Čierna Dahlia

K některým filmům Briana De Palmy nelze přistupovat jako k filmovým příběhům. Naopak jsou filmovými zážitky experimentujícími s rolí a očekáváním diváka. Dokládá to i jeho poslední film. Vychází z knihy o reálném případu nevyřešené sadistické vraždy, která šokovala a zároveň uchvátila Ameriku konce 40. let. Případ je zde pouze vedlejším motivem v noirovém spletenci vztahů okolo dvou detektivů posedlých jeho vyřešením. Jejich bezmoc a zoufalství umocňuje fakt, že jsou pouze náhodnými aktéry ve fiktivním vyřešení případu. (15.09.2008)

Tohlencto je docela tvrdý oříšek, ten nový De Palma. Když jsem měl pocit, že uběhla asi hodina, přehrávač ukazoval pouhopouhých dvacet minut. Oněch dvacet minut jsem si přitom náramně užíval – příjemná retro detektivka se dvěma charismatickými herci – jasně, nic nového pod sluncem, ale když nečekáte zázraky, což Dahlia skutečně není, jenom si sedíte a užíváte to, co vám servírováno. Ne že by šlo o špatný film, vlastně je v něm málo vyloženě nevydařených věcí. Po formální stránce se jedná o naprostou špičku. Jméno kameramana Vilmose Zsigmonda (!) si zaslouží být napsáno tučně a s vykřičníkem v závorce. Jako u většiny De Palmových filmů se můžete těšit na dlooouhé, nepřerušované záběry. Zinscenování některých scén jistě vyžadovalo pevné nervy a plné nasazení všech zúčastněných, vzorovým příkladem může být první Dwightova návštěva Madeleininých rodičů; přímo jeho očima sledujeme dění na plátně, jsme postupně seznámeni s domácím mazlíčkem (poněkud inertní čokl) i s jednotlivými členy rodiny. Mnohé scény, jakási dlouhá souvětí, buď začínají nebo končí tečkou, čili detailem (detailní záběr na Dwightův vyražený zub jako zakončení dynamického boxerského zápasu). De Palma si podobné záběry skutečně vychutnává. Černá Dahlia je jimi prosycena, vlastně až přesycena. Styl zde vytěsňuje samotnou zápletku. Ta není ani trochu originální (ač tvořena třemi zdánlivě nesouvisející zločiny) a o to víc překvapí její příliš komplikované a zdlouhavé rozplétání, zabírající snad posledních třicet minut. Také jinak jistí a přesvědčiví herci jakoby ke konci ztráceli půdu pod nohama. Jedná se o film chladný, odtažitý a pro diváka, který očekává zábavu v tom obvyklém smyslu slova obtížně akceptovatelný. Obdiv ovšem bezesporu. Obdiv za vysokou profesionalitu provedení, obdiv emocemi zcela netknutý. 80% Zajímavé komentáře: betelgeuse, dzej dzej, agathon, Vitason (30.07.2007)

Nemůžu se ubránit srovnání s jiným postžánrovým Noir filmem - Čínskou čtvrtí. Zatímco Čínská čtvrť ve své době sklízela ovace, Black Dahlia se stala terčem kritiků a do naších luhů a hájí radši ani nebyla producenty uvedena. Jednoznačně ale musím říct, že je to velká chyba!!! Hartnett sice není takový cynický drsňák, jako byl Nicholson, na druhou stranu mu to ani scénář a typ hrdiny nedávají za úkol. Hartnett je holt lamač ženských sdrcí, což řekněme si na rovinu - Nicholson není a nikdy nebyl a do postele s ním tedy mohla vlézt tak maximálně unylá Faye Dunawayová. To Scarlett nebo dokonce tentokrát i Hilary!!!, to už je jiné kafe. V čem má ale Dahlia jasně navrch je atmosféra filmu. De Palmovy se pomocí hědého hávu a klasické noir šablony podařilo zachytit úžasně vystylovanou podívanou, které podle mě třeba i takové Sin city strká do kapsy. Polanského počin sice nebyl špatný, ale v tomto srovnání jednoznačně zaostává. Bohužel nečekaným nežádoucím efektem De Palmovy skvělé atmosferické podívané se stala už mnohokrát zmiňovaná plochost postav, které holt kvalit Čínské čtvrti nedosahují. Na obhajobu Dahlie ale zase musím podotknout, že oproti Čínské čtvrti disponuje mnohem silnějším a pro diváka přitažlivějším námětem. Přeci jen, Hartnett vyšetřující jednu z nejbrutálnějších vražd v dějinách Ameriky zní líp, než Nicholson vyšetřující špinavé praktiky ve vodárně. Suma sumárum, De Palmova Dahlia pro mě z přímého souboje vychází přece jen o něco lépe než starší, seč kritiky ověnčený film Romana Polanského a **** si rozhodně zaslouží. A za co ta pátá? Za kříšení mého oblíbeného žánru v této pro něj tak nepříznivé době. (Já chci další!!!!;) (18.02.2007)

Brian De Palma. Jméno , které se stalo pojmem. Jeho poslední filmy však se svou kvalitou řadí k slabému průměru a jako by autor ztrácel svou vlastní tvář. Black Dahlia je krimi z doby před druhou světovou válkou. Josh Hartnett hraje policistu, bývalého boxera, pro nějž tato minulost je cestou do oddělení vražd k jeho budoucímu příteli Aaronu Eckhartovi a jeho přítelkyni Scarlett Johansson. De Palma rozehrává obtížnou hru, při které je hlavní hrdina postaven před sérii vražd a vyšetřování minulosti pomocí filmových zkoušek a cizích svědectví. Postupem času se prokouše až k závěrečnému prozření, které pravděpodobně odhadnete pokud umíte do 5 počítat. Herci odvádějí své a i Hilary Swank, která není bůh ví jak přitažlivá vypadá v dobovém kostýmu opravdu hezky. Na Joshi Hartnettovi mi nic nevadilo, dokud jsem ho neslyšel mluvit v originále. Jeho hlas je neskutečná hrůza a jestli si někdo myslí, že bude tenhle věčný klučina hrát někdy drsné chlapy a postavy ala Bruce Willis, může si o tom leda nechat zdát. Černá dahlie je pomalý film, který je poctou žánru (pravděpodobně noir? poté tedy nechápu proč nejde o čistokrevný noir) a proto se z něj stává na pohled hezký film, ale obsahově nudné a obyčejné dílo jednoho bývalého mistra. (18.02.2007)

Základní pravidlo vraždy: nic nezůstane pohřbeno na věky...... Z filmu dejchá atmosféra ,,tý doby". A zapadá do ní i S.Johansson se sympaťákem Aaronem. Pátračka po víc věcech najednou s více či méně zajímavými zvraty a díky Palmově kumštu chápu i já všechny ty šílený dějový smyčky. Zajímavá detektivka, kde se toho odehrává dost i ,,pro příště"! (27.02.2007)