V ako vendeta

,,Jediným verdiktem je vězte vendeta, vykonaná votivně, ne bez vášně, její význam váhy vítězství jednou vychýlí na stranu všech věrných. Věru vodopád verbální výmluvnosti vytryskl velmi, tudíž jen dodám.....“ Máte dvě možnosti. Buď dialogy jako od Shakespearea přijmete a zařadíte do dějové linie nebo vás budou nudit, protože očekáváte akční scény, kterých je poskrovnu, ale za to jsou natočeny bravurně. To hlavní, oč tu kráčí je (kromě pomsty samozřejmě) IDEA. Nemůžete se jí dotknout,obejmout, nekrvácí, necítí bolest, ale hlavně ONA vede k věznění a zabíjení, tedy k smrti.S myšlenkami typu ,,lidé by se neměli bát své vlády, to vláda by se měla bát lidí“ se lidem můžou (a měli by se) vybavit zážitky na časy nedávno minulé, kdy moc byla v rukách několika jedinců. Spousta podobenství a filosofie, ve kterém hledáte (jako kdysi) skryté indicie a podtexty. V době, kdy si všichni myslí, že největším neduhem společnosti je rasismus, nám může připadat téma totality přežité. Jen by mě zajímalo, jak toto dílo přijala mládež ,,na západě“. Zřejmě jako anarchii. (27.11.2006)

Problémem filmového zpracování Mooreova komiksu není to, že je příběh zasazen z Británie 80. let do Ameriky současnosti, ale v myšlenkovém posunu, kdy se z jednoznačně anarchistického teroristy stal v podstatě "pouhý" liberál. Proto mám radši filmové Watchmen, prostě proto, že se více drží originálu. Proč měnit něco, co funguje. (07.08.2010)

Verím že komiksová predloha musí byť poriadne žrádlo, ale napriek tomu, že som ju nečítal, nemôžem prehliadnuť mnohé nedostatky filmového spracovania. Väčšina motívov i myšlienok ostáva niekde na pol ceste, sú načrtnuté ale nedotiahnuté. Film pripomína rozliatu vodu, ktorá nemá nikde svoj jednoznačný vrchol, len sa ďalej a ďalej rozlieva po okolí. Zobrazenie totality nebolo pre mňa presvedčivé ani nijak desivé. Pokiaľ by sme chceli hľadať paralely so súčasnosťou (a že ich teda je ! ) nájdeme ich, ale taktiež len veľmi bojazlivo a všeobecne načrtnuté. Film sa podľa môjho názoru bojí povedať niektoré veci na plné ústa, čo je veľká škoda. "V" je charizmatický a má vzhľadom k neustálemu maskovaniu výhodu, že mu stačia gestá a nepotrebuje mimiku, preto by som Hugov výkon až tak nadšene neospevoval, pokiaľ ide o E-Ve, Natálka je ako vždy krásna a hrá ako vždy výborne. A vďaka za znovuoživenie Stephena Reu, o ktorom už dlhší čas nebolo počuť. Pokiaľ ide o akciu, tej vo filme veľa nevidieť, pričom z dvoch akčných scén je jedna dosť slabá a druhá, záverečná je výborná. V ére bushizmu je však V for Vendetta veľmi príjemnou lastovičkou, snažiacou sa ukázať "iný" uhol pohľadu a poukázať na to ako sa mení "význam slov". Napriek tomu, že V for Vendetta tak trochu nevie čím chce byť, sa mi však tento zlepenček celkom páčil. 8/10 (28.04.2006)

Zajímavý film od samého začátku až do konce. Trochu detektivka, trochu politický film, trochu temný thriller a hlavně film kladoucí spoustu otázek k zamyšlení a to se mi moc líbilo. Natalie Portman byla velmi dobrá, o Hugo Weavingovi se snad ani nemusím zmiňovat. Zdánlivě to vypadá jako dost dlouhý film, ale popravdě si neumím představit, kterou scénu vystřihnout. (01.05.2006)

Na film se koukat dá. Oproti většině dnešních rádoby hlubších SF z Ameriky tu přeci jen nejde hlavně o triky nebo akci, ale i o nějakou tu myšlenku. Jenže problém je, že to není dotažený. Prostředí totalitní Anglie nemá ani na stav, jakej byl u nás (například, že by vysílali předtočenou revue, která zesměšňuje Stalina nebo Lenina, tomu by neuvěřil nikdo, či že by pro tvůrce této revue přišli až pozdě v noci, nebo způsoby, jak upravují cítění a myšlení lidí - zprávy a prohlášení v televizi a rádiu a zatýkání nepohodlných - to prostě není přesvědčivý). V něčem je zase až příliš drsný (střílení lidí na ulici apod). Prostě a jednoduše, s atmosférou a reálností prostředí si žádnou velkou práci nedali, spíše ji odflákli. Posledních deset minut Pelíšků má tu totalitu stonásobně hutnější, než celej tenhle film. Další věc, hlavní hrdina (a později i ta mladá) se po tom světě pohybují bez jakýchkoliv obav nebo potřeby nějak se krýt, mají přístup kdykoliv kamkoliv, a nikdo z desetitisíců tajných poldů si jich nevšimne. No a za kardinální sračku považuju konec. Nevím sice, jak vypadá ve skutečnosti krvavá revoluce, ale tohle považuju za krásně idealistické (pokud ne přímo naivní) zakončení jedné totality. Nepřesvědčivé prostředí, nepřesvědčivý konec, nepřesvědčivé ubíhání času. 451 stupňů Fahrenhetia je podobně minimální co se týká triků, ale tam je ta totalita přímo cítit z každýho kroku. Z každýho pohybu a slova. Tam nikdo netuší, jestli brácha nebo matka není náhodou udavač všeho schopný. Tady jsou všichni proti režimu a jen to nedávají najevo. Viděl jsem horší, ale to neznamená, že by to bylo kdovíjak nadprůměrné dílo. (25.05.2006)