Pleasantville

Kto by nechcel žiť v perfekcionistickom svete bez chýb? Bez nenávisti, zloby. 'Pleasantville' je ďalší dôkaz, že aj zdanlivo dokonalý a harmonický svet nemôže proste len tak existovať. Gary Ross svoj snový park vykreslil do detailov v okulahodiacich farbách a prepracovaným príbehom rozprávky pre dospelých, kde úsmevné momenty striedajú trpké scény a Jeff Daniels sa vymyká kontrole. Načasovanie zmien farieb a charakterov je presné, akurát si nie som istý aký cit (láska, hnev) prejavilo auto, keď sa odrazu zmenilo. Trošku by som však aj poupravil záver. Síce neviem ako, no bolo to príliš rozťahané, napriek tomu, že bolo jasné, čo sa stane. 80%. (01.05.2007)

Film jsem si moc neužil, za což vděčím hlavně svojí hyperaktivní makovici, která se celou dobu snažila přijít na to, do jakého seriálového kultu bych se chtěl nechat transportovat já. Do Ulice radši skočím z okna, na Pojišťovnu štěstí nebudu nikdy dost smutný, do růžové zahrady bych nevkročil ani na rande, natož za doktorem, no a Cesty domů znám i bez nápovědy. Ze zahraničních připadá v úvahu třeba takový Dr. House, protože bych mohl být jízlivý, sarkastický, krutý, protivný a stejně milován, dále Kobra 11, poněvadž na rozdíl od Semira bych po vystoupení z auta viděl aspoň přes svodidla, a napadl mě i Útěk z vězení, jelikož při zachování současného životního stylu by se mi tyhle zkušenosti jednou mohly hodit. Nicméně, po dvou hodinách usilovného přemýšlení můj testosteronový supermozek nedokázal přijít na nic hodnotnějšího než na Beverly Hills a Pobřežní hlídku... (31.10.2013)

Geniální první půlka tohoto komediodramatu působivě rozehrává (nejen) Splelbergův trik ze SCHINDLEROVA SEZNAMU (kontrast rudého kabátku a černobílého obrazu). Potom se ale začne brát až moc vážně a na konci se stává uslzenou a hodně násilnou metaforou o tom, jak mládí překonalo zatuchlost a rasismus americké společnosti 50-ých let. Škoda. (18.11.2002)

Černobílí občané a občanky černobílého idylického amerického městečka 50. let zažívají šok – svět a lidé v něm se začínají zbarvovat a městečko tak získává novou tvář. A co teprve když zaprší! Původci všeho dění jsou dva mladí lidé téměř 21. století, jež se neúmyslně dostali do oblíbeného seriálu, který pro mnohé sice může na obrazovce vypadat dokonale, ale když jej okusí na vlastní kůži, už to nevidí tak růžově a cítí, že to tak nemohou nechat a musí ukázat lidem v něm, že se dá žít i jinak. Pro některé je to přítěží a v těchto změnách vidí zkázu, vždyť občané/občanky ztrácejí své hodnoty, na kterých bylo celé město až doposud postaveno, a co je nejhorší, už by na muže doma nečekaly usměvavé manželky s teplou večeří. Jsou zde ale i tací, kterým návštěvníci otevírají oči a cítí svou příležitost, uvědomují si, jak neplnohodnotným životem žili, zatímco si mohli užívat každého dne. Určitě je to velmi lákavé téma, jak do černobílého světa vplouvá barevná vlna nové síly a nových myšlenek. A byla to zajímavá a příjemná podívaná, ovšem myslím, že by neuškodila trochu kratší stopáž. (21.07.2009)

CITÁT - Měli jsme být doma a v barvě.......... Co dokáže jedna lidská bytost (v tomto případě žena), která je vhozena do černobílé reality lidí žijících ve svém dokonalém světě? No přece přinese jim barvu do toho jejich "šedivého" světa. Jenomže má to háček. S vědomím přichází rasová nenávist, lži a násilí. Je jen na každém jedinci, jak se podřídí. A když se pak Adam, bratr dívky, která pozvedla rebelii, zakousne do jablka, dílo je dokonáno. CITÁT - Barevným vstup zakázán...... A šedivá hmota začne získávat barvu, vědomí se začíná učit, expandovat a nastává svoboda slova. Pak se všichni chytnou za ruce a vyjdou vstříc barevnějším zítřkům....teda co to kecám, to zní jak jiný režim. CITÁT - Vítejte v Pleasantwille......... (31.03.2013)