí sa pred hrozbou nacizmu snažia utiecť z Európy. Casablanca je však aj rajom pre špiónov, zradcov a podvodníkov, snažiacich sa vyťažiť čo najviac z vojnovej situácie. Centrom nočného života mesta, ale aj miestom, kde sa vybavujú dôležité obchody, predávajú víza, dokumenty a informácie, je Rickov bar. Jeho majiteľom je Američan Rick Blaine, muž, ktorý sa obrnil cynizmom, aby dokázal na tomto kolotoči ľudských osudov prežiť a zostať pritom nad vecou. To sa mu však darí iba dovtedy, kým do jeho baru i života opäť nevstúpi Ilse, s ktorou kedysi v Paríži prežil osudovú lásku. Ilse ho pred ich plánovaným útekom z okupovaného Pariža bez vysvetlenia opustila. Teraz sa s Rickom znovu stretáva a chce jeho prostredníctvom získať tranzitné víza. Ilsa totiž do Casablancy pricestovala so svojím manželom Victorom Lászlóm, vodcom odboja, ktorý musí utiecť do Ameriky. Rick tak zrazu stojí pred dilemou: riskovať krk kvôli žene, ktorá ho v minulosti zradila, alebo zachovať si vlastnú neutralitu? Situácia sa však pre zmení, keď zisťuje, aké dôvody pred rokmi Ilsu viedli k úteku z Paríža. Film získal troch Oscarov - za najlepší film, réžiu i scenár - a vďaka charizme svojich postáv i melodramatickému príbehu sa natrvalo zapísal do zlatého fondu kinematografie. (STV)
(viac)Videá (3)
Recenzie (720)
"Jsem jen chudý úplatný úředník." Filozoficky zaujímám neutrální postoj k čemukoli, stejně jako profesionální cynik Rick Blane, ale jeho výjimky potvrzující pravidlo jsou poněkud jiný - alkohol a Ilsa. On mohl prožít druhou světovou válku v poklidu svýho baru v Casablance, ale místo toho konečně zaujal postoj ke světovýmu dění, přičemž mne donutil zasednout na dřevěnou židli pravěkýho kina a, s připitomělým výrazem ve tváři, se kochat tím nejkýčovitějším filmem světa. ()
Nostalgie někdy bývá chabým leč důvodem, proč ocejchuji filmy i pochybné kvality mnoha hvězdičkami. Hodnota tohoto filmu tkví ani ne tak v mých srdečních vzpomínkách jako v oceněních, které dostala jinými autoritami než jsem já, a přesto, že už samo slovo Casablanca (podobně jako allenovské Constantinopol nebo Madagaskar:-) zní tak vábivě, skoro jak zaklínadlo pro vstup do ráje, pro mě je to limonáda, nic víc, nic míň a když už jsme u Bogarta ....... Africká královna - TAK si já představuji romantiku jako řemen. ()
Casablanca sa mi ťazko hodnotí. Na jednej strane je tu reputácia ako bič, top ratingy a rozplývajúci sa kritici, ktoré mi prirodzene vŕtajú v hlave a na strane druhej samotný film, ktorý okrem dobového feelingu (a geniálnej ústrednej skladby) neponúka nič čoby ma zdvíhalo z plyšového kresla. Štandartne kvalitne natočená romantika s pridanou hodnotou sentimentu. 70% ()
Myslite si o mne, čo chcete a nebudem sa nikomu ospravedlňovať za svoj názor, ale pri tomto filme som sa nudila a bolo mi až zle z tých litrov cukru, čo mi tiekol z televízora. Och, bože, toľko prvoplánového sentimentu a dojenia emócií! A to som si Casablancu pozrela hlavne preto, aby som pokračovala vo vzdelávaní zo starších filmov a zistila "čože to tí Američania na tom svojom najmilovanejšom filme majú?". Už viem, čo na ňom majú, ale ja to nemám. Biedne herecké výkony, lacné kulisy, patetický večný príbeh, okorenený snáď len ne-happy-endom... A vôbec to nemá nič spoločné s rokom výroby. Sú staré filmy, ktoré Casablancu strčia do vrecka. ()
"Play it once, Sam. For old times' sake." Mám za to, že Stříbrné plátno mělo jen zřídka kdy tu čest zvěčnit ženu tak krásnou jakou byla právě Ilsa Ingrid Bergmanové. Zásluhu na tom měl jak černobílý materiál filmu, který byl schopný své hvězdy odstřihnout od reálného "barevného" světa tam venku a zároveň je obklopit jistou aurou nedosažitelnosti, tak samotní tvůrci filmu, kteří dokázali hrou světel a stínů vykouzlit na tvářích hereček pohled osudové ženy či úsměv anděla. Cigareta v koutku úst, sklenice Brandy, bílé sako a řada suchých hlášek. To je drsný a zdánlivě cynický Rick, jenž se stal pro H. Bogarta asi jeho nejslavnější postavou. Prototyp nezkrotného tvrďáka s velkým srdcem. Je zcela pochopitelné, že postava Ilsina manžela je ve stínu ústřední dvojice. Právě proto jí patrně režisér, ve snaze vysvětlit proč ho Ilsa tolik obdivuje a nevpadne Rickovi do náruče hned po prvním shledání, také věnoval emocionálně nejsilnější scénu celého filmu. V ní Laszlo hrdinsky strhne hosty v Rick's Café Américain k tomu, že přezpívají svou Marseillaisou německé vojáky, notující si Wacht am Rhein. Vrcholně dojemná scéna u níž si ani neodvažuju pomyslet, jakým způsobem na ni museli reagovat diváci (psal se rok 1942!!) sklíčení hrozbou z neustále se rozpínajícího nacistického Německa. Proč je dodnes "Casablanca" neutuchající kultovní fenomén? Možná proto, že se s každým dalším zhlédnutím filmu intenzita zážitku jen zvyšuje (odzkoušeno). Nebo že jde o nostalgickou vzpomínku na film z doby, kdy postavy své emoce netlumily, ale dávaly je (jistě, kýčovitě, ale za to) krásně odzbrojujícím způsobem najevo. A nejspíš je to díky nespočetně citovaným, skvěle a svižně napsaným dialogům a hláškám. Jedno je jisté, "Casablanca" nás přežije všechny. ()
Galéria (127)
Zaujímavosti (155)
- Prsteň, ktorý ma Rick na ruke, zdedil jeho predstaviteľ Humphrey Bogart po svojom otcovi, lekárovi, z ktorého sa stal narkoman. (marlon)
- Nejlépe placeným hercem byl Conrad Veidt (Strasser), který za pětitýdenní práci dostal zaplaceno 25 tisíc amerických dolarů. (HellFire)
- Díky úspěchu tohoto filmu vydělal Humphrey Bogart (Rick Blaine) v roce 1946 půl milionu amerických dolarů a stal se tak nejlépe placeným hercem Hollywoodu. (Ruuzha)
Reklama