Warholka

Poměrně působivý obrázek raketového sešupu až na samotné dno ... pochybná cesta, kterou zdobí jen bezcenné zlato kočičí a pomíjivá chvilka světské slávy, za kterou si ve finále mnoho nekoupíte. Leč příběh je maličko nesoustředěný, takže ve finále přináší jen drobné, třebaže nadmíru ostré a zraňující střípky z JEJÍHO života ... vzpomínky vytržené z labyrintu času - dny, které ji potkaly poté, co se seznámila s NÍM ... a v dobré víře, plna mladistvého nadšení a naivního obdivu zahodila vlastní život i vlastní sny a nechala se vtáhnout do jeho světa. A co on ? Kdy a proč se z něj stal bezcharakterní sobec - povrchní narcis bez citu a svědomí, exhibicionista, který se schovával za své "umění", druhé jen využíval a následně bez zájmu odhazoval jako obnošenou obuv ? Nebo bylo ve skutečnosti všechno úplně jinak ??? A tak snímek nerozhodně a maličko rozpačitě postává někde na hranici tří a čtyř hvězd ... a je mu trochu zima ... 3,5* (21.01.2019)

Sienna Miller je krásná, Guy Pearce se pod rukami maskérů stal Warholem a Hayden Christensen tu v roli slavného zpěváka nesměl být jmenován, natož zazpívat. Ať už to tehdy bylo jakkoliv, samotný film je nezaostřený, režijně rozpadlý, skrývající vnitřní prázdnotu za pečlivě budovanou retro výpravou a chvílemi dokonce nudí. A to je ve filmu z kreativní umělecké laboratoře zvané Fabrika opravdu na pováženou (50%). (10.09.2017)

– Myslím, že vaše dcera bude velmi slavná – A za jakou cenu, pane Warhole? K filmu jsem přistupoval jako tabula rasa. Nepopsaný list papíru. Jako člověk neznalý dění na americké pop artové scéně šedesátých let a jenom matně tušící, že Andy Warhol byl člověk tvořící divné plakáty a dlouhé filmy. Čekal jsem, že pro mne Warholka bude velice poučnou exkurzí do oněch let. Poučnou ani trochu, nudnou velice. Nevadilo mi, že hlavní postavou je Edie Sedgwick, její postupné pronikání do Factory jistě skýtalo atraktivnější a divácky akceptovatelnější materiál nežli otevřený pohled na Warholův bouřlivý život. Vadilo mi, že Edie nebyla ničím zajímavá. Za svou lehkovážnost zaplatila životem, fajn, co se dá dělat, mám být dojatý? Mám důvod být dojatý? Pokud můžu posoudit z dostupných fotografií, Sienna Miller je Sedgwickové (ne)skutečně podobná, u některých materiálu jsem nedokázal rozpoznat, která z nich dvou to je. Také její gesta, její vystupování, její rozkošný úsměv, prý dokázala dokonale okopírovat, čímž vytvořila perfektní kopii, bohužel (stejně jako celý film) postrádající duši. To samé platí o výkonech Guye Pearce (Andy Warhol) a Haydena Christensena (Bob Dylan, jehož jméno nikdy nezazní) – oba se snaží podobat svým reálným předobrazům, plnohodnotné postavy, se kterými bych alespoň malinko sympatizoval, však vytvořit nedokázali. Největším problémem Warholky (český distributor po dlouhé době opět zazářil) je absence jakékoliv dějové kostry. Jde o sérii pěkně zrežírovaných výjevů, které ovšem nedrží pohromadě. Film se tříští na jednotlivé segmenty a nedokáže po celých sto minut udržet vaší pozornost. Pobavilo mě, jací blbci mohli (a stále mohou) být v Americe považováni za umělce a pokud blbci nebyli, po zhlédnutí stejně nemám důvod si to nemyslet. Je mi jedno, co dělali, jak žili, proč zemřeli a můj zájem vidět něco od Warhola, slyšet něco od Dylana, klesnul z nuly do minusových hodnot. George Hickenlooper natočil nudný a nezajímavý film, nejvíc zamrzí, že jej nenatočil špatně. Hudbou a oblečením dokázal zdařile evokovat dobovou atmosféru. Jak mají současní režiséři v oblibě, snaží se také on stírat rozdíly mezi fikcí a realitou – například použitím zrnivé kamery nebo výpověďmi lidí, jež Sedgwickovou znali. Kdyby dokumentární pojetí nebylo „znevažováno“ patetickým a svůj účel stejně neplnícím komentářem „k lepšímu změněné“ Sedgwickové… stejně by to asi nebyl moc dobrý film. 40% Zajímavé komentáře: Cival, maxi6, anais, Silence, chef (31.07.2007)

Holka Warholka to neměla lehký. Propadla iluzi, že se naplavila na něco úchvatnýho a jedinečnýho a že si to nemůže nechat ujít a tak se vyflákla na svoje obrázky, na sebe a stala se ozdobou na císařových nových šatech. Divná doba, kdy konzerva polívky a koláž ze zvratků vyvolávaly vzdechy obdivu, měla svoje kouzlo a vtip - jestli to celý nebyl vtip, ale i toho je třeba, aby se mohl obrátit list a bylo z čeho vystřízlivět před skokem do dalšího paradoxu. Factory girl je o jedný andělsky čistý mrkačce, která se vynořila z davu, byla při TOM a s důvěrou se nechala umazat. Já jsem si přečetla jen pár z většiny kritickejch komentářů a ty mě na rozdíl od filmu vůbec nebavily, tak jsem je stopla. Ať žije Sienna Miller! (13.08.2008)

Warholka selhává už ve svém prvotním záměru natočit životopisný film o dobové hvězdičce americké popkultury 60. let, která se záhy předávkovala drogami. O nic víc než zachytit životní příběh lehkomyslné holčičky z bohaté rodiny scénář neusiluje, jenže to je proklatě málo. Edie Sedgwick nepředstavovala nějakou výraznou osobnost, není zkrátka dostatečně zajímavá jako ústřední hrdinka filmu. Tohle by fungovalo řekněme u Janis Joplin, ale v tomhle případě měl být film spíš než o bezvýznamné oběti drog o Warhol Factory, bizarním prostředí newyorské umělecké komunity nasáté drogami a jejich snobské klientele. Takhle je jediným plusem přítomnost Sienny Miller, které to opravdu sluší, i když už jí drogy nezadržitelně táhnou ke dnu. Tady si člověk uvědomí, čím se inspirovala móda heroin chic style v 90. letech. Nic víc už na tomhle kousku zajímavého není. Celkový dojem: 35 %. (09.07.2013)