Bohémovia

Nejdříve jsem viděl záznam derniéry divadelního představení přímo z Broadwaye. Bylo to, jako blesk z čistého nebe. Příběh mě úplně pohltil, jednotlivé skladby uchvátily, herecké provedení mě ohromilo. Zkrátka - zamiloval jsem si Bohémy na první pohled a poslech a to jsem jinak k muzikálům téměř netečný. Filmová verze, pod taktovkou Chrise Columbuse, se ke mně dostala až jako druhá. A bohužel pro ni, emoční dopad na mně už nebyl tak intenzivní. A to hned z několika důvodů. Za prvé - obrovské odevzdání se rolím a nefalšované emoce na scéně, kdy herci nehrají ale spoluprožívají každé napsané slovo, což bylo ještě podpořené tím, že šlo o derniéru - se ve filmu samozřejmě vytrácí. Za druhé - spousta písní ve filmové verzi chybí a lehce odlišné je i aranžmá většiny kousků. Za třetí - spousta věcí a zákonitostí, která funguje na divadle a přijímáme je jako úzus a divadelní zkratku, ve filmu fungovat přestává a občas se stane, že příběh působí spíš jako sled klipů, který se sice nakonec spojí do příběhu, ale ten už nevyznívá tak opravdově. A co je nejdůležitější, u filmu mi scházel ten intenzivní prožitek - teď a tady ...no day, but today... Katarze se dostavila u obou verzí, slzy jen u té divadelní. Takže bohužel pro Columbuse, ale se vší úctou k němu už za to, že se do téhle látky pustil, jeho filmová verze je jen za čtyři hvězdy a to ještě s odřenýma ušima. Přes to přese všechno: Viva La Bohéme! (02.03.2011)

Chtěla jsem se tu rozepsat o tom, jak mě Bohémové uchvátili, co všechno se mě na nich hluboce dotklo a proč jsem se do nich zamilovala na první pohled a poslech. Taky jsem měla v plánu začít rozebírat, v čem jsou si podobní s Vlasy nebo bohémskou myšlenkou Moulin Rouge, chtěla jsem říct, proč jsem si zamilovala Idinu Menzel a její Maureen. (Jestli si myslíte, že jediná žena, kvůli níž se ve filmu tančí tango plné vášně, žárlivosti a lásky je Roxanne z jistého pařížského kabaretu, seznamte se s Tangem: Maureen a Idinou Menzel. Poznáte, že tomu tak zdaleka není). Taky je zajímavé, jak jsem se k Bohémům vůbec dostala (bylo to, věřte nevěřte, díky Glee). A chtěla jsem se svěřit, jak strašně ráda bych Bohémy viděla naživo a stala se pravověrným, Broadwayským Rent-headem. Ale tohle všechno není podstatné. Podstatné je, že tenhle muzikál tu je, a stojí za to mu dát alespoň šanci. Nikdy mě totiž nenapadlo, že uvidím Anděly v Americe zpívat. A přesto v tomhle snímku to možné je. (28.03.2010)

Muzikály a hudobné filmy sa mi vo všeobecnosti veľmi páčia ale Rent bol výnimkou. Okrem úvodného vystúpenia ma ani jedna pesnička neoslovila a pôsobilo to na mňa dosť jednotvárne, prípadne zmätene. V podstate od začiatku som už len čakal, kedy to konečne skončí, a že to bolo dlhé, väčšinou nudné čakanie... Ešte scéna s protestom v uliciach a na balkónoch s "ohňovou šou" bola celkom slušná, ale to bolo asi tak všetko. (30.03.2012)

Nemělo se to jmenovat spíš Špinavci, Socky, případně Nuly? Když zapomenu, že místo obdivu k zneuznaným umělcům jsem pod tlakem štítivého odstupu, který nastoupil hned po úvodní, a jediné zajímavé, písni (jsem tak úzkoprsá, že od muzikálu obvykle očekávám tak dvě, tři špičkové skladby) měla nutkání jít si umýt ruce antibakteriálním mýdlem a očistit kliky, nemohu pominout obsazení, ve kterém jsem ani za svitu baterky nenašla jedinou sympatickou postavu, nemluvě o vyčpělém pseudouměleckém koktejlu, namíchaném ze sociální kritiky a lásky všeho druhu... No a za tu šílenou bučící performanci bych Maureen nechala chcípnout hlady, prosím... (08.11.2013)

Dávám plné hodnocení, protože jsem byla natolik nadšená přenosem tohoto muzikálu, nebo spíš opery, z Broadwaye a natolik ve mě ještě rezonuje, že mě nadchlo i toto zfilmování. Snad mi tady chyběly potlesky po jednotlivých písních, které vyjadřovaly moje pocity. Někteří herci se mi líbili lépe v divadelní verzi, třeba Mimi tam byla více andělsky hříšná než Rosario Dawson a taky pěvecké výkony naživo měly větší sílu. Jinak si ale myslím, že se toto zpracování povedlo. Divadelnost je tady přiznaná a exteriérů moc není. Ale třeba čísla v metru nebo v kostele jsou zrežírované dobře. A Roger na skále v západu slunce mi silně připoměl Johna Bon Joviho. (04.01.2011)