Psia duša

Pustiť sa do filmu, kde psí život komentuje zo svojho pohľadu samotný pes, chce odo mňa veľkú odvahu. Napriek tomu musím priznať, že sa mi tento príbeh páčil a jeho spracovanie bolo na slušnej úrovni. Teda, pokiaľ neprišla polovica filmu, kde sa dej zastavil a začal odznova s iným psom... Dramaturgická blamáž bola na svete, všetko sa totiž podriadilo podivne nastavenej myšlienke reinkarnácii ďalších psov v príbehu. Záver síce vracia film k "prvej" poviedke, je však ušitý veľmi horúcou ihlou. Pritom vôbec nejde o zlý snímok, Lasse Hallström je síce dojič sĺz ale prácu s emóciami zvláda dokonale, hlavne že neprekračuje únosnú mieru. Mnoho ľudí však bude hodnotiť film nie ako film ale ako svoju oddanosť k psíkom, čo hodnotenie skresľuje. (01.08.2018)

Nebýt místní sorty učebnicových pokrytců, tak bych se o existenci tohoto filmu nikdy nedozvěděl. Takže ano, rčení, že i negativní reklama je reklama, stále funguje naprosto spolehlivě. Abych vás uvedl do situace; na netu se zjevilo video z natáčení, ve kterém chovatel nutí psa do vody, přestože čokl na to zrovna nemá vůbec náladu, a když se tam konečně odhodlá, tak si zlehka lokne chlorovaného patoku. To byla samozřejmě neopakovatelná příležitost pro všechny přecitlivělé chovatele rybiček, kteří začali film bojkotovat tím, že rozbalili tu roletku vpravo nahoře a zabijácky mu nasolili odpad. Někdo také musel vydatně nachcat do diskuze, protože tam zničehonic vyrašili nagelovaní teplouši s kabelkami a upnutými trikoty s véčkovým výstřihem po kotníky a začali pohoršeně mustrovat na všechny strany, protože oni svoje čivavy šukají vždycky něžně a nemohou se dívat na to, jak někdo nutí nebohého psíka jít do vody! Tfuj tfuj tfuj! Ano, jsou to moc pěkná gesta, gratuluji. Zlí tvůrci jsou za své ošklivé zvířecí martyrium potrestáni a vy jste se ukázali jako stateční hrdinové s ledvinou na pravém místě. Ještě si nezapomeňte na facebooku pietně nahodit psí filtr na ty vaše duté hlavy, abyste své spravedlivé rozhořčení šířili napříč světem. Ony totiž ostatní filmy se zvířaty jsou vždy natáčeny s přihlédnutím na maximální pohodlí všech zvířecích protagonistů, a když se vořech k něčemu nemá, tak se s ním normálně v klidu domluví. „Podívej, Azore, mohl bys tady podlézt vrata, pak vyběhnout na houpačku, skočit z ní dvojitý salto na pískoviště a nakonec před tamtou kamerou zatančit salsu? Jestli se ti teďkom nechce, tak na to peč a v klidu si dej misku Pedigree, uděláme to zítra.“ Samozřejmě to neznamená, že já jsem si u toho videa samou radostí vyhonil, jen si spíš dokážu představit, jak asi musí být natáčení se psy náročné. Navíc nepodléhám lacinému instantnímu soucitu, kdy někde naklikám odpady, psí filtry a duhové profilovky a myslím si, jaký jsem kádr. Jestli chcete tak vehementně bojovat proti týrání papoušků, tak raději přispějte nějakému fondu na ochranu zvířat a přestaňte ze sebe laskavě dělat na internetech kretény, protože moc dobře vím, že jakmile se při natáčení jakéhokoliv jiného filmu zabije nějaký kaskadér, tak si jen flegmaticky přehodíte mastnou patku zleva doprava a licoměrně zahlásíte: „pffff, neměl tam lozit, čurák“. Mě Psí posrání nebavilo, protože je to veskrze průměrná nudná rodinná trapárna, ale kvůli těm prskajícím bukvám jsem ho tuze rád podpořil zakoupením lupenu. Oceňuji, že zdejší admini tentokrát nelenili a ten žluklý projev malosti a pokrytectví promazali. (28.01.2017)

Lasse Hallström je na emoce bourák. Dokáže je vyždímat i z příběhu, který námětem jde proti smýšlení celého křesťanského světa. Psí duši tu nepošle do psího nebe, ale pořád jí vrací zpátky na zem, aby se tu vtělila do těla dalšího psa a dle filmového poslání hledala svého osudového páníčka. Kdyby si to alespoň nepamatoval, ale on si pamatuje každý předešlý život. No, co Vám budu povídat, po příběhové stránce je tenhle kousek hodně slušnej galamatyáš, ale na druhou stranu, jak jsem řekl, režisér ovládne situaci a dá najevo, že u filmů se psy dokáže rozbrečet i tučňáky, takže mu to nakonec stejně sežerete, protože takovou emotivní vypalovačku se zvířaty Vám v dnešní době málo kdo nabídne. (18.12.2017)

Krásně promyšlený doják a adept na jeden z nejlepších rodinných filmů tohoto desetiletí. On je totiž film o psovi/psech (či jiných zvířátkách) často mnohem dojemnější a zajímavější, než spousta snímků s fakt silným příběhem o homo sapiens sapiens. No abych to shrnul.. pár hlušších míst, které se ovšem v celkovém součtu úplně ztratí. (21.03.2018)

Ano, byla to nehorázná citová vydíračka. Na ždímání divákových pocitů prakticky stavěl celý film. O kvalitní filmařině se zas tolik mluvit nedá. Neříkám, že to citové vydírání na mě nefungovalo. Ano, fungovalo, ale jen do jisté míry. Protože k závěru z toho začal být nekonečný, až skoro sci-fi snímek. ---spoiler--- Závěr, v podobě nekonečných vedlejších příběhů psích postav mi přišel hodně přes čáru. Bez toho by se celý film jistojistě obešel. Je krásné, že nám tvůrci chtěli ukázat reinkarnaci psů, ale tohle fakt né, pánové!---konec spoileru--- ___ (Cinestar, Hradec Králové) (23.04.2017)