Čierna Dahlia

Černá Dahlia není jeden film, ale hned šest filmů v jednom: kriminálka/romance, retro pastiš na klasický Hollywood a filmy-noir, dobová výpovědi o poválečných 40kách v L.A., kde vedle mocných a dekadentních zbohatlických rodinek skomírají děvky, sérioví vrazi a další odpadlíci, dále je to exkurze do světa hvězd vykreslující jejich pomíjivý status, autobiografie autora předlohy, jíž se vypořádával se smrtí zavražděný matky, a konečně stylová podívaná poháněná neskutečně bohatým a rozkošatělým vizuálem jak z Caravaggia, která spojuje mimořádným způsobem povahu barevných a širokoúhlých spektáklů s klaustrofobním světem černobílých noirů, jinak řečeno 2.35:1 s 1.37:1. Spíše než o filmu tak můžeme mluvit o obrovský mapě, kde se každý může vydat, kamkoliv se mu zamane. Pokaždé však narazí na artisticky chladnou, technicistně manipulativní ruku Briana De Palmy, který si zakládá na tom vyprávět příběhy obrazy, což by nás ovšem nemělo vést k tomu, abychom přehlíželi výtečný scénář. ____ Umístění do 40tých let přesně mezi sentimentálně klasický Hollywood a temný film-noir se odráží i v hlavních charakterech, poněvadž horkokrevný Mr. Fire (A. Eckhart) přísluší zjevně do první éry, kdežto zádumčivější Mr. Ice (J. Hartnett) náleží už do tý druhý éry nioru. (-spoilery-) Vztah obou epoch i obou postav trochu připomíná Marxův geniální postřeh o událostech stávajících se dvakrát, jednou jako tragédie, podruhé jako fraška. To, co z pohledu Mr. Fire vypadá jako tragédie, prožívá o něco později i Mr. Ice, ale už jen jako frašku, když si začne s jeho bejvalkou a stává se stejně jako jeho kolega čím dál posedlejším případem. Odsud je také dost zřetelně patrné, komu z těch dvou je souzeno žít déle a být tak už tak začátku současně hlavní postavou. Vztah obou ovšem není nijak jednoznačný či idylický, jelikož Mr.Fire svého parťáka využil, ačkoliv ten žije pořád v domnění, že mu Mr. Fire zachránil život. Mr. Fire tím tak trochu odhaluje iluzivnost klasického Hollywoodu, kde na jednu přeplacenou hvězdu připadá desítky tisíc živořících (nenacházíme totéž například ve fotbale?), a Mr. Ice zase sice spadá do bezútěšný krajiny noiru, ale je to správnej chlap, kterého trápí výčitky viny a otázky bez odpovědí, respektive mrtvoly bez vraha. (28.07.2011)

Spletitý príbeh, ktorý si pýta opakované zhliadnutie a veľmi dobre budovaná atmosféra ťaživého delíria skrz formálne prvky možno brať ako výrazne pozitíva. V starých noirovkách hrali okrem obrazu minimálne rovnako dôležitú úlohu aj dialógy a herci. Tieto aspekty však nanešťasite Black Dahlii ubližujú - hlavne plochosť (nečakaná u ženských postáv Hilary a Scarlet) hereckých kreácií. Výsledok nie je prehra, len určitá pachuť mierneho rozčarovania. (24.09.2006)

Brian De Palma naservíroval čistou noirovku, že si díky tomu zasloužila nominaci na Oscara za kameru. Jenže příběh, který se ve film noiru opakuje už nikoho nepřekvapuje a závěrečná půlhodina se strašně protahuje, že by se střihačsky dala zvládnout lépe. A režisér by díky tomu mohl docílit šokovaného výrazu u diváků. Ze začátku film diváka vtáhne do děje a expozice je skvělá, jenže postavy se dále vyvíjejí či nevyvíjejí zvláštním a matoucím způsobem, že mi to dávalo brouka do hlavy a nemohl jsem se dobře soustředit na zbytek filmu. Jinak noirová klišé fungujou a je to jinap říjemná pocta noirovkám. (23.07.2008)

K některým filmům Briana De Palmy nelze přistupovat jako k filmovým příběhům. Naopak jsou filmovými zážitky experimentujícími s rolí a očekáváním diváka. Dokládá to i jeho poslední film. Vychází z knihy o reálném případu nevyřešené sadistické vraždy, která šokovala a zároveň uchvátila Ameriku konce 40. let. Případ je zde pouze vedlejším motivem v noirovém spletenci vztahů okolo dvou detektivů posedlých jeho vyřešením. Jejich bezmoc a zoufalství umocňuje fakt, že jsou pouze náhodnými aktéry ve fiktivním vyřešení případu. (15.09.2008)

Základní pravidlo vraždy: nic nezůstane pohřbeno na věky...... Z filmu dejchá atmosféra ,,tý doby". A zapadá do ní i S.Johansson se sympaťákem Aaronem. Pátračka po víc věcech najednou s více či méně zajímavými zvraty a díky Palmově kumštu chápu i já všechny ty šílený dějový smyčky. Zajímavá detektivka, kde se toho odehrává dost i ,,pro příště"! (27.02.2007)