Grand Prix

Automobilové závody mě vůbec nezajímají, ostatně jako jakýkoli jiný sport. Ačkoli má ve všech závodících scénách režisér Frankenheimer skvělé nápady (rozdělená obrazovka, vzpomínání závodníků při posledním závodů na chvíle s osudovými ženami), tak asi jako jediná závodní scéna  mě tady do očekávaného transu dostala ta, která byla zpracována originálně snově a Montand si při výkonu představoval svou milou novinářku. Naštěstí má tento film, co nabídnout i když zrovna nevrčí motory a nebojí se pokládat si i  otázky, jestli má takové závodění vůbec smysl a ukázat i jejich odvrácenou stranu. Bavily mě osobní linky trojice závodníků, kdy jednomu do života vstoupila možná nová naděje a další se snaží vrátit se na vrchol (jeden po vyhazovu a neúspěšném pokusu o reportování, druhý po úrazu.) Ostatně, i ty trochu nepochopitelné vztahové propletence nebyly vůbec špatné, bavilo mě je sledovat. Je zde obsažena i určitá psychologie, která se tady skýtala třeba  v pochybovačných otázkách, především ze strany Montandovy postavy, kterého trápí způsob jeho života, který ale nemůže a ani nechce měnit. Samostatným pokladem je zde původní krásně dochovaný  ČST dabing, který nebyl do roku 2019 vůbec nikdy (!) odvysílány. Mé oblíbené spojení Munzar-Montand se zde kona historicky vůbec poprvé a Štepánek, Štepnička nebo Eva Trejtnarová z Muže z Acapulca (!) nezůstávají pozadu. Zkrátka, ačkoli mě neberé téma, tak to byl pěkný film s poctivou šedesátkovou filmařinou a krásným dabingem navrch. (12.08.2023)

„Život kolem kol nám sviští, možná už v zatáčce příští...?“ V otáčkách řvou a kolem letí, životní osudy, benzínem provoněné. John „Winner“ Frankenheimer. Mistr řezání filmových zatáček, příběhové akcelerace i nebezpečné jízdy v dešti... slz. Poháněn láskou k motosportu a perfekcionismem natočil úžasný adrenalinový film o (ne)smrtelnosti slávy a odvěké lidské touze po vzrušení z blízkosti smrti. Sportovní drama jak klínový (!) řemen, z časů, kdy chlapi se identifikovali jako chlapi a ženy je za to milovaly, z převodovek stříkal olej, z kokpitů F1 testosteron a z tribun divácké emoce. WINNERS WINDOW: [][] Co se asi chlapům honí hlavou, noc před závodem? Ɵ Je lepší své ženě dávat plané sliby nebo žádné? Ɵ Je horší ohluchnout z řevu motorů nebo se zcvoknout z ticha nemocničního pokoje? Ɵ A co bych radši? Zrakvit se při závodech nebo zrezivět v bezpečí manželčiny garáže? [][] Odpovědět... si musí každý sám. Já mám jasno, řadím pětihvězdu a šlapu plyn až k podlaze. (10.08.2023)

Tuto filmovou Grand Prix jsem poprvé sledoval před pár lety společně s tátou, díky kterému jsem měl sledování doplněné o výklad s porovnáním závodních tratí a bezpečnostních opatrení tenkrát a dnes i dalších zajímavostí kolem Formuly 1. Táta je totiž letitým fanouškem F1, takže jsem ho přesvědčil na společnou projekci, přestože podobně starým filmům neholduje. Já zase příliš neholduji auto-moto závodům, jejich sledování mě obvykle nenaplňuje a mohly by mi být stokrát ukradeny, jenže tohle je film vrcholních tvůrčích sil Johna Frankenheimera. Jeho režisérské umění v oblasti na svou dobu novátorsky pojatých akčních scén, nápadité střihové skladby včetně vícezáběrových montáží i práci s vizuálem a zvukem nemůže tady nechat snad žádného filmového fanouška úplně chladným. Ve filmu sledujeme dlouhé sekvence z celkem snad šesti závodů, ale každý je natočen a sestříhán úplně jiným způsobem a dokáže svým pojetím strhnout, v případě druhého závodění ještě ke všemu „Frankie“ proměnil scény závodění za doprovodu Jarrého hudby a romantického snění Montanda o krásné Evě Marie Sant v jedinečný audiovizuální balet formulí na trati! Na poli tří hodin rozpracoval pan režisér vlastní osobitý koncept akčního sportovního dramatu, jaký pak zopakoval v mírně skromnějším provedení i v The Gypsy Moths nebo Jezdcích – totižto jeho opakovanou specialistou se staly strhující příběhy, v jejichž nitru zdaleka nejde jenom o akci. Přestože ta připraví svým autentickým pojetím divákovi samostatný adrenalínový zážitek, zároveň v rámci celku tvoří plynulou součást dramatu, jež se výrazně soustředí i na psychologii postav se všemi vnitřní pocity a vzájemnými vztahy, kdy film nechá odeznít i nejeden silný lidský příběh. Dnes jsem viděl Grand Prix podruhé a znovu šlo o nezapomenutelný filmový zážitek, po němž tuším, že většina dalších tematicky spřízněných snímků pro mě zůstane ve stínu Frankenheimerova opusu. [100%] (05.08.2023)

Ojedinělost projektu by si určitě další hvězdu zasloužila, ale ve výsledku je Grand Prix bohužel prakticky nemísitelná směs geniálně natočených závodů a plytkého romantična. Jakožto bývalý F1 fanoušek jsem byl scénami z okruhů nadšen i přesto, že jakýkoli soudobý F1 záznam nabízí totéž. Skutečně velice precizně sestříhaný a ozvučený materiál a stylové kolize dělají z úvodní Grand Prix Monako (i posléze Spa a Monza) skutečnou lahůdku. Frankenheimer kouzlí i s dělením obrazu na dva i tři paralelní děje, potažmo megalomanským rozdělením až na 32 snímků. Výplň je adekvátně romantická, ale na tři hodiny to dvakrát nestačí. 3,5*. (Z herců mě překvapil podmanivý Brian Bedford, jenž tu nemá ani svůj profil...) (27.06.2012)

Tento film som chcel vidiet len koli tomu, ze v nom hra Toshiro Mifune. Z tohto hladiska vsak film nema skoro ziadnu hodnotu, pretoze Mifune mal skutocne len malicko priestoru na to aby predviedol svoje umenie. Avsak objavil som zrejme najlepsi zavodny film vsetkych cias! Nejde o pribeh, ten je skor standartny a poctivo vyplnuje miesto medzi zavodmi. Avsak tie ZAVODY! Nieco tak surove, gulervuce a nebezpecne vyzerajuce som skutocne este nevydel! Prejazd klopenymi zatackami mi doslova nahanal strach. A hucanie motorov, dym zo zhorenych pneumatik a ten pocit rychlosti! A kamera a celkovo vizual, to je skutocne nieco. Nehladiac na skor priemernu dejovu stranku je tento kusok skutocne povinnostou nie len pre milovnikov silnych motorov. (8.5/10) (04.07.2007)