Čierna Dahlia

Brian De Palma naservíroval čistou noirovku, že si díky tomu zasloužila nominaci na Oscara za kameru. Jenže příběh, který se ve film noiru opakuje už nikoho nepřekvapuje a závěrečná půlhodina se strašně protahuje, že by se střihačsky dala zvládnout lépe. A režisér by díky tomu mohl docílit šokovaného výrazu u diváků. Ze začátku film diváka vtáhne do děje a expozice je skvělá, jenže postavy se dále vyvíjejí či nevyvíjejí zvláštním a matoucím způsobem, že mi to dávalo brouka do hlavy a nemohl jsem se dobře soustředit na zbytek filmu. Jinak noirová klišé fungujou a je to jinap říjemná pocta noirovkám. (23.07.2008)

Noir detektivní žánr je jako dělaný pro režiséra Briana De Palmu. Pustil se do zfilmování románu Jamese Ellroye, který je sice fikcí, ale vraždou herečky Černá Dahlia se nechal inspirovat, a De Palma dokazuje, že stále umí natočit kvalitní a lehce šokující film. Josh Hartnett a Aaron Eckhart (jeho kontroverzně pojatá postava nedostala potřebný prostor) ztvárnili dvojici detektivů z oddělení vražd, kteří se pouští do vyšetřování brutální vraždy mladé začínající herečky Elizabeth Short známé jako Černá Dahlia (Mia Kirshner), a nejen její smrt, ale i ona sama, jsou obestřeny tajemstvím, a tak na povrch vyplouvají postupně šokující zjištění, že točila lesbické porno a že v tomhle filmu se divák dočká nejednoho šokujícího odhalení nebo zvratu, což úplně změní pohled na postavy, kterým až dosud divák věřil. Hilary Swank ztvárnila tak uhrančivě odpudivou mrchu, že mě z její kreace až mrazí a Hartnett překonal sám sebe a Palma z něj vydoloval herecký výkon, který u něj dlouho nepamatuji. Scarlett Johansson zafungovala spíše na ozdobu a musela být povinně krásná, protože její postava jinak nedokázala divákovi v podstatě co nabídnout. Marc Isham filmu dodal skvělý hudební doprovod. Hodně zajímavá a tak nějak netradiční až přemotivovaná detektivka zasazená do druhé poloviny čtyřicátých let plná brutality, krve a Hartnetta. (16.08.2010)

James Ellroy je klasik a jím dodaná látka snad nemůže ani zklamat, zvlášť pokud režíruje Brian DePalma. Uznávám, že jsem měl chvílemi pocit, že tahle odkazy sršící a mnohým holt vzdávající noirová hříčka by lépe vynikla pod taktovkou Martina Scorseseho. Na druhou stranu, DePalmova osobitá režie (fetiš, násilí, steady-cam) tomu dává trochu jiný šmrnc, možná méně vybroušený, ale zase hravější a zábavnější, který se nebojí jít až na dřeň všech žánrových klišé, aby z nich následně cedil silné chvilky, jako je scéna na schodech či závěrečné rozhřešení. Nejsem znalec noirové školy, ale těch pár snímků, co jsem viděl, mám moc rád. Proto mě DePalmova pocta navýsost potěšila. Už to sice není ten starý provokatér, ale uvědomělý filmař s výrazně čitelným rukopisem stále ano. (25.01.2009)

„I think you'd rather fuck me than kill me. But you don't have the guts to do either.“ Úžasná, kreativní kamera Vilmose Zsigmonda, pohrávající si s úhly, stíny i okrově šedým betonem města andělů, De Palma potvrzující status noblesního autora se smyslem pro stylovost a perfekcionismus výpravy, což se konkrétně u neo-noiru hodí jak ďolíček na bradu A.Eckharta a Mia Kirshner, která si těch pár minut na plátně bezostyšně ukradne pro sebe. Mimochodem, po „promítání“ jejích scén člověka napadne, jaká je škoda, že vše nebylo černobílé (jak zamýšlel na post režiséra původně uvažovaný D.Fincher). Jenže.. Strpěl bych přítomnost Hartnetta, jehož místo detektiva v Hollywoodu je vedle Harrisona Forda ve vymydlených komediích ze současnosti (holt, klobouk a cigára sami o sobě nepřeklenou vzdálenost tisíce mil k Bogartovi), leč scénáristickou neučesanost Ellroyova košatého stromu lze tolerovat jen stěží (posledních dvacet minut zahlcených motivy budiž tomu důkazem). A navíc, každý, ať už noir, nebo neo-noir, musí být skrz na skrz protkán břitvu připomínajícími replikami a dialogy (viz.úvod komentáře), přičemž Černá Jiřina s nimi docela šetří, nebo je hercům, co je pronášejí, zkrátka nevěříte. Možná i proto pak chybí intenzivnější emoční zapojení ze strany pozorovatele.. (09.10.2013)

Ještě že jsem se jen tak z nudy prošel po cestě v obchodu do Eletro Worldu – podívat se jestli není nějaké výhodné dévedéčko za 99-199kč – narazil jsem na Černou Dahlii. Už samotný obal ve mně vyvolal docela velké očekávání, když na něm v levém horním rohu stálo: „od režiséra filmů: Zjizvená Tvář, Neúplatní“. Režie je i v tomto filmu geniální, svěží a velice dobře se na ní dívá, dlouhé táhlé pohledy, umocněné pomalou hudbou a klidnými tóny. Celkový „look“ 40-50.století je dotažen do každičkého detailu a retro atmosféra na 100% funguje - Brian De Palma is back a to v plné síle, neočekával jsem nic moc nadprůměrného, ale dostal jsem vynikající a navíc chytrý film, od kterého jsem se nemohl ani na moment odtrhnout. Josh Hartnett je u mě už doceněný herec a to jsem ho fakt dlouhou dobu neměl v oblibě, časy se mění a po rolích: 30 Dní Dlouhá Noc, Lucky Number Slevin mě zase přesvědčil, že hrát umí i jeho parťák Aaron Eckhart hrál bez problému a jeho ponoření do případu nevypadalo vůbec jako hrané. Pro hlavní dvě herečky nezbylo moc místa, i když byly postavy důležité, byly trochu odsunuty na vedlejší kolej, pravda že Scarlett Johansson ještě více než Hilary Swank. Skvělé páteční překvapení – 9/10* jednu hvězdičku si nechám prozatím do záruky, ještě se mi možná něco v hlavě rozleží a nebo hodnocení změním po druhém zhlédnutí. (26.04.2008)