Grand Prix

"Když má člověk dělat něco nebezpečného, nesmí mít schopnost si něco představovat..." Asi bych nemohl být závodníkem Formule 1, protože bych si tu blízkost smrti, s níž byl žel člověk na konci tohoto filmu konfrontován, uvědomoval každým coulem. Dokonce jsem i z několika náznaků odhalil, kdo bude tou obětí této jinak fascinující podívané. A když říkám "fascinující", tak tím mám na mysli zejména dokonalou Frankenheimerovu filmařinu. Na začátku jsem měl trošku pochybnost, že vydržím s takovým zaujetím sledovat tak dlouhý film o nějakých "závodech autíček". Díky nápadité režii, kdy jediný ze závodů nebyl natočen stejný, jsem se však pokaždé těšil na to, s čím  Frankenheimer přijde v dalších závodních scénách. Zajímavé bylo i sledovat ty doprovodné děje ze zákulisí sportu a partnerských životů jednotlivých závodníků. Vynikající byly zejména dialogy s Ivesem Montandem (se skvělým dabingem Luďka Munzara). (20.08.2023)

Klenot světové kinematografie a nejlepší závodní film všech dob, který vydláždil cestu pro budoucí nástupce žánru. Definoval a představil divákům neuvěřitelně úzkou a pravdivou hranici mezi slávou a tragédií, a zároveň zakomponoval do arkádového příběhu vztahovou linku. Přesně v takové podobě se i takřka po 60 letech tento žánr dále v nezměněné podobě natáčí. Ke špičkovému scénáři Roberta Alana Aurthura se zde navíc přidává i geniální kamera Lionela Lindona - split screeny, záběry z přidělané kamery na monopostu formule, prolínání obrazů přes sebe a výjimečná hudba Maurice Jarreho. Silnou inspiraci z Grand Prix lze z poslední doby spatřovat v Mannově Ferrari či Kammertonsovu Schumacherovi. Kvalitu snímku podtrhují i vynikající herecké výkony tria Brian Bedford v roli Stoddarda (ten, co vypadá jako Robert Downey Jr.) - James Garner v roli Peta - Yves Montand v roli Sartiho. Geniální dílo a atak na osobní žebříček TOP10 všech dob. 💯 (04.06.2024) (08.06.2024)

Ačkoliv nejsem žádným velkým fanouškem automobilových závodů, tak jako kluk jsem s tátou chodíval na závody na Masarykův okruh, zažil jsem ještě i ten starý, kde se motorky a auta proháněla  de facto po normální silnici mezi domy, tedy něco jako Velká cena Monaka, kterou Frankenheimerův opus začíná.   Filmově je  Grand Prix zejména opulentní oslavou závodů F1 s naprosto nadčasovou vizuální stránkou, kde máte občas pocit, že s těmi závodníky jste přímo na dráze.. Na velkém plátně by vyniklo jistě mnohem víc. S karamboly, kterých na diváka číhá víc než dost si pak  tvůrci asi vyhráli nejvíc a jejich působivost zkrátka bere dech. Čili už jen po formální stránce jde o výjimečné dílo, to by mi ovšem u podobného tématu k absolutoriu nestačilo a tak jsem uvítal zejména výborně poskládaný příběh čtyř hlavních protagonistů, špičkových jezdců, kteří ač každý jiného naturelu, se po nastoupení do kokpitu stávali jednou a touž osobou, která před sebou vidí jen závodní dráhu a  vyhlíží jen cílový praporek.   Do jejich života mimo dráhu pak vstupují ženy  a právě ta vztahová linie s nimi či jen trochu jiná závodní dráha mne tu bavila snad ještě  i o trochu víc než všechno to okouzlení rychlostí plné adrenalinu ( a testosteronu). Ať už to byla velmi přitažlivá novinářka Louise, "netančím, nekouřím, nepiju"  Lisa, lehce labilní  a krásná manželka  Pat, tak ale i chladná Stoddardova matka či vypočítavá Sartiho manželka.   A byť není prostředí kolem závodů vybarveno pastelkami, tak tam jistý morální vykalkulovaný ideál pochopitelně prosáknul. Ferrari a černý prapor...ehm.  Na druhou stranu, ta kola se tu točila o něčem jiném.  5,4,3,2,1, START!! (05.08.2023)

Krásné sportovní drama s působivou atmosférou závodů, k níž neodmyslitelně patří rivalita mezi jezdci F1 a stejně tak mezi stájemi závodních vozů.. Moc hezky napsaný scénář, sympatičtí herci, půvabné ženy, no a pochopitelně řev motorů.. Moje jediná připomínka se týká délky snímku, ač se mi to líbilo a bavilo mě to, bylo to fakt dlouhé.. (03.08.2023)

Tuto filmovou Grand Prix jsem poprvé sledoval před pár lety společně s tátou, díky kterému jsem měl sledování doplněné o výklad s porovnáním závodních tratí a bezpečnostních opatrení tenkrát a dnes i dalších zajímavostí kolem Formuly 1. Táta je totiž letitým fanouškem F1, takže jsem ho přesvědčil na společnou projekci, přestože podobně starým filmům neholduje. Já zase příliš neholduji auto-moto závodům, jejich sledování mě obvykle nenaplňuje a mohly by mi být stokrát ukradeny, jenže tohle je film vrcholních tvůrčích sil Johna Frankenheimera. Jeho režisérské umění v oblasti na svou dobu novátorsky pojatých akčních scén, nápadité střihové skladby včetně vícezáběrových montáží i práci s vizuálem a zvukem nemůže tady nechat snad žádného filmového fanouška úplně chladným. Ve filmu sledujeme dlouhé sekvence z celkem snad šesti závodů, ale každý je natočen a sestříhán úplně jiným způsobem a dokáže svým pojetím strhnout, v případě druhého závodění ještě ke všemu „Frankie“ proměnil scény závodění za doprovodu Jarrého hudby a romantického snění Montanda o krásné Evě Marie Sant v jedinečný audiovizuální balet formulí na trati! Na poli tří hodin rozpracoval pan režisér vlastní osobitý koncept akčního sportovního dramatu, jaký pak zopakoval v mírně skromnějším provedení i v The Gypsy Moths nebo Jezdcích – totižto jeho opakovanou specialistou se staly strhující příběhy, v jejichž nitru zdaleka nejde jenom o akci. Přestože ta připraví svým autentickým pojetím divákovi samostatný adrenalínový zážitek, zároveň v rámci celku tvoří plynulou součást dramatu, jež se výrazně soustředí i na psychologii postav se všemi vnitřní pocity a vzájemnými vztahy, kdy film nechá odeznít i nejeden silný lidský příběh. Dnes jsem viděl Grand Prix podruhé a znovu šlo o nezapomenutelný filmový zážitek, po němž tuším, že většina dalších tematicky spřízněných snímků pro mě zůstane ve stínu Frankenheimerova opusu. [100%] (05.08.2023)