Korytnačky môžu lietať

Jestli u tohohle filmu budu někdy brečet (což se mi u něj samozřejně nestalo) a nebo se ujišťovat , že tohle je tragédie, a ten nesmysl svět je prostě nespravedlivý, na ty dětičky z "třetího světa" , tak mi prosím Vás někdo nafackujte. Tenhle filmový "šmirgl" moje city neobrousil a s největší pravděpodobností ani neobrousí, nebudu ho totiž svévolně vyhledávat. Odškrtnuto... (12.08.2010)

Film zajímavý už jen svou lokací na Iráckém pohraničí těsně před vpádem Bushe juniora a nakonec i příběhem, který zpočátku není moc hmatatelný, ale nakonec to do sebe začne zapadat a člověk tuší kam se to asi bude ubírat. Všemu dění tu vládne dětský boss Satelit, který sežene cokoliv, ví vše a má všechny místní děcka a vlastně i dospělé pod palcem. Jeho sledovat přinášelo i vtipné momenty v tom veskrze smutném a tragickém příběhu. Taky bylo zajímavé sledovat ten denodenní chod toho mikrosvěta tam, schánění satelitu, děti bez rukou a nohou hledající nášlapné miny, bídu, strach i naději a k tomu jednu dívenku jejíž osud a pohnutky jsou odhalovány jen pomaloučku ale s o to větší intenzitou. LFŠ 2018 (31.07.2018)

Věřím, že tematika filmu dovede diváka zaujmout a vyvolat v něm nějakou emotivní reakci, zvlášť když se jedná o děti, o kterých se raději bojí přemýšlet. Určitě se jedná o problém, o kterém se v širším povědomí nemluví. Jenže se nedovedu zbavit dojmu, že snímek působí prvoplánovitě a a příliš naivně. Želvy mohou létat totiž nenabízí nic víc než neustálé drásavé scény s dětmi zachycující jejich utrpení. Morbidní příběh se nakonec dostává do roviny, kdy se holčička snaží zbavit dalšího dítěte, aby se o něj nemusela starat. Dále se mi ve filmovém příběhu nelíbil fakt, že sotva desetiletá děcka dovedou hlásat rozumy a jejich moralizování nad světem působí jen jako hezká scenáristická hříčka. To si ty děcka opravdu ani na chvili společně nehrajou, nedovedou zapomenout alespoň na chvíli na realitu a prožívat dětství? Příběh je tak chudý, že si tvůrci musí vypomáhat příběhem o chlapci, který vidí budoucnost. Tato vložená rozvíjející se dějová linie mi ve filmu naprosto neseděla a příběh tím ztrácí na tempu, které je ovšem při akčnějších scénách strhující. Navíc ať je to jak chce, dětští představetelé zkrátka nejsou herci, neumí hrát a jejich strojové opakování naučených replik, pohledů a gestikulace mě neustále vytrhávaly z filmového příběhu. Je mi líto, ale podle mě tento snímek nabízí trochu málo a nehodlám tleskat jen proto, že bych kvůli společenské povinnosti asi měl... (24.01.2008)

Film z autentického, kurdského utečeneckého tábora, kde se vyskytují převážně děti s minimálním obsazením dospělých je celkem ojedinělá záležitost. Z toho je jasně zřejmé, že Bahman Ghobadi chtěl podtrhnout a upozornit na skutečnost, kdo je hlavně tou nevinnou obětí válek. Samozřejmě, že jsou to děti, které jsou v tomhle filmu vykresleny bez jakéhokoliv zjemňování, ale syrově, tak jak to odpovídá i faktům. Tenhle film mně připomněl i dokument Slzy Gazy. Želvy mohou létat je hodně silný snímek, kde byl stěžejní a hodně vyčnívající (i po té hlasové stránce) postavou Satelit, malý dospělý kluk, který se stal jakýmsi vůdcem a ochráncem ostatních dětí v táboře. A že tam hrály děti , které byly zmrzačené, mně naopak připadá zcela reálné, protože ono to tak přece opravdu je. Proč to tedy nějak ředit. Na mě osobně zapůsobil asi nejvíc klučina bezručka a smutné oči Agrin, které jakoby mluvily za všechny ty děti v podmínkách, které si neumíme ani vzdáleně představit. (18.01.2015)

Je to smutný film o smutných osudech, který má několik opravdu velice silných scén. Třeba týrání toho prťouse mi bylo fakt fyzicky nepříjemné. Mezi těmihle scénami je ale strašně moc nudy, kdy se spolu neustále místní Arabové baví o nesmyslech. Abych řekl pravdu, vydržel jsem to asi do půlky, pak jsem skočil na pár scén ke konci, abych věděl, jak to s hrdiny dopadne (a teda uznávám, že konce stojí za to, protože je hodně krutej). (03.05.2012)