Červený barón

Ach jo. Filmů z I.světové války je tak málo, že bychom museli hledat lupou. Byť je Rudý baron také filmem z I.světové války pojednávající o jednom z největších hrdinů německé armády, při hledání filmů z I. sv. války bych ho radši přehlédl. Rádoby akční snímek z německé produkce se jako akční pouze tváří. Celé toto "dílo" je jedna velká přetvářka. Postava okolo které se celý příběh točí, není Manfred von Richthofen, nýbrž tvůrci tohoto filmu. To byli opravdu experti. Dějová linka je chvílemi tak zamotaná a nepřehledná, že ani ten nejlepší letec by se z takové pasti nevymotal a jistojistě by raději havaroval. V celém příběhu je nadělaná taková paseka, na které bychom našli prvky psychologického rozboru hlavních postav, válečné romance, (ne)akčních scén, a to vše vyplněno postavami, jejichž význam ve filmu ví snad bůh. Jediné plus skví v hereckých výkonech. Ač se k sobě hlavní milenecká dvojice nehodí, jejich pózy jsou uvěřitelné a ke konci filmu nás snad i přesvědčí o tom, že by něco mohli spolu mít. Jaká dvojice spolu rozhodně nevychází je režisér Müllerschön a film. Nevím, jaký odvážlivec svěřil zrovna tento námět do rukou tohoto režiséra, ale jedno vím jistě, dobrá volba to nebyla. Celé to na mě působilo, jako by se na konci měl objevit titulek "to be continued" a divák v kině se mohl dozvědět, že pokračování bude již ve formě válečné telenovely. To by byla pecka. Myslím, že mojí babičku by to ve všední dny dopoledne na Nově určitě bralo. (08.09.2008)

Flyboys bez popkornu, Letec s krásnými akčními sekvencemi a Bratrstvo neohrožených ve vzduchu. Rudý Baron má pár chybek, jako hlavní bych viděl anglický dabing, na který se zpočátku špatně zvyká. Dále stopáž, jenž nutí režiséra nacpat příběh neslavnějšího pilota WW1 do pouhých dvou hodin, čímž se tvoří momenty "něco se stalo, ale je ukázán pouze důsledek a konec". I přesto jsem si lehce poetického, válečně originálního a herecky příjemného Barona oblíbil a večer v jeho společnosti si nemohu vynachválit. (19.03.2009)

To jsem se takhle zas jednou probudila ve 4:30, přede mnou víkend a já ne a ne znovu zabrat. Pustila jsem tedy televizi a jediný snesitelný program nabízel kanál Film+, ve 100 let starých uniformách tam pobíhala banda nesympatických německých ksichtů a Til Schweiger, ba dokonce i nějakého toho českého ksichta se mi podařilo zahlédnout. Von Richthofen byl pro mě zatím pouze jméno, spojené s přezdívkou Rudý baron a leteckými souboji dvojplošníků. Tak proč si nerozšířit obzory, nedozvědět se o tomhle legendárním letci víc? No, například proto, že tenhle film je převážně nudný, nepříjemně roztříštěný, zajímavé události přeskakuje a v nezáživnostech se nimrá, předhazuje neexistujícího židovského pilota coby přítele z nejlepších... Kromě toho samotná postava hlavního hrdiny postrádala charisma, Rudý baron mi byl táááákhle volný a vzhledem k pitomě ustřiženému závěru snad nemohla uronit slzičku ani ta osoba, které se slaďoučký, slizoučký von Richthofen přece jen líbil. Nicméně našlo by se i pár kladných dojmů, nejsilnějším z nich je gentlemanství a fair play, hodnoty, jaké se v dnešní bezohledné době příliš nenosí. Leteckých soubojů mohlo být o něco víc, zpracovány byly obstojně. Do třetí hvězdičky pro tento film se musím hodně nutit, je totiž doslova esencí průměrnosti. Dalo se to snést, ovšem podruhé se dívat určitě nebudu. 50% (24.11.2009)

Dějepisářka měla pravdu - první světová je poslední férová válka. Nedokážu rozlišit, do jaké míry se jedná o realitu a do jaké o fikci, ale film se mi líbil. Oceňuji vhodné začlenění českých herců, kteří v zahraničních filmech obvykle působí jako pěst na oko. Pozoruhodný mi přišel Krajčo jako elitní letecké eso (mně se událo, že je to on, ale nemohl jsem tomu uvěřit) nebo Vinklář jako pozdější německý prezident Hindenburg; jako kdyby nám Masaryka, národní ikonu, hrál Anglán nebo Frantík. Z hlavních postav se mi líbili všichni, jen mi dalo občas práci všechny ty árijské Němce od sebe rozpoznat (specielně v čepicích a brýlích). Z pohledu letců vypadá válka až idylicky ("když padá, nech ho přistát", "válku můžeme vést slušně" atp.), o to kontrastnější je porovnání s pěchotou, která pouze "čeká", jestli ji sejme nepřátelské dělostřelectvo nebo letectvo... Rudý baron je světlá výjimka, kdy nejsou Němci ve válečném filmu za bestiální zrůdy, což jako germanofil kvituji (těžko se tomu však divit, když většina filmů nepojednává o světové válce první ale druhé, v kteréžto jimi doopravdy byli)... 80% (05.01.2011)

Měla bych jedinou, a to zde často uváděnou výtku, a ta se skutečně týká důležitých leteckých soubojů, které ovlivnily Manfredovo, alias Rudého barona, přístup k válce. Jinak spokojenost, úžasná, dobře podtrhující hudba a Lena Headey ještě nebyla zchrtlá na kost a stržená jako důlní vozík, tudíž to šlo. Potěšilo mě obsazení Volkera Bruche, který obrovsky zaujal v dalším válečném dramatu Naše matky, naši otcové, a který mě doslova posadil na zadek. Co se týče Rudého barona, další potěšující dílkem je natáčení v České republice. A vzpomněla jsem si na dědečka, který jako legionář bojoval na ruské frontě, co všechno nám nikdy nechtěl říci. Každá válka je zvěrstvo. A tak dám čtyři hvězdy, i za snahu přiblížení první světové bez příkras. (27.03.2016)