Čajka Jonathan Livingston

Ne, ne a ne! Toto není Jonatan Livingston Seagull. To je americký pseudoesoterický film pro věřící Američany s newage zbarvením. Ti, kdo si nečetl kratičkou novelu Richarda Bacha, získají na základě tohoto filmu zcela mylnou představu o tom, jaké je a o čem je toto zčásti autobiografické, zčásti niterní dílo-výpověď. Richard Bach, který sám byl letcem a celý život věnoval létání a letadlům, tvrdil, že jeho povídka vznikla sama od sebe a pod dojmem reálních letů "úžasného" letce Johna Livingstona v letech 1920-1930 (http://en.wikipedia.org/wiki/John_H._Livingston). Kniha je logičtější, ucelenější a hlavně hlubší a pronikavější, než tento film, který je zcela poplatný americkému povrchnímu romantismu hippies kultury začátku 70. let. K dobru filmu lze přičíst pouze vizuální stránku. Když jsem zjistila, že existuje film Jonatan Livingston Seagull, nechtěla jsem tomu ani uvěřit, protože jsem se domnívala, že tuto novelu nejde zfilmovat, a pokud ano, tak jsem si nedovedla představit, jak. Úvodních pět minut při pohledu na BBC vlny a plachtící racky se mi zdalo, že to možná přece půjde, ale při prvních zvucích písničky nepokrytě oslavující Boha, kterého tato novela suverénně překonává, jsem pochopila, že film je scestný. Ale zároveň jsem přišla na to, jak tu povídku lze zfilmovat nebo spíše jak se z tohoto filmového paskvilu dá udělat ten správný film. Jednoduše vypnout zvuk, jako soundtreck použít hudbu J. S. Bacha a nechat Pavla Soukupa předčítat text za kádrem. ___ A jak teď zjišťuji, nejsem sama v tomto nepřijetí. Amerikánský filmový kritik Roger Ebert napsal o tomto filmu následující: "This has got to be the biggest pseudocultural, would-be metaphysical ripoff of the year" - "To má být největší pseudokulturní, rádoby metafyzický ripoff roku", to jest exploatační napodobení-vykradení původního zdroje, s čímž plně souhlasím. (08.03.2012)

Tenhle přinejmenším nevšední umělecký počin ocení především čtenáři knižní předlohy, protože člověk, který s ní není obeznámen, by mohl lehce podlehnout pokušení odsoudit snímek jako příšerný patetický kýč. Filmu ubírá na uměleckém dojmu především hudební stránka - mnohem víc než Diamond by se sem hodilo něco vážnějšího a hlavně bezeslovného. Ve výsledném dojmu je zde hranice mezi krásou a kýčem tak tenká, že obojí vlastně splývá dohromady a nutí tak diváka k rozhodnutí, zda na takovýhle způsob vyprávění přistoupí, nechá se unášet krásnými obrazy a jedinečnou náladou snímku a přijme i ony více či méně patetické úseky, anebo tuto formu filmové výpovědi zavrhne i přes její celkem silný obsah. Já Bachovu novelu četla jako teenager (= nejvděčnější věk) a tehdy mě dostala, takže tenhle docela sympaticky originální snímek beru na milost a přijímám ho se všemi jeho klady i zápory za 4*. (29.07.2007)

nenaladil jsem se na vlnu filmu a knížka bude určitě mnohem lepší - tam si aspoň emoce vytvářím sám a nehraje mi do toho hudba, nezpívají písničky a nekecají lidi v rolích racků. Lidské problémy můžou řešit rackové jen v knížce, ale ve filmu mi to velmi vadilo. Těšil jsem se a velké zklamání - nezvládl jsem to do konce. Dneska jsem si poslechl četbu a nedá se to s filmem srovnat. Ve filmu se snaží strhnout vizuálnem a není tolik místa pro filozofii. Možná teď, po větším poznání smyslu knihy, by byl film snesitelnější, ale zatím nemám chuť to zkoušet - zvuková stránka mi byla opravdu protivná. (24.10.2011)

Bohovský zážitok. Je až neuvěřitelné, s jakou lehkostí dokázal Hall Bartlett převést jedinečný příběh Richarda Bacha do filmové podoby. Bachova podobenství - ať už v nich vystupuje racek nebo fretka - mají svůj půvab a obrovskou váhu. Zpracování tématu - hledání cesty - s pomocí opeřených herců zasluhuje respekt. Zajímavá je volba kompozice - první polovina hledání vlastní cesty k osamostatnění, ve druhé části snaha předat myšlenky, znalosti. A právě uprostřed filmu tvůrci využívají volbou barev obrazovější formu. Do obrazů zapadá nádherná hudba Neila Diamonda. Je zajímavé, že člověk, o něhož v Bachově poselství jde především, je upozaděn a vystupuje pouze prostřednictvím smetiště, které na světě nakupil. Jestliže nechcete být učiteli, měli byste z této planety raději odejít. Zajímavé komentáře: hirnlego, curunir. (14.11.2009)

Co vím, tak je Racek Jonathan Livingstone ojedinělá filmová bajka. Akorát podobenství o seberealizaci a odmítnutí diktující společnosti je tak naléhavé, až je mi to nepříjemné. Kamera svou práci odvádí skvěle - velice rozlehlé záběry, zpomalené tříštění vody o skály, barevné rozostření, tlumení světla, pohledy z racčí perspektivy, po této stránce jedinečně působící film. Překvapilo mě, že Neil Diamond by potřeboval vypnout, jeho hudba vybudovaná na třech motivech rozhodně není kvalitní, ale zůstává konzistentní jeho tvorbě, čili hardcore fanoušci nemusí zoufat. (29.08.2012)