Veľký Gatsby

Tento komentář je společný pro všechny tři existující filmové verze, dopustím se v něm jejich srovnání a může se tak spolu s hodnocením ještě několikrát měnit. Verze 1949: Mělo to být velké, ale není. Škoda exteriérů, které příliš smrdí ateliérem. Gatsbyho minulost je tu flashbackově zobrazena ve stylu gangsterky, postava vypravěče Nicka se s Gatsbym pere o divákovu pozornost a tříští sympatie, o které scénáristům, ořezávajícím slavnou literární předlohu k obrazu svému, zjevně dost šlo (důkazem je poslední záběr na Gatsbyho ruce, pomalu sklouzávající do bazénu, a tady se zase nabízí paralela s DiCapriovým Jackem z Titaniku :-). Poválečný Gatsby není zklamáním, ale ani výhrou. Verze 1974: Téměř hodina stopáže k dobru proti poválečné verzi je znát, z knížky se tak do filmové adaptace dostalo víc, a ruku na srdce, i fakt, že představitelé hlavních postav jsou známí (přinejmenším Redford a Farrow), hraje ve prospěch Claytonovy režie. Samotný Gatsby (Redford) se ve filmu objeví mnohem později než Alan Ladd v roce 1949. Na druhou stranu, téměř dvě a půl hodiny udržet pozornost prakticky nejde, tempo vyprávění proto kolísá, je tu příliš mnoho zpocených čel. Překvapivý prostor dostává Karen Black v roli nevěrnice Myrtle Wilsonové, výtečný je Bruce Dern, moc pěkná Lois Chiles. Verze 2013: Ne ne, spektákl už byl definován Moulin Rougem a je krajně nevhodné se k němu vracet. Umělejší je snad už jenom domeček pro Barbie od Mattela. Více v mojí externí recenzi pro kult na konci května. (12.05.2013)

Co si budem povídat, není to zase až tak zdařilé. Vykreslení doby přebíjí příběh i charaktery, možná až příliš, protože samotný příběh tady zdaleka nepůsobí tak věrohodně jako v knížce, což je škoda. Velký Gatsby není špatná adaptace (čím víc graduje, tím je lepší - závěr se povedl i v této filmové verzi), jen ji nemůžete odpustit to, že není tak dobrá jako kniha, což vzhledem k ne úplně dobře zfilmovatelnému námětu asi není úplná chyba tvůrců. Za juknutí to stojí, ale doporučuji spíš knížku brilantního F.S. Fitzgeralda. 65% "Chodili na ty večírky se slaboduchostí, která byla sama o sobě pozvánkou." (15.09.2010)

Jeden z velkých románů literatury U.S.A. Za posledních dvacet let nevyšel v češtině, asi zde není tak velký, jako řada jiných titulů, co jsou jen - smetím - na pultech knihkupectví. Román je to značně autobiografický, neb autor správně odhadl, že vše co napíše, co nejpřesněji ze svého života, a podá zajímavou formou, tak bude interesantní pro bystrého čtenáře. Film je jen - doplněk k románu. Jen filmaři konkretizovali obsah autorovi práce. A to ještě s ohranými herci, ale je více vydařený než jiné filmové katastrofy klasických literárních děl ...***(15. 10.2010) (16.10.2010)

Mám rozhodne väčšiu slabosť na klasickejší štýl, než rozhárané preplácané blockbusterové adaptácie a preto DiCapriov Gatsby je proti toľkej nalíčenosti v mnohom odpudivý. Lenže ani Claytonova verzia nie je nijak zázračná a Coppola nedodal kúzelnej predlohe takmer žiadny mystifikačný ortieľ, film nepracuje s tajomnom a lavíruje okolo bežnej poviedkovej osi. Tá začne byť sterilná a ku koncu vyprcháva ako šumivý šampus. Zaujímavo vedená vizuálna stránka a odovzdaní herci z naservírovaného nedokázali zhmotniť v čosi skvostné až nezabudnuteľné. S danými prostriedkami sa to ale dalo, pretože hybridné zoskupenie rozprávača nezaujatého i prvej osoby dával umelecký priestor pre realizáciu, ale k tej napokon nevzišlo. (07.08.2016)

Zpracování románové předlohy Francise Scotta Fitzgeralda snad nemohlo být zdařilejší. Pomalu plynoucí čas v předválečném životě znuděné smetánky je i do filmové řeči převeden do podoby pomalu plynoucího rytmu filmu. Čas jakoby nebyl. Teprve skutečné tragédie zahýbou i s časem - pro pumpaře končí život smrtí jeho manželky, bere spravedlnost do svých rukou a jde zabíjet. Jen pro Daisy a jejího manžela stojí čas na stále stejném místě. To, co je v tomto filmu pozoruhodné - samozřejmě kromě hvězdného obsazení - je vizuální řeč motivů. Především očí coby leitmotivu. Několikrát projedou všichni kolem reklamní tabule, na níž jsou dvě velikánské oči. Oči dohlíží na celé dění svrchu, podobně jako oko boží. Několikrát použije kameraman zajímavé detailní záběry - lampa v domě pumpařově přechází pomalým pohybem kamery v jeho (pumpařův) pohled. Detailní přiblížení na přední reflektory automobilu - tak podobné očím. Rozbité “oko” po nehodě, při které umřela pumpařova žena. A jsou to právě oči, které zradí pumpaře a vedou ho za domnělým vrahem jeho ženy. Při psaní tohoto komentáře si uvědomuji, jak je vlastně na první pohled nenápadná, uťáplá postava pumpaře důležitá. Právě na něm je vidět, jak velkou tragédii mohou způsobit zdánlivě banalní “přehmaty” mocných. Stává se nositelem děje. Gatsby je naproti tomu obrazem veleúspěšné kariéry, po celou dobu se snažíme prostřednictvím vypravěče proniknout jeho tajemství. Manželé Carrawayovi obrazem neměnnosti a jakési předurčenosti, plynoucí z vyššího společenského postavení. (23.05.2011)