Gejša

Film s velmi zajimavym nametem, ale uchopeny reziserem Marshallem jaksi nemastne-neslane. Herci jsou dobri, neprehravaji, skoro kazdemu jeho roli verime. Scenar take neni spatny a nektere sceny jsou i opravdu napinave, vsem jako celek to nepusobi nijak zazivne a po nastoupi onen pro me tak nenavideny pocit "tak toto videt znovu nemusim". Dobry, prumerny film, ale proste neni proc na nej koukat znova. (08.09.2008)

Slová "Nestali sme sa gejšami, pretože sme po tom túžili. Sme nimi, pretože nemáme inú možnosť." pomerne presne vystihujú situáciu mnohých gejš. Tento japonský fenomén sa po strete s euroamerickou civilizáciou dočkal rovnakého osudu, ako iné druhy tradičného umenia. Bolo ťažké zvrátiť náhľad okupačných vojakov na gejše, ako kultivovanejšiu odrodu prostitútok. Nakoniec aj dievčatá s kvetinovými vencami na Havaji, či výskajúce slovenské devy v krojoch už majú k tradíciám takmer rovnako ďaleko, ako turisti, ktorí ich fotografujú namiesto toho, aby sa snažili porozumieť. Veľmi dlho som uvažoval nad štyrmi hviezdičkami, pretože Gejša je zaujímavý a dobre nakrútený film. Bohužiaľ, povojnové obdobie znázorňované vo filme už malo rýdzo hollywoodský strih, ktorý výsledné hodnotenie zrazil na síce silné, ale predsa len tri hviezdičky. (24.06.2013)

Pěkný film s úchvatnou výpravou, která si jistě Oscary ve výtvarných kategoriích zaslouží. Ale vše zůstává u toho, že "Gejša" je pouze PĚKNÝ film. V rukou asijského režiséra a v jazyce, kterým se v Japonsku obyčejně mluvívá, by to byl přinejmenším pozoruhodný film, který by se mohl čestně měřit např. s "Tygrem a drakem". Takto jen hollywoodská selanka. Také mě trochu zamrzela Ziyi Zhang - vždy to byla má oblíbená herečka právě díky své čisté a neotřelé kráse a herecky přesvědčivě ztvárněné vnitřní hloubce svých postav. Nyní jakoby to všechno zmizelo pod nánosem mejkapu, jakoby se zařadila do stádečka amerických krásek, kterým chybí vlastní originalita. (11.03.2006)

Vizuálně úchvatný obrázek Japonska, jaké zřejmě nikdy neexistovalo. Oscary za kameru, výpravu a kostýmy jsou určitě ve správných rukou. Díky půvabným Číňankám v hlavních rolích se na to opravdu dobře kouká. Za zmínku stojí i překrásná hudba Johna Williamse. Horší to je s příběhem, který je vzhledem k délce filmu až neskutečně řídký a v romantické poloze alespoň pro mne naprosto nepochopitelný. (10.04.2006)

Předností Gejši je neokoukané prostředí. Marshall to věděl a vsadil na to. Až moc. Protože kromě světa japonských společnic jeho film nemá co nabídnout. Je citově plochý - a závěrečná scéna kvůli tomu vyznívá hloupě až trapně (nehledě na to, že japonská motivace "nemohl jsem udělat to a to, protože dlužím to a to svému příteli" západnímu divákovi moc neřekne). Je nevýrazně zahraný (s čestnou výjimkou Michelle Yeoh). Jeho příběh je prostinký (což by nevadilo, kdyby ho režisér dokázal náležitě prodat). A taky aspoň na mě působí levně. Nemohla jsem si nevšimnout, že ulice, kterou na začátku běží dvě děvčátka je ta samá, kterou později projížní americká vojska. On se vůbec ten film odehrává v několika dekoracích, které snad nikdy kamera nevezme v celku, takže Gejša pak působí jako televizní film. Třeba scéna v japonské zahradě pod rozkvetlou třešní - jiný režisér by do mrtě využil těch růžových lístků, co létají všude kolem. Marshal zůstane a trapného "máš něco ve vlasech, tak ti to vytáhnu". Ach jo. (08.06.2008)