Veľký Gatsby

Coppola sice vložil hercům do úst celé repliky z Fitzgeraldovy předlohy, ale nostalgii a atmosféru, která byla v knize, se mu vytvořit nepodařilo. Scény z Gatsbyho večírků jsou sice úžasné, ale i poskakování na charleston vám po chvilce začne lézt na nervy, když jste nuceni ho sledovat asi půl hodiny (hodně přepálená stopáž na tak jednoduchý příběh). Herecky mě zklamala i značně přehrávající Mia Farrow v roli Daisy a hlavně Karen Black jako Myrtle, její výkon hraničil až s hysterií a parodií. A co se týče Redforda - před 40 lety to byl sice fešák, ale nedokázal se do své role Gatsbyho vžít, celou dobu byl jakoby mimo. A neustále zpocená čela mužských představitelů tomu na zajímavosti taky nedodala... Srovnání film / knížka (F.S.Fitzgerald) - 2/8. (27.06.2013)

Tento komentář je společný pro všechny tři existující filmové verze, dopustím se v něm jejich srovnání a může se tak spolu s hodnocením ještě několikrát měnit. Verze 1949: Mělo to být velké, ale není. Škoda exteriérů, které příliš smrdí ateliérem. Gatsbyho minulost je tu flashbackově zobrazena ve stylu gangsterky, postava vypravěče Nicka se s Gatsbym pere o divákovu pozornost a tříští sympatie, o které scénáristům, ořezávajícím slavnou literární předlohu k obrazu svému, zjevně dost šlo (důkazem je poslední záběr na Gatsbyho ruce, pomalu sklouzávající do bazénu, a tady se zase nabízí paralela s DiCapriovým Jackem z Titaniku :-). Poválečný Gatsby není zklamáním, ale ani výhrou. Verze 1974: Téměř hodina stopáže k dobru proti poválečné verzi je znát, z knížky se tak do filmové adaptace dostalo víc, a ruku na srdce, i fakt, že představitelé hlavních postav jsou známí (přinejmenším Redford a Farrow), hraje ve prospěch Claytonovy režie. Samotný Gatsby (Redford) se ve filmu objeví mnohem později než Alan Ladd v roce 1949. Na druhou stranu, téměř dvě a půl hodiny udržet pozornost prakticky nejde, tempo vyprávění proto kolísá, je tu příliš mnoho zpocených čel. Překvapivý prostor dostává Karen Black v roli nevěrnice Myrtle Wilsonové, výtečný je Bruce Dern, moc pěkná Lois Chiles. Verze 2013: Ne ne, spektákl už byl definován Moulin Rougem a je krajně nevhodné se k němu vracet. Umělejší je snad už jenom domeček pro Barbie od Mattela. Více v mojí externí recenzi pro kult na konci května. (12.05.2013)

Knížku jsem nečetl, novou verzi neviděl a verze z roku 1974 je jeden z těch nejznámějších filmů v tom roce natočených. A je to vlastně přesně to co nesnáším - načinčaná melodramatická červená knihovna z vyšší třídy, kde funguje milostný mnohoúhelník. Ovšem překvapivě se mi to docela líbilo. Slušní herci (Farrowová, Dern, Blacková, Waterson) v čele s jako vždy uměřeným, ale přesným Redforem. Překrásná opulentní výprava se spoustou skvělých kostýmů, dobová hudba, párty plné dekadence. Postavy odpovídají škatulkám melodramatu, ale určitá hloubka tu nechybí, zejména bolestivý rozdíl mezi úpřimně milujícím Gatsbym a povrchní snobskou na lásku hrající si Daisy, což se projeví v závěru. Bavil mě i Nick, tichý pozorovatel a komentátor, který v opovrhovaném Gatsbym nachází skutečného přítele a překvapilo mě s jakou razancí a brutalitou ten mnohoúhelník byl na konci vyřešen. Zkrátka něco podobného mě nikdy nestrhne, ale respekt a slušné 4* si to zaslouží. Drama roku 1974. (02.04.2023)

Zpracování románové předlohy Francise Scotta Fitzgeralda snad nemohlo být zdařilejší. Pomalu plynoucí čas v předválečném životě znuděné smetánky je i do filmové řeči převeden do podoby pomalu plynoucího rytmu filmu. Čas jakoby nebyl. Teprve skutečné tragédie zahýbou i s časem - pro pumpaře končí život smrtí jeho manželky, bere spravedlnost do svých rukou a jde zabíjet. Jen pro Daisy a jejího manžela stojí čas na stále stejném místě. To, co je v tomto filmu pozoruhodné - samozřejmě kromě hvězdného obsazení - je vizuální řeč motivů. Především očí coby leitmotivu. Několikrát projedou všichni kolem reklamní tabule, na níž jsou dvě velikánské oči. Oči dohlíží na celé dění svrchu, podobně jako oko boží. Několikrát použije kameraman zajímavé detailní záběry - lampa v domě pumpařově přechází pomalým pohybem kamery v jeho (pumpařův) pohled. Detailní přiblížení na přední reflektory automobilu - tak podobné očím. Rozbité “oko” po nehodě, při které umřela pumpařova žena. A jsou to právě oči, které zradí pumpaře a vedou ho za domnělým vrahem jeho ženy. Při psaní tohoto komentáře si uvědomuji, jak je vlastně na první pohled nenápadná, uťáplá postava pumpaře důležitá. Právě na něm je vidět, jak velkou tragédii mohou způsobit zdánlivě banalní “přehmaty” mocných. Stává se nositelem děje. Gatsby je naproti tomu obrazem veleúspěšné kariéry, po celou dobu se snažíme prostřednictvím vypravěče proniknout jeho tajemství. Manželé Carrawayovi obrazem neměnnosti a jakési předurčenosti, plynoucí z vyššího společenského postavení. (23.05.2011)

(Koment na film z 2013) Už viem, prečo nečítam knihy. Také naťahovanie sopľa by som v knihe bez obrázkov či iných pornografických záležitostí nedal. Ja som však išiel na film, takže som si musel to predplatné na sadomasochistické hrátky odtrpieť až do konca. Začalo to nevinne, párty, chlast a orgie, až kým sa z reprákov neozval repík, ktorý do filmu zasadol asi tak ako keď sa uvelebím v poriadnom trse pŕhľavy. Aby toho ešte nebolo málo, zabil to Tjesto so svojím partyremixom charlestonu. A ja som sa v tom trse pŕhľavy otočil. Nebyť sexi kriviek vzduchom chladených veteránov, nie je sa na čo pozerať. A nezachránil to ani starnúci Kapor či celofilmovo doblba čumiaci Toby. Ak by som nemal rád babku, ale mal zálusk na jej majetok, utčite by som ju vzal na opätovnú projekciu. Ak by ju neklepla 8 a pol hodinová stopáž, určite by ju dorazilo, že ten film neskončil a dej sa odzačiatku nikam nepohol. (18.05.2013)