Zajatí vesmírom

Zajati vesmírem jsou dalším důkazem toho, že i ve starých dobách vznikaly výborné sci-fi filmy, které sice po technické stránce zestárly, ale z hlediska napětí, myšlenek či příběhu směle konkurují dnešním triky našlapaným trhákům. Zajati vesmírem se honosí hvězdným hereckým obsazením a perfektně houstnoucí atmosférou ke konci filmu, zejména příprava na záchrannou misi je výborně pojatá. Gregory Peck, Richard Crenna, James Franciscus a Gene Hackman jsou opravdu vynikající ve svých rolích a s blížícím se závěrem jde kvalita hereckého projevu všech zmíněných, zejména pak astronautů, hodně nahoru. Možná, že je tu řada klišé, ale přesto má tato sci-fi záležitost vše, co má mít a pro mě osobně v mnohém předčí i opěvovanou novinku Gravitaci. (29.06.2014)

Mně se to líbilo, musím vzít v potaz dobu vzniku filmu.To, že z tohoto tématu vykrystalizovala myšlenka na spojení Sojuz-Apollo, je dalším přínosem v realitě. Gregory Peck, ten nádherný, charizmatický chlap, ten filmový tahoun v NASA a spousta ostatních lidí v celém týmu, odvádějících poctivou, mravenčí práci na záchranu posádky Apolla, jenž zůstane trčet vysoko nad matičkou Zemí. A čas a kyslík, to jsou dvě důležité veličiny. Nečekejte akční scény ve volném vesmíru, tenhle nechtěný předchůdce Armageddonu je prostě nemá. Ale má napětí, emoce, tragédii, radost...prostě všechno:-) (27.04.2014)

Předem děkuji za tip D.Moorovi. Příjemné připomenutí atmosféry sci-fi filmů šedesátých let. Pomalu plynoucí děj, dlouhé záběry, záhadné pazvuky vesmíru a prapodivné tóny industriální hudby budoucnosti. Bez těchto ingrediencí se žádný film té doby a tohoto žánru neobešel. Mělo to (a stále má) rozhodně své kouzlo. Díky těmto filmům si může dnes člověk uvědomit, co v začátcích letů do vesmíru lidé dokázali a hlavně s jakým vybavením. Jako bych už slyšela zvídavé dotazy dětí: "Páni, ti filmaři si ta zařízení představovali ale srandovně, taková neohrabaná, veliká". A překvapující odpověď: "Ale to si ti pánové nevymysleli, to se opravdu používalo". (12.08.2011)

Zajatí vesmírem (Marooned) by šel ve zkratce popsat jako starší verze Apolla 13 z roku 95. Podobnost je pochopitelně zarážející, na druhou stranu tématika vesmíru a problémů v něm je v podstatě téma, bez možnosti výrazně měnit příběh nebo postupy. John Sturges však není žádné béčko (kdo viděl třeba velký útěk ví své) a tak předvádí s filmem příjemné kousky i s problematickou délkou 134 minut, která byla i pro A13 trochu problematická. Pomáhají mu však velmi dobří herci, v čele s Gregory peckem, Richardem Crennou a Genem Hackmanem (sakra, ta jeho postava je protivná....). Potěšil i pohled do "zákulisí" a skutečných motivů v rozhodování prezidenta USA v podobných situacích. Mnohé také překvapí konec, který je však vzhledem k celému filmu trochu (nechci říct nesmyslný, ale spíše) kostrbatý (protože vytváří mnoho dalších otázek...). Přesto velmi příjemná a kvalitní vesmírná podívaná, která má pochopitelně pro dnešního diváka již "vtipné" vizuální efekty. PS:vzhledem k oscaru za vizuální efekty pro snímek 2001: Vesmírná oddysea je pochopitelné, že o rok později Marooned dostalo stejnou cenu za stejné efekty:) (05.11.2009)

Hodně stará verze Apolla 13 pokud bych měl srovnávat. Stáří rovná se delší stopáž, horší triky (dnes) a jedna osoba musí být ta otravná, která to pokaždé schytá. Aspoň tak mi připadalo, že stejně jako posádka jsem trpěl i já přes 2 hodiny. A nyní ohledně konce - není to spoiler, protože nikdo jiný ve Vesmíru v tu dobu nebyl - Rusové zachrání Amíky ve Vesmíru. To ve své době muselo dost předběhnout. (18.03.2013)