Čierna Dahlia

Tak tohle mě dost překvapilo. De Palma natočil vynikající poctu filmům noir, která dokazuje že ještě nepatří do starého železa. Hartnett mi opět dokázal, že je talent, protože zde je opravdu výbornej a opravdu mi sem sednul. Aaron Eckhart taky hrál výborně, akorát ty holky tam neměly moc co hrát, škoda. Prostě vynikající film, kterého sráží jenom trochu pomalejší první polovina. (15.04.2007)

Scénář: Josh Friedman .. Brian De Palma je hodně rozporuplně přijímaný tvůrce - sám se řadím ovšem k jeho příznivcům a tento film rozhodně není (tak) špatný, jak se dá na mnoha místech dočíst. Black Dahlia je takové malé noirové déjà vu, příjemně staromódně natočené (možná než nažloutlé kamerové filtry by slušela černobílá, která se momentálně vrací do módy) a přináší všechny ingredience, jaké má De Palma tak rád - box, famme fatale, baloňáky, všudypřítomné cigarety, déšť, kontrast světla a tmy, střídmé kamerové experimenty a několik propracovaných dlouhých záběrů. To vše, na pozadí úžasné výpravy, vytváří hutnou potemnělou atmosféru. Zpracování tedy nemá vážnějších chyb. Ani rozvleklost příběhu nijak nevadí, vyprávění nikam nespěchá a zauzlování příběhu či spojitosti postav není tak nečitelné. Josh Hartnett se snaží a jeho výkon je přesvědčivý, zamrzí spíše vedlejší postavy bez výraznějších opor (přesto by filmu slušela celková herecká sestava o pár let starší). Ručička vah tedy několikrát mírně zaosciluje k záporné straně, ale není to nic markantního a v červených číslech se celek drží stále pevně. 75%. (09.01.2007)

Jako adaptace Ellroye na přes držku levačkou i pravačkou, ale jako solidní žánrovka ne zase až tak špatné. Nejprve se důkladně představí postavy a až poté, tedy kolem poloviny stopáže, se jen tak mimochodem dostaneme i k hlavní dějové lince. Byla by však chyba zaměňovat zdlouhavost za nudu. A tady má i ta delší úvodní expozice své místo díky gradovanému i vypointovanému ději. (13.01.2007)

K některým filmům Briana De Palmy nelze přistupovat jako k filmovým příběhům. Naopak jsou filmovými zážitky experimentujícími s rolí a očekáváním diváka. Dokládá to i jeho poslední film. Vychází z knihy o reálném případu nevyřešené sadistické vraždy, která šokovala a zároveň uchvátila Ameriku konce 40. let. Případ je zde pouze vedlejším motivem v noirovém spletenci vztahů okolo dvou detektivů posedlých jeho vyřešením. Jejich bezmoc a zoufalství umocňuje fakt, že jsou pouze náhodnými aktéry ve fiktivním vyřešení případu. (15.09.2008)

Na první shlédnutí Dahlia není zrovna super. De Palma zručně navozuje noirovou atmosféru a pokud se nepokouší o své hokus pokusy (pohled z výhledu hrdiny), hezky se na to kouká. Jenže prvních 40 minut, kdy vůbec nejde o vyšetřování, svými kvalitami přebíjí rozkošatělý příběh dvakrát větší silou. Od nalezení mrtvoly jsem se v tom začal slušně motat a veškeré zpětné vysvětlivky a detaily mi ani trochu nepomáhaly. Na konci jsem si musel přiznat, že na podruhé bych si vše již dokázal zařadit, což je pro film ta nejhorší vizitka. Dahlia by měla být schopná vysvětlit své zvraty hned napoprvé, ne nutit k dalšímu podívání. Buď to chtělo delší stopáž nebo vyškrtání několika kotrmelců ve scénáři. De Palma to sice jakžtakž ustál, ale brodil se v tom slušně. (26.03.2007)