V moci diabla

Asi takhle: Já jsem dost bojovný ateista. Tím zbabělým způsobem ''snad mi to bůh odpustí''. Střet víry a světského pojetí práva mi ale vadil, protože argumentace advokátky mi přišla vcelku pitomá. Já bych jí vyhodil. Stejně dost pila a nebyla vyrovnaná. Když už sledovat boj dvou směrů vnímání světa, tak prosím pro-pra-co-va-ně-ji. U tohoto případu, tak jak mi byl představen, jsem neměl problém s výběrem strany. Škoda. Na drama ze soudní síně moc posedlých slečen, na horor moc talárů. Nestihl jsem se tak ani bát ani.. dramatět. (11.04.2010)

„Ak raz uvidíte temnotu, nosíte ju v sebe do konca života.“ V MOCI DIABLA ponúka silné herecké výkony (Carpenterová, Wilkinson), trocha nudnejšie súdne scény, ale o to pôsobivejšie retrospektívy (nesmie chýbať žiadny trademark satanských hororov: vyháňanie diabla, pomenovanie šiestich démonov, čudné pohyby). Snímka vás prinúti zapochybovať, zamyslieť sa. Na klasiky žánru (ROSEMARY MÁ DIEŤATKO, VYHÁŇAČ DIABLA) nemá, i kvôli tradične odpornej Laure Linneyovej, ale nemôžem dať menej, ako (troška nadnesených) 80%. P.S. Určitá povedzme INŠPIRÁCIA skutočnými udalosťami tu je, ale nie veľká. (19.08.2006)

Ze snímku si odnáším zejména několik hutných vymítacích scén a bravurní podání soudního přelíčení. Stodolová scéna nebo předčítající Wilkinson se do paměti musí zákonitě vrýt každému. Dalším plusem je, že tohle je jeden z filmů, který po závěrečných titulcích dále hustí do diváka příval informací: co se událo s hrdiny po zatmívačce? Ano, tohle je totiž jeden z oněch "based on true story", a tak ještě po skončení nutí Derricksonovo dílo k zamyšlení. Jinak na adresu Carpenterové musím říci, že jsem se poprvé v životě zamyslel nad tím, jaké ze sebe musí v hororech herci dostávat výkony. Ty všelijaké grimasy, fyzicky náročné scény :-) a "běhy", to je napováženou! Tento žánr zdaleka není brakový - vždy je to o rejžovi a hercích! I choose to stay. (10.06.2010)

Tento neortodoxní horor jednoznačně pozvedají slušné herecké výkony a výborná hudba od Christophera Younga. Několik děsuplných záběrů hlavně z první poloviny se snaží úspěšně navazovat pocit vzrůstajícího napětí a hrůzy, ovšem postupem času, jak vstoupí do hlavní role soudní proces, už vlastně ani nesledujeme očekávanou duchařinu, ale spíše ambiciózní psychologické drama snažící se co nejvíce zapůsobit na diváka skutečností, že toto se skutečně stalo. To ale nic nemění na faktu, že Scott Derrickson je očividně velice zručný filmař, který dokáže i soudní přelíčení zobrazit více než poutavě a snímek i přes svou délku uteče jako voda. No a nesmím také zapomenout vyzdvihnout hereckou kreaci Jennifer Carpenter, z jejíž gest a zmučených pohledů mě opravdu mrazilo a která hlavně dokázala zvýšit spád a autentičnost celého nedotaženého díla. (05.07.2011)

Samotnou scénou vymítání dává Scott Derrickson na prdel i Williamu Friedkinovi, ale tím pozitiva nekončí. Je sice pravda, že soudní pletky jsou rutina, která ale skromnějšího diváka neurazí, tudíž hlavní devízou je samotné randevous se silami temna, které je natočené tak dokonale, až by si u Derricksona měli nechat producenti kdejakých remakovaných duchařin dopřát menší technické školení. Režisér výborně pracuje s kamerou, hudbou i zvuky, takže u mnohých pasáží velmi příjemně mrazí. Z herců to jasně táhne famózní Tom Wilkinson, ale nad kreací Jennifer Carpenter padá brada. Škoda jenom toho opatrnického přístupu k církvi samotné, více kontroverze by nebylo na škodu. I když je fakt, že raději takhle, než pozérské výkřiky do tmy, jako jinde. Ve výsledku překvapivě chytrá a zručná záležitost, která sice těžké spaní nezpůsobí, ale v jistém slova smyslu potěší. (22.07.2008)