Šampióni 3

No tak a mam za sebou všetky tri diely. Ťažko sa mi to hodnoti kedže som to v detstve nevidel až teraz. Moje klasiky boli troška ine. Je to celkom mile, ale mna tam strašne irituje (ako velkeho fanušika a znalca hokeja) tie take nemožne prvy hokeja ako preskočit po strele branu, divoke V a podobne. Ale chapem, je to detska rozpravka. V podstate su si tie diely dost podobne no jednoznačne by som to podla kvality zoradil 1,3,2. V druhej časti vystupovali africky teamy to bolo velmi usmevne, MYslim, že tych 60% si to zasluži. (10.06.2011)

I když to měl být asi návrat k jedničce a nebylo to špatné, ale tak jako kde je sakra emííílo estavéééz? :-) O rajen se sice snaží, ale ne ne :-) Potěšil mě návrat kachního bratra :-D A absolutně jsem nechápal přeměnu toho drsného trenéra na chápajícího kouče ani házení s Banksem sem a tam, ani tolik zatracovanou prohru, když na tabuli bylo 9:9, ani proč potřebovali právníka, když mají všichni smlouvy ani o co se vlastně bojovalo v posledním zápase ... ale čert to vem, hlavně že jsem se bavil (31.05.2012)

Na rozdíl od prvního a druhého dílu tady své tříhvězdičkové hodnocení z roku 2010 ponechám. Výměna trenéra nebyla špatná volba, bylo to určité osvěžení - obraně se předchozí díly přece jen nevěnovaly. Na druhou stranu je ve filmu méně hokeje a životních mouder a naopak více průměrných studentských pranků. U dvojky jsem kvitoval, že série netrápí své diváky nějakými zásadními životními traumaty - mno tak ve trojce k jedné smutné události dojde, na druhou stranu se v tom film naštěstí zbytečně nebabrá a věnuje jí důstojně krátký čas. Finální gól byl vtipně vymyšlený. 🙂 (12.04.2024)

Zdá se zbytečné točit pokračování podobného druhu komedií, ale Lieberman to uhrál s bravůrou a porazil svého předchůdce na body. Indispozice trenéra vrhnou naše hrdiny do osidel skutčně profesioální úrovně hokeje. Tvůrci scénář obohatily řadou vtipných momentů nevztahujících se přímo k ději, ale velmi osvěžujících. V zásadě platí identický rezůltát, co pro první díl. (24.09.2005)

Film mého dětství. Nikdy nezapomenu, jak jsem prožíval závěrečný zápas. Měl jsem pocit, že jsem na stadiónu, a ne že jsem doma. Stejně tak nezapomenu na to, jak jsme ve škole trénovali naše verze „létajícího véčka“. Neočekávejte hvězdné výkony a hluboké myšlenky. Jen se posaďte, zavřete oči a vzpomínejte, jak jste byli malí a hráli zápas (ať už v hokeji, fotbale, či kuličkách) proti klukům, kteří byli vašimi úhlavními nepřáteli a soupeři. (30.10.2008)