Čajka Jonathan Livingston

Bohovský zážitok. Je až neuvěřitelné, s jakou lehkostí dokázal Hall Bartlett převést jedinečný příběh Richarda Bacha do filmové podoby. Bachova podobenství - ať už v nich vystupuje racek nebo fretka - mají svůj půvab a obrovskou váhu. Zpracování tématu - hledání cesty - s pomocí opeřených herců zasluhuje respekt. Zajímavá je volba kompozice - první polovina hledání vlastní cesty k osamostatnění, ve druhé části snaha předat myšlenky, znalosti. A právě uprostřed filmu tvůrci využívají volbou barev obrazovější formu. Do obrazů zapadá nádherná hudba Neila Diamonda. Je zajímavé, že člověk, o něhož v Bachově poselství jde především, je upozaděn a vystupuje pouze prostřednictvím smetiště, které na světě nakupil. Jestliže nechcete být učiteli, měli byste z této planety raději odejít. Zajímavé komentáře: hirnlego, curunir. (14.11.2009)

Poetické podobenství, meditativní, někdy až hypnotická snová terapie. Přírodní scenérie, záběry racků i ostatních zvířat jsou fantasticky nasnímány. Podbarveno hudbou, která je někdy úžasná a vznešená, jindy zase kýčovitě odrhovaná. Film o svobodě, učení se a lásce, promítnuto do racčího života. Mě osobně hodně vadil ten křesťanský podtón, který prostupuje celým příběhem. To samé v písních, nazpívaných americkým hudebníkem Neilem Diamondem. Ty skladby i s textem působily, jako by je skladatel zpíval přímo někde v chrámu Páně. V každém případě se jedná o nevšední filmový zážitek. (09.12.2022)

Racek Jonathan Livingston jako ptačí Mesiáš v evangeliu podle Bacha - nápad vcelku dobrý, ale zpracováním těžko pochopitelný a dosti pokroucený. A to by nebylo to nejhorší - zážitek z nádherných záběrů ptačích perspektiv snižují ptačí dialogy (naštěstí v původním znění, mluvit Jonathan jako Petr Oliva, tak to nedám) a naprosto rušivě a nepatřičně zaznívají zpívané party, v jinak příjemném hudebním podkresu, proto u mě jen za čtyřicet, rackové prominou... (24.10.2011)

To najlepšie, čo som od Neila Diamonda kedy počul. Onehdy, za čias kazetových magnetofónov a walkmanov sa mi dostala do rúk neznámym spôsobom hudba z filmu Jonatham Livingston Seagull. O filme som nemal ani potuchy. Sediac v izbe na intráku a počúvajúc už asi stý krát tú nádhernú hudbu som si ja sám predstavoval, čo asi v ten ktorý moment sledujeme na plátne a veru, vtedy dom bol dosť odvážnym "režisérom" .. Neskôr, po tom, čo som videl i film, som zistil, že som nebol až tak ďaleko od skutočnosti ... ))) Dlhé pasáže letu, boj s vetrom, morom, príbojom i Kŕdľom, to všetko tak krásne pasovalo k tej hudbe , že až ....))) (01.01.2008)

Jsem zklamaný racek. Tématika je mi obrovsky blízká a o to je můj dojem horší. Předloha si nezasloužila takový scénář. Nezasloužila si doslovně a povrchně vyjmenovat poučky o svobodě bytí jako z brožurky ,,Vyšší bytostí v pěti jednoduchých krocích!''. Putování racčího hrdiny působilo smutně prázdně. Jeho iniciace pak připitoměle. Hodně tomu asi pomohla stopáž, protože taková tématika jednoduše potřebuje víc času aby vše správně dlouho zrálo a prostor pro to nabízí spíše kniha nebo žití samotné. Alegorie byla doslovností absolutně otupělá a zbytečná. Opravdu není nutné, aby nás děj chytl za ručičku a odhalil se do posledního detailu, bez prostoru pro to nejcennější a tím je přemýšlení, nebo ano? Snímek impotentně kopíruje nedůležité záchytné body kostry knihy ale její duši nezvládá ani stínově zobrazit. A tak tu zbývá už jen ten úžasně nasnímaný a střihnutý vizuál, u kterého mám ale vtíravé podezření, že svou jednotvárností a omezenými možnostmi progresu dost napomohl repetitivnosti ( stejně jako soundtrack) a prvoplánové prázdnotě. Happy Feet zvládl svou roli lépe. 2* jsou čistě pomstychtivé. (01.04.2011)