Silent Hill

Po audiovizuální stránce skvělé. Takřka vše se povedlo převést z předlohy, jenže to je paradoxně ten největší zápor, jelikož filmový Silent Hill tak vyznívá pouze jako další díl z herní série kde ovšem nemáme možnost interakce - postupujeme od levelu k levelu až do finále. Jako kdybyste sledovali někoho hrát některý z dílů Silent Hillu a to doslova. Scénář není nejsilnější, ale v rámci snímku funguje a závěr do celkové nálady zapadne nadmíru dobře. Herci jsou také dobře vybraní a i ta holčička se dá přežít. Celkově se ovšem jedná spíše o netradiční zážitek než o skutečně dobrý film. Ovšem když nic jiného, tak Christophe Gans dokázal, že snímky dle her nemusí být zákonitě céčkoidní záležitostí, ale i béčkoidní. (15.11.2007)

Rád vyhledávám nové lokality pro trávení dovolené, ale Silent Hill v tomto směru jednoznačně neuspělo. Počasí nic moc, žádné moře na dohled, obchody bez zboží a ani ti bubáci se svým bububu a huhly huhly nejsou kdovíjakou atrakcí. Nemohu s klidným svědomím napsat, že jsem se tam nudil, protože ty dvě hoďby uběhly celkem svižně, ale mě moc nebaví zamotávání lidí do ostnatého drátu ani upalování čarodějnic a když to srovnám s tím výletem na Kokořín ... (06.10.2013)

Kdy už ti naivní rodiče přestanou s adopcí malých holčiček s podivnou minulostí? :-) Film jsem viděl před mnoha lety v kině a jediné co si pamatoval, bylo, že jde o docela slušný horor, a tak mě přepadla zvědavost, jak na mě zapůsobí opětové zhlédnutí. Pravda, začátek (kulku do hlavy distributora za tu jeho "smrtelně nemocnou dcerku") začíná zatraceně dobře. Tajemno, napětí, atmosféra, přesně v takové míře jak to mám u výborného hororu rád. Jenže, jak zde píšou i někteří další, s každým odkrytím "skutečnosti" tyto prvky slábnou a stejně tak divákovo pohlcení filmem, a to až do té míry, že ho osudy hlavních hrdinů přestanou zajímat, lekačky lekat, bubáci strašit, sirény vyvolávat nepříjemný pocit stísněnosti. Jediné co sílí je potřeba pokropit olovem skupinku náboženských fanatiků a neustále zdrhající holčičce přistřihnout nožič...pardon, křídla. Od návštěvy Temna jsem o snímek úplně ztratil zájem a monolog hlavní hrdinky uprostřed fanatiků jak na divadle mě upřímně rozesmál...co mi smích zarazilo, byl ale úplný konec, jistě, už návštěva manžela v Silent Hillu "to" naznačila, avšak stejně závěr působil jako by byl vystřižený z úplně jiného filmu (hru jsem nehrál, takže žádného vysvětlení se mi nedostalo). Díky vcelku nadupané technické stránce to bude ještě průměr. (14.09.2012)

Sharon je náměsíčná ( to má být ta nemoc na kterou umírá? Nebo mi něco uniklo?) a ve spánku opakovaně vykřikuje: Silent Hill. Její adoptivní matka Rose usoudí, že pokud místo znovu uvidí a rozpomene se, její noční můry zmizí. Do městečka je dostane šum rádia a následný smyk. „Jen temné síly odemykají a zamykají dveře do Silent Hill.“ Když se Rose probere, Sharon je pryč a v podivném místě se s ní ocitá jen policistka Cybil. Počítačovou hru, která byla předlohou neznám. Což se ukázalo (alespoň v mém případě) jako velký nedostatek. Rose bloudila v mlze a já tápala v příběhu. Ovšem znalcům hry a milovníkům žánru můžu popřát jen „Welcome to Silent Hill“. Protože pochmurné městečko vypadá patřičně děsivě, stejně jako náboženská fanatička Christabella. (16.05.2006)

Krutě přestřelená stopáž zbytečně ředí atmosféru snímku na hranice současného hororového standardu, který mohl být, při vystříhání asi dvaceti minut scén (a nejenom těch s pátrajícím Seanem Beanem), jasným králem videoherních adaptací. Christophe Gans má zatraceně vybroušené vizuály a zvláště ty ze samotného Silent Hillu jsou delikatesy, které je možno ochutnávat do nekonečna, stejně tak jako řádně užívat mistrovskou ruchovou i hudební stopu. Oproti tomu absolutně selhává v dramatické stavbě příběhu, který k sobě skládá přespříliš rozvláčnými dialogy, čímž se snímek chvílemi degraduje do béčkových vod. Naštěstí je padající popel, pochodující nemrtví, poplašní siréna a herecký výkon Radhy Mitchell natolik sugestivní a strhující, až je vlastně možno na všechna negativa pozapomenout a s klidem konstatovat: „Messieur Gans, le Pacte des loups, est-il pardonner.“ (23.08.2006)