Ako sa krotia krokodíly

Rodinné filmy nemám moc rád. Není v nich ani sex, ani nasílí, takže přesně nechápu jejich význam. Nicméně, když všechny hospody v okolí mají obsazeno, stejně jako moje příležitostné milenky, nezbývá než se pokusit o sebetrýznění. Týrání začalo ve 20:00 na HBO . Nebudu se zmiňovat o ději, ten je od roku 1977, kdy Marie Poledňáková natočila svůj první rodinný film vesměs pořád stejný. Silná stránka rodinných filmu Marie Poledňákové byla vždy účast skutečných herců, ovšem v tomhle ohledu následoval šok srovnatelný snad jen s mým zážitkem z Mnichova, když jsem si objednal krásnou blonďatou děvku a agentura mě poslala tlustějšího gaye. Protože dívat se na rodinný film kde hrají Nekonečný, Vojtek, Laurinová a Štěpánová je stejné jako když v posteli koukáte na to jak se před vámi obnažuje obtloustlý gay. Ne nadarmo se mě po skončení tohoto filmu vybavila maminčina velmi přísná výchovná metoda, při které mě říkala: "Jestli budeš zlobit pustím ti rodinný film". (09.02.2007)

Tak v první řadě je to o ničem. Mělo to vůbec zápletku? Ale tak, čert to vem. Ono kdyby to bylo alespoň vtipné, tak bych klidně dal víc. Ale tohle bylo hodně špatné herecky (většina hrajících jsou prostě neherci), ale i režijně (rozhodně zatím to nejhorší , co jsem od Poledňákové viděl - a těžko se tomu věří, protože má na svědomí TAK výborné rodinné filmy!). Avšak vůbec největší přeslap byl Nekonečný / Vojtek, což bylo opravdu praštěný a ty hudební vsuvky mě doslova iritovaly. A pár prvoplánovitých vtipů nebo sentiment s Davídkem to opravdu nezachrání... (16.03.2011)

Dlouho, dlouho jsem se tomuto filmu úspěšně vyhýbal. Až jednoho mrazivého večera mě přepadl. Nepřipraveného, samozřejmě. Obsazení jako z třítisícího dílu Novot, chyběl už jen sám Petr Novotný. Koho by to ale překvapilo, když první, co divák po spuštění filmu uzří, je logo televize Nova. Z hereckých výkonů vycházejí jednoznačně nejlépe děti. Hned za nimi se umístil Václav Postránecký, který je sice infantilně poťouchlý, leč alespoň přirozený. Jen ten pupík, kdyby Pepík neměl. Výčet pozitivně ztvárněných rolí uzavírají Miroslav Etzler, který naštěstí nenaplnil mé obavy z toho, že bude hrát ve stylu Pojišťovny štěstí, Ingrid Tomková, na jejíž roli však nebylo nic zajímavého, a Jitka Schneiderová, na kterou se hezky dívalo. Ve všech ostatních případech to potom tedy byla pořádná síla! Především co se maminek a tatínků Koudelkových týče. Jak novácké, bravo! Pány Náhlovského a Srstku ponechám stranou, ti asi jen zrovna jeli kolem, když se natáčelo. Za zmínku naopak stojí Bobulová. V reakci na českou filmovou tvorbu v posledních letech bych rád spáchal nový bonmot. A sice; kam čert nemůže, nastrčí Holubovou. Tolik tedy k obsazení, co říci o filmu samotném? Nemá cenu snažit se cokoli srovnávat s díly, na které měl tento výplod domněle navazovat, či co. Vždyť i sama paní režisérka už není tou, co dřív. Ovšem, ani v případě, kdy se na krokodýly pokusím podívat jako na samostatný film, moc neboduje. A pakliže ano, tak jedině směrem dolů. Když jsem před pár dny psal pod film František je děvkař, že než průměrný je pro zapamatování lepší být totální looser, netušil jsem, že budu již tak brzo nepřímo vyslyšen. Poněvadž skutečně – na toto jen tak nezapomenu. Bohužel… (19.02.2009)

Zklamání pro ty, kteří čekali další kvalitní snímek ke svým nepřekonatelným bratříčkům, jako je " Stolička"a "Tatínek". Velkou slabinou je však výměna hereckého obsazení a herci se svým předchůdcům, co do uchopení a hravosti postav, nemohou rovnat, ani kdyby se rozkrájeli. Rovněž režie Marie Polednákové je o několik tříd horší, než jsem byl zvyklý, ale je třeba ocenit vervu, s jakou do natáčení šla a její úmysl setkat se po letech s oblíbenými postavami a sledovat jejich osudy o řadu let později, i když přesvědčivost se vytratila. I tady se najdou výborné momenty, ale pochopitelně není to už s takovou lehkostí jako kdysi. Nejsem zklamaný. Čekal jsem to přesně takové. Mé hodnocení: 40% (18.01.2009)

Asi bych se měla v rámci spravedlnosti a lásky k Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny zamyslet nad tím, jestli na Krokodýlech není přece jen něco dobrého. Ale upřímně řečeno nemám náladu hledat v kupě hnoje minivalounek zlata, který tam navíc vůbec nemusí být. Marii Poledňákové se podařilo vstoupit do jedné řeky dvakrát díky zmíněným dvěma filmům, takže je zřejmě nakonec logické, že třetí pokus skončil utonutím. Etzlerovi a Timkové se zoufale nedostává chemie, která tak skvěle fungovala mezi Němcem a Preissovou, hudba je vlezlá jako jehovisté u dveří a příšerná, že se to vzpírá jakémukoli popisu (ten, kdo zavraždí Dana Nekonečného, pokud možno pomalu a brutálně, u mě má panáka), a dětští herci mi vnukávali myšlenku, že Herodes byl vlastně docela sympaťák. Kdyby aspoň byli potichu, ale většinu času byl ten film tak hystericky uřvaný, že jsem byla nucena utlumit si smysly rumunskou kořalkou, českým pivem a hlasitou konverzací se spolutrpícími, protože jinak se tomu v autobuse na cestě z dovolené prostě uniknout nedalo. Kocovina sice byla slušná, ale zdaleka ne taková, jako kdybych se na to donutila soustředit až do konce. (27.08.2007)