Čajka Jonathan Livingston

nenaladil jsem se na vlnu filmu a knížka bude určitě mnohem lepší - tam si aspoň emoce vytvářím sám a nehraje mi do toho hudba, nezpívají písničky a nekecají lidi v rolích racků. Lidské problémy můžou řešit rackové jen v knížce, ale ve filmu mi to velmi vadilo. Těšil jsem se a velké zklamání - nezvládl jsem to do konce. Dneska jsem si poslechl četbu a nedá se to s filmem srovnat. Ve filmu se snaží strhnout vizuálnem a není tolik místa pro filozofii. Možná teď, po větším poznání smyslu knihy, by byl film snesitelnější, ale zatím nemám chuť to zkoušet - zvuková stránka mi byla opravdu protivná. (24.10.2011)

Racka jsem poprvé četla v patnácti a okamžitě jsem se do něj zamilovala. Film se v některých místech od knihy hodně liší, přesto je ale Jonathanův příběh natočený tak citlivě a poeticky, že vám rozjasní duši a aspoň na chvíli opravdu uvěříte, že můžete dokázat cokoli budete chtít, že nemožné neexistuje... (17.01.2008)

Poetické podobenství, meditativní, někdy až hypnotická snová terapie. Přírodní scenérie, záběry racků i ostatních zvířat jsou fantasticky nasnímány. Podbarveno hudbou, která je někdy úžasná a vznešená, jindy zase kýčovitě odrhovaná. Film o svobodě, učení se a lásce, promítnuto do racčího života. Mě osobně hodně vadil ten křesťanský podtón, který prostupuje celým příběhem. To samé v písních, nazpívaných americkým hudebníkem Neilem Diamondem. Ty skladby i s textem působily, jako by je skladatel zpíval přímo někde v chrámu Páně. V každém případě se jedná o nevšední filmový zážitek. (09.12.2022)

Za ještě hluboké totality u nás naprosté zjevení. O síle svobody, tolerance a lásky s nádhernou přírodou a hudbou Neila Diamonda. Pro mě srdcovka, které dnes ledacos odpustím, protože mám film i hudbu v sobě hluboko uložené. Podruhé jsem ho viděla kdysi zhruba po 20 letech a ten pocit okouzlení ze studentských let se znovu objevil. Opravdu nadčasové dílko. (10.01.2018)

Jsem zklamaný racek. Tématika je mi obrovsky blízká a o to je můj dojem horší. Předloha si nezasloužila takový scénář. Nezasloužila si doslovně a povrchně vyjmenovat poučky o svobodě bytí jako z brožurky ,,Vyšší bytostí v pěti jednoduchých krocích!''. Putování racčího hrdiny působilo smutně prázdně. Jeho iniciace pak připitoměle. Hodně tomu asi pomohla stopáž, protože taková tématika jednoduše potřebuje víc času aby vše správně dlouho zrálo a prostor pro to nabízí spíše kniha nebo žití samotné. Alegorie byla doslovností absolutně otupělá a zbytečná. Opravdu není nutné, aby nás děj chytl za ručičku a odhalil se do posledního detailu, bez prostoru pro to nejcennější a tím je přemýšlení, nebo ano? Snímek impotentně kopíruje nedůležité záchytné body kostry knihy ale její duši nezvládá ani stínově zobrazit. A tak tu zbývá už jen ten úžasně nasnímaný a střihnutý vizuál, u kterého mám ale vtíravé podezření, že svou jednotvárností a omezenými možnostmi progresu dost napomohl repetitivnosti ( stejně jako soundtrack) a prvoplánové prázdnotě. Happy Feet zvládl svou roli lépe. 2* jsou čistě pomstychtivé. (01.04.2011)