Psia duša

„Pripravený!“ Ak je Hačikó váš milovaný film a vyhľadávate snímky o psoch, nemali by ste si túto pozrieť, pretože hlavný psí hrdina v nej zomrie niekoľkokrát, čo je pre fanúšikov psích filmov skutočne príšerná trauma, pretože obvykle sa dva týždne spamätávajú z filmu, v ktorom pes zomrie „len“ raz. Psia duša je pre fanúšikov psích filmov povinná záležitosť. V strede pôsobí skratkovito, uponáhľane, WTF (sorry, ale vážne si nemyslím, že ak polícia hľadá unesené dievča, dá psovi privoňať k jej oblečeniu a potom ho VOZÍ V AUTE po celom meste, pes má hlavu vystrčenú z okna a ŇUCHÁ!!!) a zrejme sa dosť strihalo (niečo mi hovorí, že von išiel minimálne ešte jeden pes, ale môžem sa mýliť). No silný úvod a akceptovateľný stred vytvoria sľubnú pôdu pre dojemný koniec. Mozaikový scenár umožňuje tvorcom v jednom filme divákovi ponúknuť nielen smútok a plač, ale i radosť, hravosť, vtip, šarm a zábavu. Len mi nie je jasné, prečo starý Ethan skúsil na túlavého psa práve ten fígeľ so skokom po chrbte. Ale OK, nechám to tak. Knižka má tiež svoje chyby, ale ako film, i ona je ako celok pôvabná a pre psíčkarov povinná jazda. Sú v nej veci, ktoré by ste vo filme hľadali zbytočne a naopak, vo filme sú veci, ktoré by ste zbytočne hľadali v knihe. V knihe je napr. drastický koniec, ktorý sa vo filme vôbec nevyskytuje. (21.06.2017)

Setsakra naivní námět, přetavený do neurážejícího rodinného nadprůměru, který místy dokáže vyvolat nějaké emoce, ale občas i bohužel tápe na místě v jedné z těch několika příběhových linek. Jako pejskař si žádnou takovouhle příležitost ujít nenechám, jelikož těch psích filmů tolik zase není, ovšem na druhou stranu už jsem viděl i zajímavější kousky. A to se Dennis Quaid vážně snažil a PRko mě taky neodradilo...8/10 (23.04.2017)

Dnes jedu na psí vlně. Po debatě s kulykem o kožených pytlech, psech, psím žrádle a tak celkově o gastronomii, jsem se vrhla na tenhle roztomiloušký psí film o psech. Resp. je o duši psa, která se několikrát reinkarnovala. Chudák duše. Prožila si toho hodně. Tenhle příběh dojme hlavně ty, kteří někdy měli a milovali svého psího společníka a který jim jednou odešel do psího nebe. Jsem zvědavá, jak se narodím já v příštím životě. Jsem zvědavá, jestli se třeba nevyděsím pohledem na svého pindíka! (22.12.2017)

Výkřiky o tom jak Lasse zase zabral šponu a dal vzniknout parádnímu filmovému kousku bych doporučil zase umlčet. Ono to totiž zrovna moc slavné není a nebýt hrozného Dear John, bylo by Psí Poslání u mě považováno za nejslabší podívanou tohoto režiséra. Svůj vysoký podíl na tom má příběh, kdy nám rejža vnutí ne jedno psí skonání, ale hned 3. Film je rozčleněn do dvou příběhů a 2 kraťasů, které působí spíše nevhodně, protože se nacházejí zhruba uprostřed a notně narušují vyprávění hlavního příběhu. Z herecké sestavy je na tom suveréně nejlíp retrívr, zbytek hraje ořežtužku a například z hereckého výkonu Ethanova tatínka, který se snaží hrát alkoholika, se dělá člověku poměrně zle. Shrnul bych to celé zhruba tím, že zdejší procenta zcela určitě nesedí a objektivně se film pohybuje někde na úrovni 55% (11.09.2017)

Môj najobľúbenejší film so zvieratami v hlavnej úlohe. Hravý, milý, vtipný, roztomilý, hrejivý, oslnivý, pekný, dojemný a bez zbytočného pátosu, s určitou dávkou predvídateľnosti, ktorá však vôbec nevadí, ba naopak ešte viac zmocňuje celkové pocity z filmu. Uvedomil som si taktiež, že sa k filmu strašne rád vraciam a zakaždým si ho dokážem užiť naplno, akoby som ho videl zase prvýkrát. A zakaždým plačem dojatím. Čo asi svedčí o tom, ako veľmi dôležitý pre mňa je. Ani neviem, čo ešte tak dlho rozpisujem, je to prosto a jednoducho krásny film. (12.11.2021)