Harry Potter a Fénixov rád

Po Newellovskej rutinérskej a efektami nabitej štvorke mení Yatesov piaty diel notu na rádoby psychologickú konverzačnú drámu s prvkami kritiky diktátorského vzdelávacieho systému. Fenomén HP ide ťažko mimo mňa, napriek tomu si každý rok nájdem čas na to, aby som si pozrel na čom tá dnešná mládež fičí. Ale k filmu-Yates rozhodne natočil lepší film než bola vyprázdnená Ohnivá čaša, nanešťastie opäť plávame na vlnách lásky, dobra a spravodlivosti, ktorá vždy vyhrá. Istá snaha o vnútornú prepracovanosť charakteru hlavného hrdinu tu je, bohužiaľ momentov v ktorých si uvedomuje že svet ani ľudia nie sú dokonalí (terorizovanie mladého Snapea) je ako šafranu. Yates utlmil dve najvýraznejšie vedľajšie postavy Hermionu a Rona na úkor ostatných spolužiakov, ktorí za tento priestor vďačne prekrývajú známejších hrdinov. To platí najmä o predstaviteľke Luny Lovegood, Evanne Lynch, ktorej výstupy sú potešením pre oko i ucho diváka. Ide totiž o jednu z mála originálne a zaujímavo napísaných postáv v tomto filme. Omnoho viac diváckeho záujmu vzbudia postavy na strane Temného pána (ktorý stále vyzerá ako nedovyvinuté niečo a je skôr na smiech), a to Lucius Malfoy a sesternica Bellatrix Lestrange. Jason Isaacs tu konečne nepôsobil ako idiot (na rozdiel od Newellovho počinu) a akonáhle sa na plátne zjaví pani Burtonová (pardon, Helena Bonham-Carter) budete mať pocit, že Voldemort je len nastrčená bábka. Helena je skrátka skvelá a i za tie dve minúty čo je na plátne zatieňuje všetky ostatné postavy. Problém s piatym Harrym je ten, že sa snaží o ničo čím nikdy nemôže byť. Rozprávka o boji dobra so zlom pre mňa nikdy nebude plnohodnotnou drámou, pri ktorej by som si hrýzol nechty ako to celé dopadne. Neakčné prvé tri štvrtiny filmu nám naservírujú len pár zaujímavých scén ( opäť sa vraciam k Lune Lovegood, či scénam so Snapeom), zbytok je len balast priemerných dialógov. Čo ale stojí za to je záverečná štvrtina v Oddelení záhad. Tu Yates rozpútal výborné magické akčné peklo, na ktoré môže byť hrdý. Čo mi však na Harrym nekonečne lezie na nervy je to, že vždy keď má veľký problém (tj. vždy v závere každého dielu), spomenie si na svojich rodičov a priateľov a nie je toho, kto by nad ním vyhral. Sorry, ale z tejto „originálnej“ ilúzie som vyrástol asi v šiestich rokoch. 8/10 (06.08.2007)

No tak Yatesovi jsem vůbec nevěřil to se musím přiznat. Ani počáteční recenze mě moc nenavnadili, ale nakonec jsem to zkusil a dobře jsem udělal. Yates nám totiž všem vyrazil dech, natočil si to hezky po svém a posunul Potterovskou sérii tím správným směrem. Mrazivá, někdy až skoro komorní atmosféra a hlavně, už to není opravdu jen dětská pohádka (to už moc nebyla moc od trojky, ale tady není tuplem). Humorných scén je minimum, mrazivých dost. Hlavní Yatesův klad je ale práce s herci. Radcliffe poprvé v sérii opravdu hraje a je radost se na něj koukat. Ostatní dětští představitelé jsou taky v poho a hlavní britská herecká smetánka si taky nedělá ostudu. Hlavně je tady ale Imelda Staunton, která je opravdu perfektní a je největším záporákem filmu a to se může Ralph Fiennes snažit jak chce, ona ho prostě zastínila. Samozřejmě výtky by byly. Trochu mě totiž zklamalo trošku odfláknuté finále, hlavně co se týče smrti jedné z postav. To mi přišlo takové bez citu, prostě nijaké, prostě ho zabili a hotovo. Někteří herci se tam jenom mihnou (Thewlis, Glesson, Helen Bohnam Carter), ale s tím se dalo počítat. Už takhle si s tim totiž scénarista poradil na výbornou a nějaké oběti se přinést museli. Vcelku to je velké překvapení a těším se na Yatesovu šestku, doufám že mě zase překvapí. Konečně není trojka jediná vynikající. (19.07.2007)

Nejsem úplně Pottermore, ale všechny díly jsem jednu dobu viděl tolikrát, že jsem dokonce dokázal od sebe odlišovat Yatesovky (😄). Na Fénixův řád jsem vždycky hleděl skrz prsty (hlavně kvůli jedné ukřičené paní v růžovém), nicméně mě ta mánie zastihla ve správném věku, takže z dnešního pohledu mám k tomu světu vřelý vztah. I když se jedná o jeden z těch slabších dílů, stejně mě mrzí, že jsem se do kina nedostal na všechny díly. (19.01.2020)

Impérium vrací úder Potterovské filmové série. David Yates zahodil kouzelnická cingrlátka a soustředil se na psychologii a emoce. Pod tlakem mačká z dospívajících herců maximum a nutí je dýchat na zátylky veteránů, kteří se navíc musejí vypořádat s radikálně omezeným prostorem před kamerou. Do 138 minut se přesto vešlo všechno důležité a Fénixův řád tak kromě ukázkové deprese přináší i velmi solidní tempo. Nečetl jsem předlohu, nemám prostěradlo s Harrym, ale po pětce a Radcliffově výkonu uznávám, že na ten kouzelník má něco do sebe. A těším se na šestku. (13.07.2007)

Yates byl rozhodně dobrá volba - pětka je skutečně temná, skoro depresivní, režisér výborně zvládá akční scény i herecké emoce. Slabinou všech potterovských filmů je logicky scénář - 800 stránek do dvou hodin nenacpete, zejména první polovina si žádala delší stopáž, víc "filmových" scén, na diváka se valí moc informací. Taky se mi zdála trochu dramaticky nevyužitá smrt jedné důležité postavy. Naopak potěšila Lenka Láskorádová, i na minimálním prostoru báječně úchylná Helen Bonham Carter jako Bellatrix Lestrangeová (jsem jediný, kdo si vzpomněl na Fight Club při její kreaci?) a především překvapil sám Daniel Radcliffe, který Harrymu konečně dal vše, co potřeboval - bolest, zoufalství i odvahu. Těším se na šestku a doufám, že Yates už u série zůstane. A že další díly budou mít po 180 minutách. (25.07.2007)