Harry Potter a Fénixov rád

Páči sa mi smer, akým sa táto séria vyvíja. Piaty diel je zrejme najdospelejší a bepochyby najkomornejší, keď až na záver ustupuje akcia dialógom a postavám. A v súvislosti s tým je veľkým pozitívom, že herci stvárňujúci hlavné postavy sú vo svojich úlohách čoraz presvedčivejší. Niektoré scény z knihy na škodu veci absentujú a smrť dôležitej postavy v závere pôsobí mierne odfláknutým dojmom. Lenže... celkový dojem z päťky je v konečnom dôsledku aj napriek menším výhradám a vďaka výbornému finále pozitívny. Veľmi pozitívny. I keď mám menšie výhrady, musím proste uznať, že táto psychologická verzia Harryho Pottera má niečo do seba a s opakovanými zhliadnutiami je čoraz lepšia. Pokračovanie príbehu budem vyzerať skutočne netrpezlivo. (18.07.2007)

Kdybych měl vybrat jeden film, kterému jsem letos nevěřil ani nos mezi očima, ukázkově by vyhrálo páté čarodějné dobrodružství s neznámých "televizákem" za kamerou. O to příjemnějším překvapením tak je, že onen "televizák" dokázal natočit něco takhle silného a působivého. Yates jde na věc od lesa. Totálně kašle na všechny kouzelnické veletoče a snaží se o osobitý - nebojím se to říct - restart samotné série, kde se hledáček kamery soustředí na jednu kartu. Co kartu, trumf. A tím je Harry Potter. Yates jako jeden z mála (Cuarón to věděl už dávno) režisérů v sérii pochopil, že udělat z příběhů zjizveného čáryfuka kvalitní podívanou neznamená zkopírovat či vysekat jednotlivé části knihy a nesouvisle je naflákat za sebe. Yates vyzobl pouze ústřední linii, kterou si notně upravuje k obrazu svému (velice chytré pomrkávání a otevírání dvířek pro další díl(y)) a vše orientuje na svého hrdinu. Po Bradavicích se tak po tříletém čekání opět prohánějí emoce a jejich zdrojem je konečně obrýlený Daniel Radcliffe. Nevím, zda za to můžou hodiny herectví nebo sexuální řádění s bílým hřebcem na divadelních prknech, ale pravdou je, že Radcliffovi absolutně žeru každou jizvu, škrábnutí nebo oděrku, co se mu objeví na tváři. Ne díky maskérům, ale proto že tenhle klučina poprvé v životě plnohodnotně hraje tak, že i starší matadoři mají problém, aby se přes ně nepřehnal. Tak proč to není vrchol? Zkrátka proto že se Yates podobně jako Singer v prvních X-Menech teprve rozkoukává v akčních scénách. Mají sice drive a působivost (takové létání kamerou a efektní záběry bych vážně nečekal), ale jsou příliš krátké na to, aby plnohodnotně vyzněly (další úmrtí v sérii je spíše zklamáním). Stejně jako stále nedostatečný rozpočet, který nadále nestíhá pokrýt autorské představy. Pátý Potter je fajn, ale zároveň je jasné, že taková změna stylu nebude každému po chuti. Někdo Yatese zavrhne, ale já ho budu dál velebit. Hezké, Davide, moc hezké. P.S. Hooper složil jeden z nejlepších soundtracků série. (13.07.2007)

Omlouvám se Davidu Yatesovi za to, že jsem o něm pochyboval. Už úvod s Mozkomory se nese psychologickém a temném tónu a nesleví v něm po celý zbytek filmu. Radcliffe herecky vyrostl a i když má hloupý účes a kulaté brýle má charizma. Vlastně celé hlavní trio je lepší a přirozenější. Emma Watson roste do krásy (její plakát se mi z ničeho nic nedávno objevil ve skříni a nemějte mě za prasáckého zvrhlíka, vlepila ho tam sestra :-) a Rupert Grint je za hláškaře. Co mě ale nejvíce a mile překvapilo byla celistvost ve vyprávění a celková plynulost děje, která se ve čtvrtém díle ztratila. Spousta věcí byla vyškrtána, ale hle nevadí to (tedy až na jednu mou oblíbenou scénu, kde hlavní roli hrají oživlé mozky a chechtající se Ron). Triky jsou pořád na slušné úrovni i když místy to trochu zaskřípe a akce je vynikající. Celá závěrečná bitva na Ministerstvu kouzel bere dech a já začínám doufat, že Yates se stejnou vervou pustí i do šestky. Jen nechte Harrymu zase narůst vlasy :-). (06.08.2007)

Tímto bych se chtěl omluvit Yatesovi za všechno to příkoří, které ode mě musel snést. Nevěřil jsem mu ani na chvíli dokud jsem to na vlastní oči neuviděl. Newell byl neuvěřitelný břídil a možná proto je ten kvalitativní rozdíl tak markantní. Yatesův cit pro správný timing a hlavně gradaci staví minulého břídila do ligy televizních projektů. Yates v sobě nezapře svoji divadelní minulost a jeho vedení herců je naprosto skvostné, a tak ať už to je Alan Rickman, Gary Oldman nebo Jason Isaacs, tak ti všichni dají na vědomí, že Anglie je přeci jen zemí Shakespeara a má obrovskou divadelní tradici. Fénixův řád není pouze rozpohybovanou sterilní adaptací bez potterovského ducha, ale konečně regulérním filmovým dílem, které se nebojí osobitosti a pořádně říznout do předlohy. Avšak Fénixův řád má několik vad na kráse, to se nedá popřít. Neustálé odlehčování filmu (a že je toho humoru požehnaně a vůbec není trapný) spíš budovanou atmosféru ruší, než aby ději nějak pomáhalo. Avšak ani scénárista Goldenberg si nedokázal s tak objemnou knihou poradit, děj sice převedl na výbornou, ale ten pubertálně "na-zabití" nádech eliminoval se vší razancí, snad to bylo kvůli větší líbivosti, ale Harry Potter jako neochvějný hrdina mi trošku kazil zážitek z filmu. Naštěstí dialogy a i bravurní režie zachránila, co se dalo. Pětka se kvalitativně hodně přiblížila tolik zbožňované trojce, ale k naprostému aboslutnu mi tady chyběl kvalitnější scénář s hlubšími postavami. Avšak zcela upřímně mohu říci, že tohle mě posadilo na zadek a až jsem se vydýchal, tak mě to ještě srazilo do kolen a když už jsem byl připraven na vše, tak mi to ještě vyrazilo dech. Neskutečné! (20.07.2007)