Casablanca

Svět je malý. I v Casablance potkáte Čechoslováka nebo svoji velkou lásku. A když navíc zjistíte, že ty dva něco spojuje, nezbývá než zatnout zuby a něco velkého udělat. Je pravdou, že tahle sedmdesát let stará klasika je na můj vkus příliš černobílá a navíc romantická, ale protože se mi ve společnosti Ingrid Bergman líbilo, tak ji časem opět rád vyhledám a Sama poprosím, aby to zahrál znovu .. (Viděno během dubnové Challenge Tour 2015) (02.04.2015)

Casablanca sa mi ťazko hodnotí. Na jednej strane je tu reputácia ako bič, top ratingy a rozplývajúci sa kritici, ktoré mi prirodzene vŕtajú v hlave a na strane druhej samotný film, ktorý okrem dobového feelingu (a geniálnej ústrednej skladby) neponúka nič čoby ma zdvíhalo z plyšového kresla. Štandartne kvalitne natočená romantika s pridanou hodnotou sentimentu. 70% (09.01.2007)

Ha tak jsem to konečně viděl ani mi to nikdo nemusel cpát do výzvy. A resumé? těžce průměrná ukecaná a kapku přeslazená záležitost o lidech co se chtějí dostat z bodu A do bodu C a uvízli v bodě B konec dost naivní a Čechoslovák se jménem Viktor Laszlo? to jako vážně??? takže mě to nestrhlo, ale jednou se to vidět dá.50% (26.02.2017)

Legendární příběh o nehynoucí lásce, který se stal základním stavebním kamenem všech romancí a milostných příběhů. Ani po 65. letech na mě film nepůsobí vůbec zastarale a příběh je podán s velkou noblesou a to i přesto, že působí poněkud kýčovitě. Humphrey Bogart, Ingrid Bergman i Claude Rains podávají nadstandartní výkony a i když všichni odehráli celou řadu jiných možná i lepších rolí, tak jejich nejslavnější jsou bezesporu právě tyhle. Kdo neviděl měl by rychle napravit, protože právem je film považován za filmovou klasiku, kterou by si neměl nechat ujít žádný fanoušek filmů. Snímek, kterému vzdal hold i takový režisér jako Woody Allen ve svém Play it again, Sam....... (01.04.2008)

V čem spočíval fenomenální úspěch Casablancy v době premiéry, celkem chápu, Ingrid Bergmanová byla krásná a uznávaná hvězda a Humphrey Bogart, který prorazil na výsluní o pouhé dva roky dříve, se právě v době uvedení Casablancy do kin v důsledku války stal žádoucím jako představitel tvrdých charismatických mužů. Casablanca v sobě spojovala exotiku, lásku, dobrodružství i válečnou angažovanost, tedy všechny ingredience oceňované tehdejším publikem. Pohybovala se v žánru populárního melodramatu a premiéra byla chytře načasována na únor 1943 do období těsně po spojenecké konferenci Churchilla s Roosveltem, kdy bylo město díky zájmu sdělovacích prostředků v obecném povědomí. V čem je zakleté dnešní kouzlo Casablancy, už nevím. Jsem proti němu imunní. Vidím v ní jen průměrné dobové melodrama, kde hollywoodští scénáristé předvádí svou obvyklou ignoranci vůči realitě (Laszlo je asi takový Čech, jako byl Jánošík maďarský žid). Milostný trojúhelník nefunguje, protože vztahová chemie mezi Bergmanovou alias Ilsou Lundovou a oběma soky v lásce je mizivá, dalo by se říci, že je to naprostý protipól dvojice Bogard a Lauren Bacall v Hlubokém spánku, kde vztahová chemie fungovala na jedničku s hvězdičkou. Jediné, co se dá s odstupem času ocenit, je vztah Bogardova cynického majitele baru Ricka Blaineho a lišáckého policejního šéfa, který v tom umí zatraceně dobře chodit, v podání Clauda Rainse. Jejich jiskřivé dialogy plné utajených významů jsou oživením a ozdobou filmu. Dál stojí za zmínku snad ještě grázlík Petera Lorreho, na všechno ostatní se může dál snášet prach jako dosud. Celkový dojem: 40 %. (19.07.2017)