Čierna Dahlia

Velkopanská expozice dějové překombinovanosti (co taky chtít od noiru), kterou projasňují LAHŮDKOVÉ režijní nápady a kamerové hrátky (návštěva podivné rodinky, boxerské utkání...). Hodně zamrzí prvotní nesrozumitelnost a odsunutí zajímavějších postav do pozadí (Eckhart, Johansson), Hartnett je na plátně příliš a po nějaké době začne být protivný. Z filmu je cítit jistá odtažitost, to ovšem připisuji na vrub určité fajnovosti a "hry" pro zasvěcené - dnes již dekódováno. Kromě výše zmíněných aktiv/pasiv se Dahlia může pochlubit rozhodně nejlepší kompozicí Marka Ishama, k níž nejlépe pasuje přívlastek "výtečná". Na závěr se sluší podotknout, že bývaly dny, kdy pro mne De Palma nebyl zrovna vysněným šálkem čaje, o jeho filmech si vesměs myslel své, ale tohle období je už naštěstí pasé. Díky své zručnosti a jedinečnému humoru ustál mou slepeckou negaci a přiznávám, že mi uštědřil vpravdě mistrovský knockout. Prostě muž, který se směje! (09.08.2008)

Černá Dahlia není jeden film, ale hned šest filmů v jednom: kriminálka/romance, retro pastiš na klasický Hollywood a filmy-noir, dobová výpovědi o poválečných 40kách v L.A., kde vedle mocných a dekadentních zbohatlických rodinek skomírají děvky, sérioví vrazi a další odpadlíci, dále je to exkurze do světa hvězd vykreslující jejich pomíjivý status, autobiografie autora předlohy, jíž se vypořádával se smrtí zavražděný matky, a konečně stylová podívaná poháněná neskutečně bohatým a rozkošatělým vizuálem jak z Caravaggia, která spojuje mimořádným způsobem povahu barevných a širokoúhlých spektáklů s klaustrofobním světem černobílých noirů, jinak řečeno 2.35:1 s 1.37:1. Spíše než o filmu tak můžeme mluvit o obrovský mapě, kde se každý může vydat, kamkoliv se mu zamane. Pokaždé však narazí na artisticky chladnou, technicistně manipulativní ruku Briana De Palmy, který si zakládá na tom vyprávět příběhy obrazy, což by nás ovšem nemělo vést k tomu, abychom přehlíželi výtečný scénář. ____ Umístění do 40tých let přesně mezi sentimentálně klasický Hollywood a temný film-noir se odráží i v hlavních charakterech, poněvadž horkokrevný Mr. Fire (A. Eckhart) přísluší zjevně do první éry, kdežto zádumčivější Mr. Ice (J. Hartnett) náleží už do tý druhý éry nioru. (-spoilery-) Vztah obou epoch i obou postav trochu připomíná Marxův geniální postřeh o událostech stávajících se dvakrát, jednou jako tragédie, podruhé jako fraška. To, co z pohledu Mr. Fire vypadá jako tragédie, prožívá o něco později i Mr. Ice, ale už jen jako frašku, když si začne s jeho bejvalkou a stává se stejně jako jeho kolega čím dál posedlejším případem. Odsud je také dost zřetelně patrné, komu z těch dvou je souzeno žít déle a být tak už tak začátku současně hlavní postavou. Vztah obou ovšem není nijak jednoznačný či idylický, jelikož Mr.Fire svého parťáka využil, ačkoliv ten žije pořád v domnění, že mu Mr. Fire zachránil život. Mr. Fire tím tak trochu odhaluje iluzivnost klasického Hollywoodu, kde na jednu přeplacenou hvězdu připadá desítky tisíc živořících (nenacházíme totéž například ve fotbale?), a Mr. Ice zase sice spadá do bezútěšný krajiny noiru, ale je to správnej chlap, kterého trápí výčitky viny a otázky bez odpovědí, respektive mrtvoly bez vraha. (28.07.2011)

Žánr gangsterek a noir filmů má ve Spojených státech předlouhou tradici a Brian De Palma je zkušený matador filmových studií a s tímto žánrem má bohaté zkušenosti. Na stará kolena si chtěl dokázat, že ještě nepatří do starého železa, a natočil ambiciózní snímek, který sice nemůže konkurovat jeho slavným kouskům, jako byly Neúplatní, Zjizvená tvář nebo Carlitova cesta, ale stále jde o koukatelný film, který potěší zejména žánrové fanoušky. De Palma rozhodně neexperimentoval, sázel na jistotu a o konvenčnosti filmu svědčí i to, že ze dvou femme fatale ta vyzývavě se oblékající, která jako by si právě odskočila z hodinového hotelu, je skutečná mrcha, zatímco ta andělsky vyhlížející je opravdu neviňátko. Tenhle film nepřekvapí, ale i tak se najde pár scén, kde se De Palmův talent uplatní. Po herecké stránce slušné, mužskou část publika pochopitelně potěší zejména obsazení Scarlett Johansson a Hilary Swank. Celkový dojem: 55 %. (13.03.2009)

Za dobovou atmosféru to máte za jedna, pane De Palma, pánům halí ramena baloňáky a tváře stíní krempy, dámy třímají cigarety v proklatě dlouhé špičce mezi křehkými prstíky, černé káry si to šinou po bulvárech a kouř se elegantně vine přítmím za marlowovského monologu hlavního hrdiny. Herecky rovněž víc než slušné, tak kde máme tu černou fenu zakopanou? Nejspíš v zamotaném, kostrbatém a zdlouhavém scénáři, který i ze slibného námětu nikdy nevyřešené vraždy mladé krásky udělal místo drsné noir krimi o odvrácené straně města snů nudnou a zapomenutelnou záležitost, v níž hledat souvislost a smysluplnost má asi stejnou šanci na úspěch jako pátrání po dámských záchodech v gay klubu. Navíc se i castingová agentura krapet sekla, protože Hartnett se svůj image kalifornského sunny boye snaží odvrhnout tím, že se celou dobu tváří tak zdeptaně, až to u chlapa, o kterého střídavě usilují Scarlett a Hilary, působí dost nepatřičně. Tak celkově za tři, pane De Palma, a můžete si sednout. Osobní poznámka do žákovské: fakt miluju, když je ve filmu ukázáno rozřezané a vykuchané tělo v celé své kráse, ale chlapi vyskakují z postele po sexu v nátělníkách a trenkách. A za toho trestuhodně nevyužitého Eckharta bych to viděla na dvě hodiny poškole. (03.07.2011)

James Ellroy je klasik a jím dodaná látka snad nemůže ani zklamat, zvlášť pokud režíruje Brian DePalma. Uznávám, že jsem měl chvílemi pocit, že tahle odkazy sršící a mnohým holt vzdávající noirová hříčka by lépe vynikla pod taktovkou Martina Scorseseho. Na druhou stranu, DePalmova osobitá režie (fetiš, násilí, steady-cam) tomu dává trochu jiný šmrnc, možná méně vybroušený, ale zase hravější a zábavnější, který se nebojí jít až na dřeň všech žánrových klišé, aby z nich následně cedil silné chvilky, jako je scéna na schodech či závěrečné rozhřešení. Nejsem znalec noirové školy, ale těch pár snímků, co jsem viděl, mám moc rád. Proto mě DePalmova pocta navýsost potěšila. Už to sice není ten starý provokatér, ale uvědomělý filmař s výrazně čitelným rukopisem stále ano. (25.01.2009)