Posledné dni Sophie Schollovej

Za posledních 8 let má německá kinematografie 5 filmů na Oscara, 2 vyhrály... zde je ta v současné době nejmocnější "nová vlna" filmu, je to film evropský, má své specifika, je zejména historický a bohatě dotovaný, ale kromě v zámoří úspěšných snímků mají Němci i řadu dalších tvůrců jako Fatih Akin nebo Weingartner, kteří se tam nedostali.. ta "vlna" jede už od Tykwera a nástupu řady zajímavých herců (Bleibtreu), kteří se potkávají se starší generací (Bruno Ganz), a je moc dobré to sledovat.. (21.04.2009)

Komornější válečné drama, které ale těží ze své komornosti maximum. Nedokáži si představit, že to šlo natočit lépe. S hlavní protagonistkou jsem se naprosto sžil a fandil jí. Kamera se od hlavní hrdinky vlastně vůbec nehne, a tím jen podpoří ono psychologické propojení, které mezi mnou a hlavní protagonistkou vzniklo. Obrovský palec nahoru a plný počet hvězd. Toto drama jen tak nezapomenu, protože nezapadne za jiné podobné. 85% (05.01.2017)

Ďalší výborný nemecký film z obdobia 2.sv.vojny, nominovaný aj na Oscara v kategórii najlepší zahraničný film. Milovníci akcie si na svoje neprídu, pretože tento film je výhradne komornou drámou s výbornými hercami. Prakticky celý film nesie na svojich pleciach výborná J. Jentsch, ktorú však na chvíľu zatienil hlavný prokurátor v súdnej sieni. Lepší rečník (krikľúň) je snáď iba samotný Hitler. Naše súdnictvo by si z tohto prípadu mohlo vziať príklad. Ja viem, je iná doba, ale aj tak to bije do očí. Behom dvoch dní boli zatknutí, vypočutí, usvedčení, odsúdení a popravený. Posledné minúty, posledná cigareta... a smrť, o ktorej nikto od začiatku nemôže pochybovať. DVD absolútne bez bonusu. Za to by mal ísť niekto pod gilotínu...80%. (04.02.2009)

Další dokonalá ukázka toho, jak se Němci ve filmech vyrovnávají se svou minulostí. Před morální odvahou Sophie Scholl v podání skvělé Julie Jentsch smekám, a smekám taktéž před scénáristou a režisérem, kteří tenhle příběh ustáli, aniž by ve vás zanechávali pocit, že vám právě někdo odpřednášel nudné kázání. Zní to divně, ale je to skvělá směs dramatičnosti a vyrovnanosti, obzvláště při rozhovorech mezi Sophií a Mohrem. Vynikající! (01.01.2010)

Poslední dny Sophie Schollové patří přesně k tomu druhu snímků, které sbírají hvězdičky za své téma a hlavního hrdinu. Tou je skutečná odbojářka popravená za protinacistickou činnost. Přestože se mi film v celku líbil, měl jsem a mám pocit určité schématičnosti ve zpracování a pohledu na Sophii Schollovou. Nemám nejmenší problém s výkonem Julie Jentsch, spíš s tím, co jí předepisuje scénář. Po drtivou většinu stopáže filmu je její hrdinka jednoduše statečná, nevypadne z role a s výjimkou dvou momentů nedává najevo své emoce, ačkoliv je v bezvýchodné situaci a hrozí jí jen to nejhorší. Téměř stále se usmívá a velmi rychle reaguje na verbální útoky vyšetřovatele. Četl jsem před časem řadu skutečných příběhů našich odbojářů a o jejich anabázi v nacistických káznicích, na gestapu, před německými soudy a posléze v koncentrácích. Gestapo a státní soud v Berlíně představovaly velmi dobře fungující mašinérii, která měla souzené zlomit a zničit. Vždycky pochopitelně nebylo nutné vyšetřované fyzicky mučit, někdy se přiznali dobrovolně. Metody byly ale v celé Říši podobné a k fyzickým trestům, výhrůžkám a nejrůznějším druhům mučení nebylo nikdy daleko. Aby si Schollová dovolila výchovnou přednášku svému vyšetřovateli o přednostech demokracie a hříších totalitního Německa a později totéž v menším vydání provedla i nechvalně proslulému Rolandu Freislerovi jako předsedovi státního soudu mi přijde značně nepravděpodobné, byť detaily ohledně soudu s Bílou růži neznám. Lidový soud v Berlíně ale dokázal zlomit i velmi tvrdé soupeře, mimo jiné se pod Freislerovým řevem hroutili zkušení váleční velitelé při soudu s Hitlerovými atentátníky nebo komunističtí odbojáři zvyklí na dlouholetou ilegalitu a tvrdou konspiraci. Zkrátka a dobře mi to přijde trochu moc školometské a předvídatelné. U nás to zní možná svatokrádežně, ale to už jsem měl pocit většího ztotožnění a reality při četbě Fučíkovy Reportáže psané na oprátce. (Pochopitelně necenzurované verze.) Celkový dojem: 65 %. (24.04.2009)