Nadja

Marek Dobeš svoji recenzi v Ikarii před lety trefně nazval NUDJA. Nadju produkoval David Lynch a je to na filmu znát. Pěkné černobílé coolové obrázky podbarvené výbornou psychedelickou hudbou, ale chybí tomu to nepopsatelné "něco", kvůli čemu na Lynchovy filmy nechápavě zíráme s otevřenou pusou. Proto jsem u Nadjy většinou pouze nechápavě zíval s otevřenou pusou. (11.08.2007)

film má několik chybek.. některé chvíle až hodně experimentálně a výsledně špatně natočené.. a některé zas naopak dobře napsané.. to samé muzika někdy naprosto perfektně použitá hudba portishead a pak sem si klepal na čelo když tam dali jinou od nich.. má to hodně nadprůměrných a hodně naopak nepochopitelných chvil.. celkově to tedy padá do takové průměrné šedi.. (nechápu co všichni trcají s tím lynchem, zahrál si tam miniroličku a sehnal prachy aby se film natočil ale všechno ostatní bych směřoval na hlavu režiséra, který si s davidem očividně porozuměl) BTW hned první věta(a pak spousta dalších) pošimrá milovníky Lvmen (07.01.2012)

Pro mne naprosto kultovní záležitost. V ostravském minikině jsem měl to štěstí, že jsem si hutnou a pomalou atmosféru tohoto filmu užil pěkně na plátně...a se mnou asi tak 3 další lidé v sále :)). Bylo to v době, kdy jsem hltal filmový klub, Lynche, Cronnenberga a další šílence, jejichž filmy se k nám dostávaly velmi zřídka - a internet ještě neumožňoval nekonečné stahování věcí, jež u nás nejsou v distribuci. Dokonalá vyprázdněnost lidí, města, doby...to je to, co na tomto filmu miluji...a forma - vše je dokonale hrubé, neurčité, rozmazané...stejně jako nitra hlavních hrdinů. Tento "upírský" snímek je jako těžké víno...užíváte si jej pomalu, noříte se do něj a až při prázdné láhvi zjistíte, že to, co zpočátku vypadalo nestravitelně, vás naprosto uhranulo. (22.02.2010)

Může být nějaká představa ještě víc vzrušující a sexy než je skloubení pojmů "David Lynch" a "vampýrismus"? Lépe tenhle snímek snad ani nelze popsat. Postmoderní snová záležitost ze současného světa, v němž se pohybuje upíří rodina s výstřední upírkou Nadjou (dokonalá kráska rumunského původu Elina Löwensohn) a taky roztržitý van Helsing (kdo jiný než Peter Fonda, mimochodem díky takto zvolené roli a postavě mi tenhle film nevím proč nějakým způsobem částečně odkazoval a připomínal Wendersův opus Nebe nad Berlínem), jeho synovec s jeho manželkou Lucy a další. Film není zase tak surreálný jako díla mistra Lynche (však jej také nerežíroval, pouze produkoval), má mnohem víc narativní strukturu, což ale vůbec není na škodu. Nosným prvkem je černobílá dokonalá vizuální stránka (spolu s výborně zvolenou hudbou, Portishead sednou), která převádí temné reálie ve filmu znázorněného světa do mimořádně přitažlivé roviny a je úžasně zvrhlým umocněním celého dekadentního vyznění. Ano, svět ukázaný v tohle filmu je mimořádně temné, vyprázdněné, tiché a depresivní místo, které je ale tak přitažlivé a vzrušující, že mu žádný správně dekadentně založený divák neodolá. Spojení s temnotou zde vyvolává pocit hlubokého uspokojení a vnitřního klidu. Takže u mne jednoznačně plný počet. Jedná se ovšem o vysoce niternou a pocitovou záležitost, takže hodnocení můžou být ledajaká, záleží na rozpoložení a nátuře každého diváka. Jinak se divím, že tenhle snímek nemá mnohem kultovnější status, protože předpoklady pro to má víc než dokonalé. 10/10 (28.03.2011)

S těmito Lynchovskými úlety to mám složité - záleží na rozpoložení, s jakým k filmu usedám. U Nadji bohužel očividně nebylo příznivé. Chápu, co se na tom někomu může líbit, mně to dneska vyloženě nesedlo. Scházel mi tu ten nepopsatelný element, kvůli kterému miluju díla, která David sám režíroval, od Mazací hlavy po Mulholland Drive. Přišlo mi to, jako kdyby se Michael Almereyda snažil čarovat bez znalosti kouzelnických zaříkadel. (21.05.2010)