Láska v bílém pekle

Má další oblíbená BBC adaptace tentokrát románu Elizabet Gaskell - North and South. Krásně vystavěný příběh a atmosféra. Vynikající herci!! Není velkým překvapením, že se mi opět hrozně líbil Richard, který je pro svou postavu Johna Thortona fanynkami zbožňován a já jsem ostatně jednou z nich, takže Richard byl úžasný!! :) Stejně skvělá byla i Daniela Denby-Ashe. Komplikovaný příběh lásky nakonec došel krásného konce, který je mou nejoblíbenější scénou. Musím také vyzdvihnout překrásný soundtrack, který moc ráda poslouchám. http://www.youtube.com/watch?v=mn7cQZ0FO7A http://www.youtube.com/watch?v=kcVIV8plzWk&feature=related (spoiler) (14.01.2012)

Nemylte se, i přes téma kapitalismu jde tahle minisérie pevně ve stopách Pýchy a předsudku a Jany Eyrové. I tady k sobě ústřední pár od začátku cítí silnou vazbu, ale zároveň jsou tak trochu sociálně retardovaní a jejich zázemí je naopak rozděluje. Ačkoliv je hlavní hrdinka zahraná dobře (a přesně), je to Richard Armitage, kdo si krade scény pro sebe. Za ten soustředěný výkon, výmluvné pohledy na Margaret a seveřanský přízvuk v kombinaci se sametovým hlasem si zasloužil každou libru. (13.02.2018)

Z Richarda Armitage do mdlob sice nepadám, ale i tak se mi tahle minisérie moc líbí. Vím, že v dnešní době se o každém druhém filmu nebo seriálu píše, že má působivou atmosféru, ale North & South ji skutečně má. Ponuré prostředí průmyslového Miltonu, z jehož ulic je cítit všudypřítomná špína, chlad a vlhko, chudinské čtvrti, bavlnou ‚zasněžené‘ továrny, to všechno v kombinaci s odpovídající hudbou funguje na výbornou. Elizabeth Gaskell postavy ve svých románech velmi ráda zabíjela a i tady se dobrá polovina z nich nedožije závěrečných titulků, ale narozdíl třeba od takového Cranfordu, který se zprvu tvářil jako nevinná venkovská idylka a kde všechna ta úmrtí působila trochu násilně, to tady jaksi zapadá do celkového vyznění příběhu. Hlavním tahounem seriálu je bezpochyby romantická linka, ale zápletka se stávkujícími dělníky není o nic méně zajímavá a rozhodně neplní jenom funkci vaty. Trochu mi ovšem vadilo, jak utopisticky je tady vyřešen konflikt dělníci versus továrníci. Že by se majitel továrny snížil k tomu, aby zasedl k jednomu stolu se svými zaměstnanci, tomu myslím nevěří ani ti největší romantici. Jinak ale velmi povedené, tedy až na ten konec. Ráda bych věděla, která slušně vychovaná, neprovdaná dívka by se v tehdejší době líbala s mužem na tak rušném a veřejném místě jako je nádraží. (09.09.2013)

Originalitu v kostýmní romantice je netřeba hledat. Tady se hraje spíš na to, jakým stylem se látka podá než, kdo napíše příběh s překvapivějšími zvraty. Nicméně, když už jsme u toho, mně to připadá jako mix Pýchy a Předsudku a Panství Downton (fanoušci poznají, že si zde zahrál i jeden stejný herec.) Dramatický oblouk ústřední romance se skutečně vyvíjí jako u Jane Austenové s tím rozdílem, že se tu postavy mohou projevovat poněkud živelněji. (Tzn. rozčilování povoleno, ale polibek pochopitelně až na závěr.) Dále tu ale máme i sociální drama, které nám připomene, že manuálně pracovat v 19. století nebyla žádná slast, a že je lepší si normálně promluvit než si snižovat IQ vyřváváním v davu. (A že za kouření na pracovišti schytáte nejen vyhazov, ale i jednu do zubů.:)) Každopádně se toho tu neděje málo a čtyři hodiny uběhnou jako voda. Každý díl navíc obstojí dobře sám o sobě, přičemž především druhý a třetí výrazně gradují. Herecké obsazení je bezchybné a vévodí mu samozřejmě Richard, který hraje stejně dobře jako vypadá. (Což se o hlavní hrdince po vzhledové stránce tvrdit nedá, ale to je mi upřímně jedno.) Popisek k seriálu mě původně pobavil, ale nyní naprosto chápu, že kvůli němu zrušili tu diskuzi :) (19.01.2014)

Synové a dcery Jakuba bavlnáře. Romantický příběh rozpolcený mezi snahou poukázat na sociální neduhy průmyslové společnosti ilustrované neutěšenými poměry v anglických přádelnách a „austenovsky“ vystavěným vznikajícím vztahem duševně vyzrálé dívky s inteligentním, byť navenek velmi chladně a humpolácky působícím chlápkem (uvozovky jsem použil proto, že kromě výše uvedených charakteristik tam zase tolik podobnosti není). Předlohu jsem nečetl, takže nemohu soudit objektivněji, leč tipnul bych si, že byla použita velmi doslovně: nemalá část dialogů působí tak neživotně, že snad musely být z papíru přeneseny slovo od slova. Bohužel také, byť v době vzniku předlohy jistě velmi nekonvenční a takřka revoluční, pojetí mezitřídních vztahů dnes působí až příliš školometsky a vypočítavě. To už mě víc zaujaly rozpory mezi vnímáním Jihu a Severu z pohledu vyšších kruhů střední třídy (edit: tak mě napadá, že odtud původní název – takže opět díky, distributore, jako vždy jsi to skvěle vystihl!). Výpravou sice tradičně anglicky povedený příběh o přadlácích a zamilovaném párečku, v němž jsem ale (hlavně zpočátku) jen silou hledal jakékoli sympatie k hlavním hrdinům, s papírem šustícími dialogy... ále, prostě se mi to ze začátku nelíbilo vůbec, pak jsem si zvykl, a nakonec to docela šlo. Trojka. (24.10.2011)