Veľký Gatsby

Priznávam, že už samotná predloha Francisa Scotta Fitzgeralda ma akosi vôbec nezaujala a neoslovila... Preto som dúfal, že aspoň vizualizácia a filmové spracovanie môj dojem z toho celého trošku vylepšia, ale nie - takýto zázrak sa bohužiaľ nekonal. Mám rád literárnu klasiku, ale Gatsbyho buď nechápem, alebo možno ani chápať nechcem. Komplikované vzťahy, keď si ženatí muži hľadajú milenky a potom sa čudujú, že ich manželky im utekajú s inými? A to dlhoročné čakanie na niekdajšiu Lásku, ktorá sa medzičasom vydala? Nemá to ďaleko od telenovely, hoci udalosti v tomto prípade zásadne gradovali do všemožnej tragédie - čo ma vlastne zaujalo najviacej. No nič, ešte stále to môže napraviť "nový" Gatsby z roku 2013, ktorému určite šancu dám (a snáď to vylepší môj celkový dojem). (25.05.2013)

Snímek zcela otrocky kopíruje povrchní aspekty Fitzgeraldovy literární předlohy. Vše je propracováno do detailu – domy, kapela, účesy a oblečky, či žvásty zbytečných vedlejších postav, které jsou do snímku násilně vecpány snad jen kvůli režisérovu maniakálnímu přesvědčení, že cokoli opomenout by byl hřích. Ono místy rozkošné vizuální ztvárnění však časté nepochopení postav a s ním spojený mizerný výběr herců neskryje. Zahrát panáka Gatsbyho, který by měl veškeré pocity a pohnutí vyjadřovat očima a mimikou, se jinak skvěle uhlazenému Redfordovi nepodařilo. Mia Farrow udělala z postavy sice pitomé, na papíře však snesitelné, postavu, jejíž afektované výlevy nelze přejít ani při vypnutém zvuku. Bruce Dern jako Tom Buchanan je důkazem režisérovy přehnané snahy o ukázkového omezence. Největším krokem vedle je však Karen Black v roli Myrtle. Marně jsem pátrala po jakémkoli náznaku přerodu z blbounovy špindíry od benzínky v šelmu z města, který je pro jeji postavu a chování určující. To, že místo plnoštíhlé dračice vybrali pohublou šmudlu, radši přehlížím. Snad jen pro ňoumu Carrawaye nemohli vybrat nikoho lepšího, než věčně vyjeveného Watersona od kterého se nějaké to herectví snad ani očekávat nemůže. S takto mrzkým základem pak už nepřekvapí, že vztahy mezi postavami – především ten mezi Gatsbym a Daisy – postrádají náboj a vyznívají úplně jinak, než-li tomu bylo v předloze. Z Velkého Gatsbyho se tak stává slizem potřená romance, kterou již tisíckrát ožmoulal a vyplivl kdejaký tvůrce červenoknihovní a na kterou je radno rychle zapomenout. (05.09.2011)

Jeden z velkých románů literatury U.S.A. Za posledních dvacet let nevyšel v češtině, asi zde není tak velký, jako řada jiných titulů, co jsou jen - smetím - na pultech knihkupectví. Román je to značně autobiografický, neb autor správně odhadl, že vše co napíše, co nejpřesněji ze svého života, a podá zajímavou formou, tak bude interesantní pro bystrého čtenáře. Film je jen - doplněk k románu. Jen filmaři konkretizovali obsah autorovi práce. A to ještě s ohranými herci, ale je více vydařený než jiné filmové katastrofy klasických literárních děl ...***(15. 10.2010) (16.10.2010)

Daisy je v tej svej nevinnosti taková mrcha, vhůů, to Cruella de Ville proti ní byla bezvadná žába, považte, přestože chtěla na kožich ta roztomilá flekatá štěňátka. Aspoň se u toho netvářila jako ta hodná. Chudák krasavec Gatsby žil svůj život jen pro ni, plnně se jí obětoval a naservíroval jí své srdce na stříbrném podnose. A co udělá ona? Lepší se neptat! Teda kdybyste se zeptali, tak vám to stejně nepovím, protože by to rozhodně zavánělo spoilerem, to nechcete. Pusťte si raději na gramci svou oblíbenou jazzovou desku (cédéčka ni mp3 se nepočítaj), já jedu tu od Irvinga Aaronsona, zatančete si charleston, a pak se z pohodlí svého sofa koukněte na tenhle film. Ale to jen v případě, že váš soused nepořádá elegantní mega párty s orchestrem, tím nejlepším šampaňským a ohňostrojem, to pak nahoďte oblek či šatečky a jděte to prožít, swingujte, děti, swingujte. (10.10.2014)

Tento komentář je společný pro všechny tři existující filmové verze, dopustím se v něm jejich srovnání a může se tak spolu s hodnocením ještě několikrát měnit. Verze 1949: Mělo to být velké, ale není. Škoda exteriérů, které příliš smrdí ateliérem. Gatsbyho minulost je tu flashbackově zobrazena ve stylu gangsterky, postava vypravěče Nicka se s Gatsbym pere o divákovu pozornost a tříští sympatie, o které scénáristům, ořezávajícím slavnou literární předlohu k obrazu svému, zjevně dost šlo (důkazem je poslední záběr na Gatsbyho ruce, pomalu sklouzávající do bazénu, a tady se zase nabízí paralela s DiCapriovým Jackem z Titaniku :-). Poválečný Gatsby není zklamáním, ale ani výhrou. Verze 1974: Téměř hodina stopáže k dobru proti poválečné verzi je znát, z knížky se tak do filmové adaptace dostalo víc, a ruku na srdce, i fakt, že představitelé hlavních postav jsou známí (přinejmenším Redford a Farrow), hraje ve prospěch Claytonovy režie. Samotný Gatsby (Redford) se ve filmu objeví mnohem později než Alan Ladd v roce 1949. Na druhou stranu, téměř dvě a půl hodiny udržet pozornost prakticky nejde, tempo vyprávění proto kolísá, je tu příliš mnoho zpocených čel. Překvapivý prostor dostává Karen Black v roli nevěrnice Myrtle Wilsonové, výtečný je Bruce Dern, moc pěkná Lois Chiles. Verze 2013: Ne ne, spektákl už byl definován Moulin Rougem a je krajně nevhodné se k němu vracet. Umělejší je snad už jenom domeček pro Barbie od Mattela. Více v mojí externí recenzi pro kult na konci května. (12.05.2013)