X-Men: Posledný vzdor

POSLEDNÍ VZDOR je rozhodně nejrozmáchlejším dílem celé mutantské trilogie. Navzdory výměně režiséra (Ratner místo Singera) se podařilo natočit výpravnou trikovou zábavu, která umně využívá psychologii rozpracovanou v prvních dvou X-Menech. Děj se točí kolem objevení léku na mutaci (stále častěji se objevující "vykulený" Cameron Bright). Magneto využívá příležitosti a rozšiřuje řady svých stoupenců (Juggernaut, Callisto, Phoenix...) a připravuje se na již tak dlouho zmiňovanou válku. Což dává prostor ke spoustě hračičkování. Ratner přišel dokonce s několika výtečnými novinkami (hodnocení podle stupně vyspělosti mutanta 1-5, Wolverinův vylepšený bojový styl) a úžasnými scénami (Wolverinův výstup k Jean je absolutně prefektní, stejně tak měření sil Xaviera s Phoenix). Ratner ale není Singer a tak psychologii postav trochu odflákl. Dokončil naťuklé věci z dvojky a snažil se otevřít i nějáké nové (Angel, Mystique), ale to jen proto, aby je vzápětí uzavřel. Těžko říct jak by to celé dopadlo, kdyby Brian Singer neutekl k chlapíkovi k červené pláštěnce, ale i tak zůstávají X-MEN: POSLEDNÍ VZDOR prozatím nejlepší blockbusterovu událostí letošního roku. P.S. Famke Janssen mám hodně rád, ale tady jsem z ní měl husí kůži a skoro jsem se jí bál. (17.07.2006)

Ne tak emotivní a takřka dokonalé jako první díl a ne tak comicsové a ucelené jako díl druhý, přesto i přes změnu režiséra adekvátně x-menovské a nezaměnitelné. Wolverine s tváří tradičně nabroušeného Hugha je sázka na jistotu a nelze se divit tomu, že zůstal hlavní postavou. Ostatní za ním tentokrát až překvapivě zaostávají, což zamrzí zejména u tolik upřednostňované Storm, od které se žádného nového překvapení nedočkáme. O to větší škoda je pak nerozvinutí velmi zajímavých postaviček v pozadí v podobě Angela a zejména Kitty. Před Singerovým odchodem se slibovalo velkolepé finále celé mutantí ságy, což se nakonec překvapivě nekoná. Neměl jsem totiž pocit, že bych sledoval poslední díl, spíše snad jeden z finálních. Po prvních pár projekcích jsem hodnocení vlivem mojí lásky ke škole pro nadanou mládež viděl v extrémních výšinách, protože jsem po tříletém natěšeném čekání a následném strachu z výsledku cítil spokojenost s cestou, kterou se Ratner vydal. S odstupem to ale taková sláva není, hlavně kvůli zbytečně slátanému scénáři. Pro díl, kde se skloubí dvě velké zápletky v podobě řádění Phoenix a léku na mutaci, je škoda zahodit takové eso v rukávu jakým je Juggernaut. Jeden ze slavných záporáků ze stránek komiksu mohl být tahákem dalšího dílu, takhle je jen řadovým nevýrazným pěšákem. S odstupem a porovnáním se zbývajícími i budoucími díly je pak potřeba přiznat, že se skutečně jedná o nejslabší dobrodružství Dětí atomu. Naštěstí to pořád znamená jasnou výhru. 70% (04.06.2006)

Ratner výrazně nezklamal a ani nepřekvapil. V jeho podání se inteligentní komiksová adaptace s hutnou psychologickou základnou přetavila v neškodnou rodinou zábavu alá Spider-Man. Jenže stejně tak jako není Ratner Singer, tak má daleko i do Raimiho. Ratner má jediný, zato dost výrazný problém – naprosto neumí pracovat s emocemi. Pokud jde o efektní akci, je Ratner víceméně doma, ale jak jde o charaktery, je nejistý a výsledek je značně rozpačitý. Ratner bohužel nepochopil mnohé postavy, díky čemuž se občas některé charakterově mění prakticky z minuty na minutu a tak třeba po pár stylových větách náhle Wolverine vyšvihne heroický proslov, ovšem takovým způsobem, že se to k němu vůbec nehodí. Podobných „odboček“ je ve filmu až příliš mnoho. Scénář rozhodně měl potenciál a ani Ratner ho nedokázal naprosto zabít. Ale z každé druhé scény čiší průměrnost a některé vyšumí tak, až to zabolí. Nikoli ostudné, ale trestuhodně průměrné zakončení (22.05.2006)

"Podívej, Brette, do X-menů máme potenciál tak na další 3 pokračování. Jenže tohle není Harry Potter a oni nám v tom na plný úvazek všichni prostě už dál hrát nebudou. A bez nich na tom nevyděláme ani zlámanou grešli. Tak potřebujem, abys co nejvíc těch nápadů nacpal do toho jednoho filmu, lidem z toho půjde hlava kolem a zapomenou určitě na všechno ostatní. Hodil by se taky nějakej deus ex machina nejlépe postava, kterou by čekal málokdo, ať to má grády a vypadá na osudové vyvrcholení. Nějakou psychologií se nezdržuj, ať to frčí, jo a ten konec udělej samozřejmě bombastickej! A zbav se klidně koho chceš, už je více-méně nebudeme potřebovat." (24.10.2006)

Kecy jdou stranou a začíná řežba. Pro někoho zklamání, pro mě vůbec. Trošku to ubírá na atmosféře, která se nesla předchozími díly, ale nemůžu si pomoc, mně se prostě ten ohnivý přeliv Jean hrozně líbil, Wolverine byl ještě drsnější než před tím (počáteční scéna s doutníkem prostě nemá chybu) a Magneto ukázal, jak se má správně jezdit na mostě :o) Pro mě jednoznačně nejoblíbenější díl :o) Jediné, co se mi nelíbilo, jak scénárista „vyjebal“ s Mystique :o( Věřím ale, že se vrátí :o) (06.06.2011)