Bohémovia

Nemělo se to jmenovat spíš Špinavci, Socky, případně Nuly? Když zapomenu, že místo obdivu k zneuznaným umělcům jsem pod tlakem štítivého odstupu, který nastoupil hned po úvodní, a jediné zajímavé, písni (jsem tak úzkoprsá, že od muzikálu obvykle očekávám tak dvě, tři špičkové skladby) měla nutkání jít si umýt ruce antibakteriálním mýdlem a očistit kliky, nemohu pominout obsazení, ve kterém jsem ani za svitu baterky nenašla jedinou sympatickou postavu, nemluvě o vyčpělém pseudouměleckém koktejlu, namíchaném ze sociální kritiky a lásky všeho druhu... No a za tu šílenou bučící performanci bych Maureen nechala chcípnout hlady, prosím... (08.11.2013)

Lapila si mě už úvodní písnička „ 525 600 minut, 525 600 tak vzácných okamžiků. 525 600. Čím můžeme měřit rok? Denním světlem, západy slunce, půlnocí, šálky kávy.. Čím můžeme měřit rok života? Možná láskou? Pravdami, které tě naučil nebo chvilkami pláče. Mosty, které spálil“ a byla jsem ztracená. Kontroverzní muzikál o životě umělců žijících ve společném bytě kdesi v New Yorku, kteří se perou s problémy, které život přináší 525 600 minut ročně. AIDS, drogová závislost a nedostatek peněz na nájem, ale život je naštěstí i láska, přátelství... P.S. Dost mě pobavil i text „ . za empatii i extázi, Václava Havla, Sex Pistols.“ (26.07.2006)

Dávám plné hodnocení, protože jsem byla natolik nadšená přenosem tohoto muzikálu, nebo spíš opery, z Broadwaye a natolik ve mě ještě rezonuje, že mě nadchlo i toto zfilmování. Snad mi tady chyběly potlesky po jednotlivých písních, které vyjadřovaly moje pocity. Někteří herci se mi líbili lépe v divadelní verzi, třeba Mimi tam byla více andělsky hříšná než Rosario Dawson a taky pěvecké výkony naživo měly větší sílu. Jinak si ale myslím, že se toto zpracování povedlo. Divadelnost je tady přiznaná a exteriérů moc není. Ale třeba čísla v metru nebo v kostele jsou zrežírované dobře. A Roger na skále v západu slunce mi silně připoměl Johna Bon Joviho. (04.01.2011)

Už dlouho jsem neviděl muzikál, který by mě uchvátil především svými písněmi. Filmu Bohémové se to podařilo. Písně jsou ozdobou celého snímku a film neobsahuje jedinou průměrnou píseň. Síla textu a jednoduchost melodiky dokáží ze snímku udělat nezapomenutelný zážitek. Musím se přiznat, že mi Bohémové chvílemi připomínal další nedávný snímek, a to sice Shortbus. Narozdíl od Shortbusu ale Bohémy nezdobí jen velmi povedený hudební doprovod. Bohémové se svou tematikou zaměřují především na mezilidské vztahy a každodenní situace lidí na okraji společnosti (což stále není takový rozdíl od Shortbusu), jenže Bohémové disponují lepšími herci a především lepším scénářem, který nestojí na předpokladu, že film má za úkol především diváka šokovat. Dále bych chtěl napsat, že písně v Bohémech velmi dobře rozvíjí a posouvají vyprávění. Hudební čísla nepůsobí jako sled videoklipů, které sice zaujmou, ale snímek nikam neposouvají. Film tak působí velmi celistvě a především důvěryhodně a díky tomu tento film působí jako vynikající komorní drama. (24.10.2007)

There is no future! There is no past! Thank God this moment´s not the last! Bohémštější (a možná i lepší?) než Angels in America. Zprvu pomalejší rozjezd a nepřístupnost, poté nečekaně přímý útok na solar. Viva La Vie Boheme! Za tímhle snímkem, že stojí Chris Columbus? Measure your life in love! Po Moulin Rouge druhý muzikál, který mě skutečně dostal! (18.12.2010)