Zlá krev

Již barevné pokračování rozsáhlé Neffovy rodinné ságy se z vlasteneckých salonů zvolna přenáší mezi proletářskou chudinu a jemně rýsuje rodící se dělnické hnutí. Seriál chronologicky pokračuje rokem 1881, kdy otevření Národního divadla znamenalo svého druhu triumf českého živlu v rakousko-uherské monarchii. Český národ ovšem nejen tím prokázal svou svébytnost, schopnost existence, schopnost rozvíjet nejen tradice národní. Prokázal v té době rovněž schopnost ekonomického soupeření s německou buržoazií. Ruku v ruce s rozvojem ekonomiky kráčel také narůstající sociální problém. Jestliže v první části ságy byl tento problém pouze naznačen, osmdesátá a devadesátá léta vtiskla dělnickému hnutí zcela jasný charakter. Neffovo vyprávění tak přirozeně přechází od obou gründerských rodin Bornů a Nedobylů k širšímu společenskému záběru a vykresluje bouřlivou atmosféru konce devatenáctého století. Do popředí se proto dostává Pecoldův věčně revoltující syn Karel i Bornův syn Míša, jehož vývoj patří v rámci literární předlohy i seriálu k nejzajímavějším. Osmnáctiletá pauza, dělící oba seriály, se podepsala - bohužel - na hereckých představitelích. I přesto se vedle zavedených bardů dokázali se stejnou suverenitou prosadit příslušníci mladé a střední herecké generace (Postránecký, Medvecká, Šafránková, Veškrnová, Vízner, Satoranský, Heřmánek, Marek Brodský). Zvláštní postavení zaujímají dvě postavy: fanatický komisař Kiesel Luďka Munzara a udavač Mrva famózního Jiřího Císlera. A jestliže lze dnes KRVI něco vytknout, tak je to záměrná zkreslenost revolučního hnutí, předkládaného jako jediný možný směr, kterým se česká společnost musí v dalších letech ubírat. Tehdy ještě žádný z tzv. socialistů nemohl předvídat únorové události, které se staly naplněním jejich ideálů. Protože i tak ušlechtilé ideály mají své chyby. O tom se český národ přesvědčoval dlouhých čtyřicet let. A právě o tom by mohla být napsána nová sága. Snad někdy. (17.05.2009)

Dobře to ty komančové natočili. Dobře a pravdivě. Lůza začíná žvanit o "sociálních jistotách", což není nic jiného než způsob, jak se přiživit na letité usilovné práci schopnějších (chudák Nedobyl, jediný kladný - pracovitý - hrdina). Demonstrovat a hulákat o svých nárocích, to by jim šlo, jenom nevím, kde brali tvůrci seriálu přesvědčení, že bychom měli sympatizovat a najít zalíbení zrovna v těchhle vohnoutech, nota bene když dostanou (většinou zaslouženě) po čuni. Jako litovat je? No to asi ne. Anebo to byl umně zašifrovaný manifest proti lidově demokratickému zřízení a soudruhům na byru to jen nějak uniklo. Jenom při pohledu na Postráneckého postavu v kontextu s postupnou instalací moderního socialistického eurostátu trochu mrazí. (30.10.2012)

Pravda, o trochu slabší než vynikající "Sňatky z rozumu", ale pořád je to velmi dobrý seriál. Může se pochlubit skvělými herci a výborným scénářem. Souhlasím s tím, že poslední dva díly mohou působit jako odtržené od všech předešlých, ale zase se díky nim dozvíte o procesu s Omladinou. Pokud jste ze školy už dlouho, asi si toho mnoho nepamatujete. Tvůrci se v mnohém drží historických detailů - Rudolf Mrva byl skutečně hlavním svědkem a byl zavražděn těsně před Vánoci 1893, ale bylo mu jen dvacet let. Takže pan Císler sice svoji roli zvládl výborně, ale historicky jeho věk vůbec neodpovídá skutečnosti. Mezi odsouzenými byl třeba Alois Rašín či Stanislav Kostka Neumann. Nezbývá než litovat, že poslední díl Neffovy pentalogie zůstal nezfilmován... (09.03.2021)

Oproti Sňatkům z rozumu se jedná o mírný kvalitativní krok dolů. To je zapříčiněno mj. i 18letou pauzou. Jiřina Jirásková, která byla v prvním seriálu stará i na starou pannu zde v pětapadesáti hraje novopečenou matku. Ale na druhou stranu je třeba vyslovit tvůrcům dík, že nezměnili starou sestavu a ponechali např. i Míšu (O. Krejča ml.), který se z mladíka stal 40letým gymnazistou. Děj však drží vysokou úroveň, bohužel je vše zatíženo až příliš na sociální otázku a konec vykonstruovaným procesem s Omladinou vyznívá až příliš komunisticky. Stačí vzpomenout zcela poslední větu, kterou vyřkne Václav Postránecký. Hned jsem si vzpomněl na Únor a dobře mi z toho nebylo. (07.06.2009)

František Filip si ve své tvorbě vybírá historické události a ať se to někomu líbí nebo ne, jeho příběhy jsou pravdivé. Že mají sociální námět je samozřejmé. Nebo může mi dát někdo příklad z dějin, že by revoltovali bohači a milionáři ? O co by jim také šlo ? Jedině, že lidé málo nakupuji, že jim klesají zisky a že jim klesá životní standard. Taková byla doba a pokud režisér nechce vyprávět pohádky o červené punčošce, pak musí točit pravdivě, ikdyž to někomu není po chuti. Mě se výkony všech herců velmi líbily, bohužel 80% z nich už je na "pravdě boží". (07.10.2012)